Jestli si někdo z titánu světového metalu zasloužil reprezentativní kolekci, byli to rozhodně američtí Deftones. V biografii se dočtete, že existují od roku 1988. Za tu dobu vydali čtyři studiová alba, o nichž lze bez uzardění říct, že představují to nejlepší, co může posluchači tzv. nu-metal nabídnout. O to sympatičtější je, že skupina rezignovala na vydávání nudného best of, ale raději vsadila na rarity a coververze, jež měla v šuplíku. Když si připočtete DVD se všemi dosavadními klipy, máte o zábavu postaráno. Opravdu to je dobrá nahrávka.

Ono to může znít až fanaticky, ale Deftones za svou kariéru museli spolknout nejedno příkoří. Asi nejhorší bylo (a možná stále je), jak je lidé házejí do jednoho pytle s Linkin Park a Limp Bizkit. Ani příměry s Korn nejsou adekvátní. Chino Moreno se čtyřmi kumpány vždycky hodně experimentovali, stavěli na atmosféře, zvysoka kašlali na úderné a melodické vypalovačky, pro inspiraci chodili stejně do vod hardcore jako k melancholickým poprockerům typu The Cure. Právě od nich si na "B-Sides & Rarities" vypůjčili jednu věc: "If Only Tonight We Could Sleep" nahranou živě na koncertě MTV na počest právě skupině Roberta Smitha.

Nálada celé kolekce by ledaskoho mohla překvapit. Ti, kteří znají Deftones jen povrchně, zavrtí hlavou, jak je možné, že to není žádný nářez, že se tam neřve. Zkušený posluchač ale žádnou ránu nepocítí. Deftones k hudbě přistupují s úctou, snaží se stále hledat nové cesty, a nejinak tomu je i na "B-Sides & Rarities". Album mohli klidně vypolstrovat dalšími peckami a la "My Own Summer" nebo "Back To School", ale místo toho vsadili na svérázné úpravy The Cure, Duran Duran, The Smiths či Lynyrd Skynyrd. Asi nejcennějším kouskem se mi jeví "No Ordinary Love", původně od Sade, již Deftones převlékli do melancholického kabátku citlivého jazz-rocku. Podobně zajímavé jsou i akustické verze starších hitů kapely - "Change", "Digital Bath" a "Be Quite And Drive (Far Away)".

Co se týče dříve nevydaných skladeb, ty jsou asi největší slabinou desky. "Crenshaw Punch/I'll Throw Rocks At You" je taková obyčejná metalová odrhovačka, která sice nezklame, ale výrazná přidaná hodnota z ní rozhodně nestříká. Podobně se to má s hiphopovou "Black Moon" s hostujícím B Realem ze Cypress Hill. Píseň má sice zajímavý aranžerský náběh v refrénu, ale jinak ji až příliš pohlcuje rapperův flow. Nikterak převratné pocity mnou necloumaly ani u ambientní verze "Teenager" z alba "White Pony".

Vzhledem k tomu, že Deftones jsou z těch formací, které zřejmě nikdy špatnou desku neudělají, nepřekvapí dobré hodnocení ani u "B-Sides & Rarities". Ano, v některých momentech to zaskřípe, jenže ono skřípání u Deftones rovná spokojenému úsměvu u zástupu jiných kapel... Navíc přiložené DVD s dvanácti videosnímky vskutku stojí za vidění. Dohromady to je prostě hodně dobré kompilační cédéčko.