Na úvod kratičký citát z tiskové zprávy, zveřejněné (pravděpodobně kromě jiných míst) na oficiálních stránkách tohoto hudebního tělesa: "Na českou hudební scénu vstupuje zajímavá formace z dílny zpěváka, skladatele a producenta Michala Davida. Tento známý hitmaker tentokrát vsadil na instrumentální hudbu v podání tří krásných dívek, které si říkají Nobles. Repertoár skupiny tvoří všechny hudební žánry, od klasiky až po pop music. Během 10 – 30minutového vystoupení je možné slyšet světoznámé muzikálové písně, klasické árie i největší hity skupiny ABBA či Beatles. S hudební produkcí skupiny Nobles se proto můžete setkat na diskotékách, společenských akcích i firemních večírcích."

Řekl bych, že již poměrně dlouho jsem nečetl tak výstižnou tiskovou zprávu. Je v ní řečeno prakticky vše, snad až na to, že na albu se nedočkáte melodií Beatles ani Abby. A já k tomu dodávám: ještě že tak! Chovám tyto dvě skupiny totiž ve velké oblibě a úctě, tudíž bych poslech nějaké jejich skladby v podání Nobles mohl odstonat. Čeho se tedy posluchač dočká? Čtyřech původních skladeb z per Tomáše Kympla a Michala Davida, kombinujících (stejně jako převzatá hudební témata) housle, violu a violoncello tří hlavních protagonistek s umělými klávesovými zvuky a tuc-tuc rytmy, celé občas připepřeno nevýznamně kytarou, houkáním sirény ("Mission Impossible Theme"), jekotem vystrašených děvčat patrně se řítících po důvěru ne příliš budící horské dráze ("It's Raining Man") a podobnými podivnými zvuky a ruchy. Jak vedle sebe může fungovat Kymplem, Davidem a Petrem Pololáníkem zaranžovaný "Šavlový tanec" Arama Chačaturjana, titulní melodie z filmové série o Růžovém panterovi a třeba melodické téma z Beethovenovy "Páté symfonie", ponechám na vás. Každopádně vězte, že úpravy jsou, mám-li zachovat dekorum a vyvarovat se vulgarit, zoufalé. Nic nového nepřinášejí, mnoho melodických a harmonických lahůdek spolehlivě zabíjejí a při poslechu celé desky vám najednou i tak velice odlišné kusy splynou v jednu mazlavou, beztvarou hroudu čehosi opravdu nepěkného.

Smutné je, že samotné hlavní protagonistky Michaela Němečková, Jana Matějková a Dagmar Sečkařová jsou vystudované, podle všeho velmi zdatné hudebnice, takže se mi nechce věřit, že mohou být vnitřně přesvědčeny o kvalitách díla. Spíše se opět na mysl dere stejná myšlenka, která na mne dýchla již při prvním čtení citované tiskové zprávy: Cink, cink, zlaťáčky, kdepak jste...? Nuž, pak by stálo alespoň za to, aby ty tři krasotinky, navlečené do nápaditých černobílých oblečků s vlásky upravenými do nečekané trikolóry blodýnka - zrzečka - bruneta, alespoň na obal nafotil někdo tak, aby jim neuřezal nikoliv nepodstatné části tělesných schránek. O chybách v názvech jednotlivých skladeb a písní ani nemluvě. A stejně odfláknutý jako booklet je i celá tahle deska.