Pro nemálo posluchačů je hudba Black Sabbath nebeským zážitkem, přitom byla skupina obviňována mimo jiné i ze satanismu. Nechme nesmyslných úvah - Black Sabbath jsou praotci metalu a dvojalbum "The Best Of" je toho důkazem. Kdo se bojí, nesmí do lesa - nahlédněme spolu do černé kroniky.
7/10
Black Sabbath - The Best Of
Skladby: CD1 - Black Sabbath, The Wizard, NIB, Evil Woman (Don't Play Games With Me), Wicked World, War Pigs, Paranoid, Planet Caravan, Iron Man, Electric Funeral, Fairies Wear Boots, Sweet Leaf, Embryo, Children Of The Grave, Lord Of This World, Into The Void / CD2 - Tomorrow's Dream, Supernaut, Snowblind, Sabbath Bloody Sabbath, Killing Yourself To Live, Spiral Architect, Hole In The Sky, Don't Start (Too Late), Sympton Of The Universe, Am I Going Insane, Dirty Woman, Never Say Die, Hard Road, Heaven And Hell, Turn Up The Night, Dark/Zero The Hero
Celkový čas: 79:37 + 79:17
Vydavatel: Sony BMG
Vzpomínám si, jak se před pár lety ke konání či nekonání koncertu
Black Sabbath na Slovensku vyjadřovaly církevní autority a vždy se při tom bavím představou, jak si ctihodní biskupové pouštějí "Iron Man" nebo "Electric Funeral", a pak dospějí k závěru, že tahle muzika je dílem Satana.
Black Sabbath byli během své existence obviňováni z různých škaredých věcí, ale nebyl by to rokenrol, aby z toho ještě něco nevytěžili. Image pošahaných černokněžníků fungovala a funguje dodnes výborně, avšak to je jedna z posledních věcí, kterou bychom se v recenzi dvojalbového výběru "The Best Of Black Sabbath" měli zabývat.
Důležitá je především hudba, z čeho vzešla a co pak vzešlo z ní. Příběh se ve stručnosti odehrává asi takto: Čtveřice mladíků ze spodiny společnosti na nejlepší cestě žít zpackaným životem je okouzlena hudbou, začnou ji skládat a hrát, mají úspěch, definují celý hudební styl, stanou se legendou a třicet let po svém vzniku ze své legendárnosti žijí. Důležitý je moment, kdy kapela objevila kouzelnou formulku a tu jim zcela jistě vnukly pekelné mocnosti, protože tento
modus operandi dodnes hledají a opakují i dnešní kapely: temný, pomalý kytarový riff, těžká ocelová rytmika a tklivý hlas zpěváka ve spojení s ponurými a strašidelnými texty a podmanivou děsivou hudbou.
I když je dnes zejména Ozzy karikaturou sebe sama, věhlas a legenda
Black Sabbath je daleko smrti. Heavy metal by bez téhle kapely asi ani nemohl existovat - musela přijít skupina, jež by blues (ano, nešklebte se - co třeba "The Wizard"?) začátkem sedmdesátých let stejně jako
Led Zeppelin přiostřila a ještě zatížila neandrtálskými zvuky a kvílením, z něhož se ježí chlupy na temeni. Přitom pozor, měla skupina i po čertech dobré skladby. Mnoho lidí
Black Sabbath podceňuje s odkazem na jakousi primitivnost, ale
poslechněte si rafinované kompozice typu "War Pigs" nebo "Symptom Of The Universe". A zase skladby "Paranoid" nebo "Am I Going Insane" se klidně dají označit za hity.
Tony Iommi je mistrem, jenž dokáže fantasticky spojit tři věci - unikátní kytarový zvuk, feeling a nápaditý riff - a
Ozzy Osbourne byl a je zpěvák a frontman s neuvěřitelně charakteristickým hlasem a projevem.
"The Best Of Black Sabbath" je rozsáhlou kronikou toho nejlepšího (plus mínus samozřejmě) od kapely, co je legendou a také vzorem celých zástupů následovníků. Dvě výtky nakonec trochu snížily hodnocení desky, u níž celkem není co řešit, protože tohle je základ, z něhož každý
metalista prostě musí vycházet: Tato kompilace už jednou vyšla před pěti lety a také období po Ozzym (zde
Dio a Gillan) je zde jen cudně naznačeno nepočetnými ukázkami v závěru druhého disku. Řekněme kulantně, že z řady sabbathovských výběrů je tento jeden z nejlepších. Kdyby "The Best Of" mělo ještě jeden disk se skladbami bez Ozzyho, bylo by to úplné a skvělé.