Sprosté blues

24.10.2005 00:00 - Karel Veselý | foto: facebook interpreta

Je sprostý jako dlaždič, album si udělal kompletně sám a pozvání mu neodmítla domácí rapová špička (Indy, Phat, Kontrafakt). Nejlepší domácí romský rapper Gipsy na svém druhém sólovém albu "Rýmy a Blues" poprvé z českých kolegů reálně zabrousil do světa nefalšovaného r'n'b, a to se vším všudy.
8/10

Gipsy - Rýmy a Blues

Skladby: Čekuj feat. NO1, Černá kronika feat. Kunny, Pro svý kočky a psy feat. Kunny, Gipsy feat. Kontrafakt, Chceme tě feat. Marpo, A 'ste f p..i feat. Marpo, Sexy, funky a zlej feat. Phat, Nech mě jít feat. Indy, V jejích očích feat. Maybe, Solo Part, Poslouchej, Trocha zahrocení, Chceš (p...t, p...t, p...t), Špinavá hra, Vnímej, Poslední žár
Celkový čas: 51:08
Vydavatel: Paranormalz
OK, jestli má někdo právo tvářit se jako opravdový český hiphopový nigga, pak je to určitě někdo z nevelké skupiny romských rapperů. Když necháme stranou amatérskou ligu a okresní přebory a divize, pak v podstatě jediný domácí rapper tmavé pleti je právě Gipsy. Jeden ze tří členů undergroundové squadry Syndrom Snoop, o které se dlouho mluvilo jako o velké naději, ale ani desky jeho kapely, ani jeho sólová rapová deska v angličtině "My First CD Rom" nedopadly nijak valně. Gipsy na chvíli nechal rapování a začal dělat to, co umí o něco lépe - zpívat. Mluví o tom jako o návratu ke kořenům, k romské melodice a snad jako jedinému u nás se mu povedlo spojit ji s moderním zvukem urban music. Jeho refrény jste mohli slyšet na albech Oriona nebo Marpa a odtud už byl jen krůček k nápadu udělat první opravdové r'n'b album. (Opravdové píšu proto, že ani Gipsy, ani já nepočítáme do této kategorie Sámera Issu a jeho debut. Gipsy na něm mimochodem také spolupracoval, ale nevzpomíná na to v dobrém.) Gipsyho "Rýmy a Blues" nakonec takovým albem opravdu je. Svůdné, sexy a sprosté.

Nápad to byl výborný, Gipsy si po vzoru amerických r'n'b zpěváků pozval do studia i rappery, aby sound trochu oživil. Ze společných skladeb se pak skládá první, delší část desky, která je více do hip hopu - rozuměj současného mainstreamového hip hopu, kde se střídají rappeři a zpěváci v refrénu. Posledních šest skladeb jsou pak pomalejší věci hozené více do soulu. Musím řici, že jsem něco takového zároveň čekal a zároveň se toho obával. Je možná škoda, že jsou soulovější věci zařazené až ke konci desky, trochu to po divokém rozjezdu vypadá na unylý závěr, ale je třeba dodat, že jsou vesměs velmi povedené. Takhle nějak asi chtěl Sámer, aby zněla jeho deska, ale při vší úctě, k něčemu takovému je potřeba trochu životních zkušeností. Sexy funk "Chceš (p...t, p...t, p...t)", osmdesátkové groove "Trocha zahrocení" a nebo pravý český new jack swing "Poslouchej" jsou důkazy, že Gipsy umí odpovědět na zámořské hvězdy jako R Kelly, Bobby Valentino nebo Babyface. Máme tady opravdu talentovaného věrozvěsta domácího r'n'b/urban popu, k jeho škodě mu ale chybí nezamindrákovaní posluchači. Gipsy je ale bohužel dávno ve škatulce "hip hop", takže desku si koupí jen ti, kteří budou druhou polovinu desky s opovržením přeskakovat. Kéž bych se mýlil.

První polovina desky stojí na hostech. Znovu se bohužel ukazuje, jak daleko má od sebe první a druhá česká rapová liga. Phat, Kontrafakt a Indy na jedné straně, rapový přebor v čele s Marpem (ne, ne, ne, znovu mě nepřesvědčil, že si může říkat rapper) na straně druhé. Jedna z mála dívčích MCs Maybe alespoň zastupuje dívčí stranu, a řekl bych, že její vzkazy typu "Čuráci nadržení" dost možná patří všem ostatním účastníkům desky. Jediný, kdo z nováčků může aspirovat na postup výše, je Kunny, jehož přednáška o kondomech v "Černé kronice" je parádní. Čekali jste, že se zmíním o sprosťárnách, kterými se Gipsyho deska hemží? Nuž, když jsem to už načal... Texty jsou opravdu uncensored, dost ostré i na běžný americký urban průměr. Po společensko-kritických textech (uf, pardon za to spojení), které Gipsy sázel na předchozích deskách, správně pochopil, že mentorování je na nic a užitečnější je dát svým romským fellaz příklad sebevědomého a funky cikána, po kterém koukají holky a slavní rappaz mu platí za featuringy. Takže "Rýmy a blues" je album o tom, jak se bavit, užívat života a nezatěžovat se dalšími věcmi. Samozřejmě že texty jsou klišé a samozřejmě že jsou strašně sprosté, ale co? Budou to snad poslouchat nějací puritáni? O tom všem přece život v klubech je, ne? Tak třeba píseň číslo čtyři nemá ani žádný název, prostě jsou to jen "Gipsy & Kontrafakt", kteří hrozí svým konkurentům a haterz. Ve velkém stylu, je potřeba dodat, v rytmu bounce, Ego a Rytmus se předhánějí v urážkách a Gipsy jen dodává: "Rozjebeme vás / raz,dva!" Jinak se dají Gipsyho texty shrnout názvem jedné skladby (asi nejlepší pecky alba) "Sexy, funky a zlej". Má to být r'n'b deska, sex, sex a zase sex. OK, i trochu lásky, ale to až v druhé, klidnější polovině alba.

Co ovšem této desce chybí nejvíce, je někdo jako "executive producer", někdo, kdo by si Gipsyho studiovou práci poslechl a roztěkaného rappera/zpěváka pohlídal a odradil od některých zbytečných úletů. Tak třeba úvod k "Chcemě tě" se směšným dialogem není tak vtipný, jak se možná zdá, Marpův rap v "A 'ste f p..i" pak vlastně celé album a jeho hru na macho pózu shodí. "Chci uvědomělou ženu, co jí bude přes dvacet let," tvrdí. No, super, ale nerapoval ještě před chvílí v "Chceme tě" o tom, jak by bylo super sbalit v klubu nějaký holky na jednu noc? Asi by také Gipsymu řekl, že tolik sprosťárem už nepůsobí autenticky, ale přímo trapně. (A on by mu asi odpověděl, že je mu to jedno.)

Nekonečný příval sprostých slov bude asi nakonec tvořit první dojem z této desky. A přitom by to měly spíše být slušná produkce, na domácí poměry opravdu vynikající soulový hlas a výlety do hudebních teritorií, kde se domácí projekty pohybovaly trochu jako slon v porcelánu. A co je asi nejzajímavější - Gipsy si ho celé natočil kompletně sám. Hudba, mix, aranže, mastering, design bookletu a album si i sám vydává.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY