Roll Deep Crew se jmenuje londýnská undergroundová parta vyznávající pouliční hiphopový subžánr grime. Jejich debutové album "In At The Deep End" ale nepřináší jen sveřepý podzemní sound. Zasahuje i do r'n'b nebo hip hopu a obsahuje také velký letní hit "The Avenue".
Východ Londýna je epicentrem hudební horečky jménem grime a v téhle drsné čtvrti už nějaký pátek vládne partička jménem
Roll Deep Crew. Grime je britská verze hip hopu, navazující na nejlepší tradice rave a jungleové scény, spojující rap a progresivní beaty. Poslední dva roky se o ní hodně mluví nejen v odborných časopisech, bezpochyby se jedná o jednu z nejžhavějších hudebních scén současnosti. Živí ji pirátské vysílačky, z kufrů aut prodávané kompilace, amatérská DVD, vinylové dubplates a hlavně spousta po syrové energii hladovějících rappaz. Po úspěchu Dizzeeho Rascala, který za "Boy In The Corner" před dvěma lety získal prestižní
Mercury Prize a jehož jméno je synonymem progresivity britské urban music, se konečně regulérních albových debutů dočkávají i další představitelé této horké scény. Loni to byl
Wiley s "Treddin' On Thin Ice" a letos nejprve vyšla v normální distribuci kompilace undergroundových klasik "Run The Road", pak se toto léto poprvé sólově představil
Kano s výborným "Home Sweet Home", Virus Syndicate vypustili "Work Related Illness" a konečně
Roll Deep přišli s "In At The Deep End". Pokud vám grime ještě pořád nic neříká, pak máte nejvyšší čas všechno dohnat. Však to znáte: Kdo chvíli stál, už stojí opodál.
Parta třinácti rapperů a producentů
Roll Deep v lecčems připomíná
So Solid Crew, jejichž nástup před čtyřmi lety zaznamenalo i Česko. Je jich nespočítaně, jejich hudba vychází z 2 step garage a tváří se drsně. Na rozdíl od rychlokvašek So Solid jsou ale
Roll Deep podstatně zkušenější. Už mají za sebou roky
pouliční práce, ostruhy si obrousili na koncertech a v pirátských rádiích a dlouhohrající deska byla jen dalším logickým krokem v kariéře. Jejich boss
Wiley je nekorunovaným králem scény, řemeslu se u něj učil i
Dizzee Rascal, který k
Roll Deep zpočátku také patřil. Jeho syrové electro "eskimo" beaty pomáhaly vytvářet hudební
design grime a jako svého učitele ho jmenuje většina současných producentů scény.
"In At The Deep End" přichází ve chvíli, kdy se o grime (alespoň v UK) mluví snad úplně všude. Mladá britská urban music sklízí pochvalu tisku a adekvátní pozornost hudebních vydavatelství.
Wiley po zkušenosti se svým albem už moc dobře ví, jak těžké je přenést energii z dubplates na regulérní desku. Debut
Roll Deep proto není čistě grimeové album, je to mnohem více hiphopová deska s různými přesahy ať už do Uk garage, nebo r'n'b, která ovšem přesto zní originálně a typicky britsky. (Ostatně stejně jako
Kano na svém debutu vydaném o dva týdny dříve.) Beatmakeři
Roll Deep Wiley, Dany Weed a Target míchají koktejl z kovových breakbeatů se špetkou ženských vokálů a chytrých samplů. Na albu najdete jak energií nadupaný grime "When I'm 'Ere" nebo "Poltergeist (Remix)", tak i pomalejší soulové skladby "Remember The Days" nebo dokonce rozvernou sambu "Shake A Leg". Největší překvapení ale přijde s prvním singlem "The Avenue", kde MCs rapují do útržků z "Heartbreak Avenue" kapely Maisonnetts. Je to neuvěřitelně chytlavý kousek, Britové by řekli
cheesy, až jsem přemýšlel, jestli na desce není nějakým omylem. Způsob, jakým je hit z 80. let vysamplován, se ale jednoznačně blíží spíše estetice živelného samplování
Wu Tang Clan než vykalkulovaným
Boyz II Men, a tudíž je všechno v pořádku. O něco horší to je, když se snaží napodobit
Kanye Westa a zrychlují soulové samply jako třeba v "Good Girl". Jen mimochodem, první singl z Wileyho alba "Treddin' On Thin Ice" (po jehož komerčním propadáku byl vyhozen z labelu) byl futuristický kus "Wot U Call It", prvním singlem z desky
Roll Deep je tenhle radio-friendly track. Tomu říkám poučení se z krizového vývoje.
"In At The Deep End" je svůdná deska, která neztrácí dech ani na okamžik. Není to za každou cenu inovativní grime, nýbrž moderní urban music se spoustou přísad. Proto ji radši srovnávejte se zmíněnou "Home Sweet Home" jejich kolegy a konkurenta Kana než s "Boy In The Corner" nebo "Showtime" Dizzeeho Rascala. Třináct členů
Roll Deep (ve vynikajícím bookletu vyobrazených jako čertíci) už nemusí nic dokazovat v undergroundu. Teď si vyšlápli na mainstream a vyšlo to. Jedno z nejlepších alb britské urban music posledních let!