Z fyziky víme, že duha má osmnáct barev...

26.10.2005 15:00 - Ondřej Ševela | foto: facebook interpreta

Slovenský zpěvák s trvalým pobytem v Česku, který patří již dlouhou dobu k legendám slovenské i naší hudební scény, vydal po čtyřech letech další řadovou desku. Miro Žbirka na svém albu pracoval velmi dlouho a rozhodně ostudu neudělal. Problém ale je, že svou deskou ani nijak mimořádně nezaujal...
7/10

Miro Žbirka - Dúhy

Skladby: Niečo vymyslím, Kráľovná rannej krásy, Někdy stačí dát jen dech, Smútok, Už viem, Láskoliek, Mne sa páči, Domino, Čaj o piatej, Dúhy, Watch You Sleep, Stále idem za tebou, Dievča mojich snov, Popolavá, Tajnosľubná, You're Not Aroud, Někdy stačí dát jen dech (TV version), Kráľovná rannej krásy (radio edit)
Celkový čas: 61:55
Vydavatel: Universal
Existuje několik interpretů, kteří mají natolik osobitou barvu hlasu, že si je po prvním poslechu člověk zapamatuje navždy. Zjednodušeně: Vezměte jakoukoli desku bývalého zpěváka kapely Modus - Miro Žbirky - a přehrajte ji prvnímu člověku, kterého potkáte. Každý pozná, že právě zpívá Meky. Dne 10. října 2005 vyšlo tomuto slovenskému zpěvákovi nové řadové album "Dúhy". Žbirka se obklopil velkým množstvím profesionálních muzikantů - na desce spolupracovali například Tomáš Vartecký, David Koller, Honza Horáček, Jiří Janouch, Jan P. Muchow, Aleš Zankl a další. Výsledná podoba alba tak vznikala za pomoci širokého spektra nápadů. K aranžmá tak není co dodat, všechno je velmi vyvážené. Po tomto potřebném úvodu bych ale rád uvedl jednu důležitou věc: Nová deska příliš zajímavá není.

Jistě, zvuk zůstal takový, na jaký jsme u Mekyho zvyklí. Ani hlasové fondy žádnou degradací neprošly. V čem je tedy problém? Je to prosté: Album hraje od začátku do konce songy, které se od sebe moc neliší. Akustická kytara je sice nezbytným nástrojem pro populární hudbu tohoto typu, ale zní až zbytečně stále stejně. Tempo jednotlivých skladeb se od sebe různí v řádu maximálně jednotek. Na něco originálního člověk čeká celou dobu - a já jsem se nedočkal. Miro Žbirka zkrátka nic nového nevymyslel. Po poslední řadovce "Modrý album", ze které srší hudební nápady, přichází návrat k písničkářskému drillu, který je založen na chytlavosti textů a melodií. Textům se nedá vytknout zhola nic. Kromě několika vlastních najdete na albu Miroslava Žbirky i básnické počiny K. Peteraje, J. Štrassera nebo dnes již zesnulého J. Urbana. Texty jsou nejen zajímavé, ale i frázováním pasují ke zpívané melodii. Je za nimi zkrátka talent a kus práce.

Samotné melodie ale patří k průměru. Na desce žádnou chytlavou nejspíš nenajdete, ačkoliv bych chtěl na tomto místě vyzdvihnout píseň "Domino", která jako jedna z mála z mírného stereotypu svou nápaditostí vyčnívá. "Čo bolo dobré bude stále / len my sme teraz o inom / a čo malo byť dokonalé / rúca sa ako domino." Zajímavá melodie, rychlejší tempo a promyšlený dvojhlas - a pěkná skladba je na světě. Jen nevím, proč jich není více. Přitom by možná stačilo vzít výborné nápady trošku z různých stran a vytvořit tak rozmanitější věci. "Kráľovná rannej krásy" je výborně otextovaná, ale poměrně jednoduše zahraná píseň. Na desce také najdete dva duety - "Někdy stačí dát jen dech" s Ivou Frühlingovou a píseň "Tajnosľubná" s Marikou Gombitovou. Oba znějí velmi hezky, ale marně přemýšlím, čím by zaujaly...

Deska "Dúhy" je kvalitním řadovým albem Mekyho Žbirky. Každého fanouška potěší hned osmnácti skladbami, zcela novými písničkářskými počiny, včetně jednoho TV a jednoho radio remixu. Každému, kdo rád jemnou hudbu, která doprovází pěkný zpěv, udělá radost. Žádnou slávu ale čekat není třeba. Deska je příliš jednolitá a mírně postrádá hudební experiment. Ani z ní moc netryská nadšení a energie. Jako asi každý znám i já některé Mekyho hudební produkty. Ty se člověku často zaryly pod kůži svou chytlavostí, dravostí nebo zpěváckou vášní. Meky dokázal svými experimenty zaujmout vždycky. Ale teď se možná příliš našel. Zakořenil na jednom stylu hudby, na podobném způsobu aranžmá. Není to jistě chybou, pro příznivce tohoto stylu to bude zpráva dobrá. Za ostatní si ale přeji, aby další deskou, pokud někdy vznikne, Miro Žbirka zase dokázal, že je nadprůměrný hudebník. Deskou "Dúhy" se mu to příliš nepovedlo.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY