Já: Čau, hele mám pro tebe jeden soundtrack. Úplně je z něj cejtit ten typickej americkej venkov. Takový ty zaprášený cesty, chlapy s koněma na nohách, machistický vtipálci a jedna pořádná kost na celou vesnici. Jo, a samo taky jeden pořádně přisprostlej chlápek v letech.
On: Jako v "Road Tripu" myslíš?
Já: No, asi jo. Soudim podle toho, že ten dědek ten soundtrack otvírá a zavírá fórkem. A hraje tam ten Sean William Scott. Stifler z Prciček. A Knoxville z Jackass.
On: Fakt jo? To by mohlo bejt hustý. Jak se to jmenuje?
Já: "The Dukes Of Hazzard". U nás v kinech to ještě nešlo, ale na pár webech už na to najdeš nějakou tu recku. Buranská komedie. Prej celkem povedená.
On: A kdo tam hraje tu kost, vole?
Já: Jessica Simpson.
On: Kdo?
Já: Ta zpěvačka, co má tu docela velkou prdel. Sjížděj' ji dost na MTV. Jednou jsme na ty její klipy koukali. Jak jsme byli na Nihilistech. Jsme dorazili domu, tak zrovna běžel nějakej ten její blok a tvoje ségra na to koukala.
On: Jó, už vim. To je ta, jak jsem řikal, že bych ji vzal do trojky s Britney, že jo?
Já: Přesně.

On: A co je na tom soundtracku, že mi cpeš? Určitě ta Jessica, co...
Já: Jo, ta tam je, ale kupodivu docela dobrou věc nahrála, hele. Takovej country-pop. Na pozadí lítaj' ty housle, slyšíš harmoniku. Povedený, fakt že jo.
On: A dál je tam jako co?
Já: Lynyrd Skynyrd a podobný.
On: Docela jako oldies, ne? Lynyrd Skynyrd už jsou mrtvý, ne...
Já: Jsi viděl "Con-Air" s Cagem a machruješ. Náhodou je to úplně výborná kompilace. Našlápnutý věci, výborný vokály, kytarový sóla. Úplně si dávám "Hillbilly Shoes" od Montgomery Gentry a "Black Betty" od Ram Jam. Měl bys to vyzkoušet. Zejtra ti to přinesu do školy. Pak nebudeš mluvit vo ničem jinym.
On: Hovno. Tak to přines. Schválně.
Já: OK. Čus.
On: Čus.

(Po pěti dnech od půjčení "The Dukes Of Hazzard")
Já: Dobrý den, je doma On?
Jeho matka: Ahoj Ty, On se asi zbláznil. Včera přišel z města, na hlavě klobouk a dneska jel na Zličín do Metropole, že prej si koupí ňáký koně. Na Zličíně. A včera jsem ho musela asi třikrát vokřiknout, aby pořád nežužlal tu slaměnou vystýlku našeho kocoura. Chápeš to?
Já: Naprosto.