Claptonovo nové album "Back Home" bylo přijato zdvořile, ale tak nějak vlažně. Prý je měkké a nemá šťávu - což je trochu pravda, avšak neznamená to, že by to byla špatná deska (to je u Claptona vysoce nepravděpodobné). "Back Home" je převážně klidné album, jehož ústřední téma je docela nerockerské: "Všude dobře, doma nejlíp". Clapton je prostě starší muž s mladou ženou a malými dětmi, které miluje a je s nimi rád doma (i když je z nich také unavený a mimino mu v noci nedá spát - všimněte si dětského pláče v úvodní "So Tired"). I když zřejmě za pár měsíců opět vyjede na koncerty, takže důchod se opět odkládá na neurčito.

Spojitost mezi aktuální a minulou deskou (bluesové coververze "Me And Mr. Johnson" a následně také "Sessions For Robert J") je zajímavá: Když totiž nahrávání "Back Home" vázlo, uchýlila se muzikantská kumpanie k hraní Johnsonových skladeb, což sloužilo k odreagování a načerpání sil. Nakonec z toho vznikla celá deska - jako vedlejší produkt dost dobrá. Možná proto ale na "Back Home" blues skoro vůbec není (snad kromě "Lost And Found"), je to spíše soulová nahrávka s přesahy do popu. Několikrát lze zaslechnout reggae ("Say What You Will" nebo první singl "Revolution", jedna z pěti společných prací dua Clapton/Climie na albu) a balady, v nichž kytarová sóla rozhodně nehrají prim.

Velmi organicky zapadají do desky všechny coververze, vůbec nenarušují náladu a zvuk. Asi nejlépe vyšla Harrisonova "Love Comes To Everyone", to je překrásná píseň, jíž se Clapton zhostil s velkým citem. Naprosto bez diskuse je kapela - Clapton se opět spolehl na osvědčenou sestavu z "Reptile", následného turné a "Me And Mr. Johnson". Plný zvuk nástrojů, smysluplnost každého tónu, sbory, to vše je radost poslouchat. Jestli je v něčem Clapton mistrem, pak v účelnosti: Někdy, zejména v pomalých skladbách mu stačí na vytvoření nálady jeden dobře umístěný akord, černě zabarvený hlas jako v refrénu "One Day", nebo když Billy Preston zkušeně hrábne do kláves svých hammondek.

"Back Home" je solidní a nepřekvapivá deska. Jak to říci bez klišé a aspoň se špetkou originality? Pustíte si ji jen tak k nedělnímu lelkování, k čaji, zkrátka, když je vám dobře doma. Když čekáte na milou osobu ve vyhřátých peřinách a nemůžete se dočkat, zpívejte jí na dálku "Run Home To Me". Clapton už nahrál originálnější a lepší desky, ale v "Back Home" je stále cítit vysoký standard, zkušenost a jistá kvalita.

P. S.: Majitelé limitované edice si mohou přičíst jeden bod navíc za přiložené DVD s kompletním albem v Dolby Digital a sadou čtyř trsátek. Milá pozornost, která navíc vypadá efektně.