DJ Carl Cox se v Česku teší velké popularitě a všechny party, na kterých vystupoval, si nemohly na nezájem tanečníků stěžovat. Ačkoli je otázkou, jak moc se na tom podílí masivní PR, při pohledu na fotky na jeho homepage je jasné, že ačkoli status mnoha DJských hvězd s takzvanou krizí taneční scény postupně upadá, Carl je přes svůj vysoký věk a mnoho odsloužených let za gramofony (jak to že ještě není hluchý?) stále v pohodě. Tento rok se vydal na unikátní turné Carl Cox & Friends, kde nejenže prezentoval své DJské přátele, ale také přidal ke svému vystoupení živý element. Festival v Roudnici nad Labem byl poslední zastávkou na tomto turné. Sám Cox v rozhovoru pro Xmag uvedl, že by se měli DJové snažit do budoucna svá vystoupení oživit a že je to podle něho jedna z dalších možných cest vývoje hudby do budoucna. Upřímně řečeno, není v tom příliš velká dávka proroctví. Vnímavý člověk si všímá narůstajícího hladu po znovuoživení hudby a i Cox si je tohoto trendu vědom.

V pátek už od rána pršelo. Do Roudnice jsem se vydal po vlastní ose, což znamenalo, že jsem se před čtvrtou odpolední objevil na autobusovém nádraží v Holešovicích, odkud měla odjíždět kyvadlová doprava na festival zdarma. Následovalo zmatené pobíhání mezi nástupišti, nikde žádné značení, nikde žádný autobus. Nebyl jsem v tom sám. Nakonec končím s ostatními na regulérním nástupišti směr Roudnice. Kyvadlovka se nekoná. Text vyvěšený na webu byl asi jen sen. Dávám tedy 40,- Kč za autobus, který staví až v centru Roudnice. Teď už jenom půl hodina cesty kolem silnice a jsem na místě. Stále prší a do toho i jemný větřík. Alespoň že není zima. Organizace dopravy tedy selhala, nebo šlo o pokus ušetřit tam, kde se dalo? Nevím, možná už pozdější spoje byly v pořádku. Bohužel všichni, kterých jsem se na místě ptal, dorazili vlastním vozem...

Chtěl jsem stihnout jediný live act v rámci festivalu v podání české senzace Elektrabel, člověka, jehož album vydal na svém labelu sám Jeff Mills a jenž už si zahrál i v legendárním berlínském Tresoru. Dunění se ale nakonec ozývá pouze od zadní Numark scény, ta hlavní mlčí. Déšť a boční vítr způsobily, že pod střechu hlavní stage prší. Elektrabel se nekoná. Celá festivalová plocha zeje prázdnotou, jen u barů pod stříškami postávají první odvážlivci. Vydávám se do Red Zone stanu, jediného zastřešeného prostoru s hudební produkcí. Možná jsem neznalý, ale překvapilo mě, že se jedná o výkladní skříň známé značky cigaret. Luxusní stan s pohodlnými sedačkami, stylovým interiérem a neméně luxusním zvukem. Kouřit kvůli tomu ale nezačnu a neodnesu si ani žádný z dárečků. Zrovna končí set mého oblíbence, Plzeňáka Dioma. Příjemný elektro deep house, chcete-li microhouse, pro téměř zaplněný stan. Celý line-up Red Zone je postaven v tomto vyklidněnějším duchu. Airto trošku zrychluje a já peláším zpět k hlavní scéně.

Organizátoři nakonec řeší nepříjemnou situaci přístřeškem nad DJským pultem, a tak může se zpožděním začít hrát Felipe. Ten je u nás notoricky známý a pro roztroušené skupinky tanečníků a postávačů točí desky pomalého temnějšího elektro techna. Jak jinak lépe vystihnout apokalypticky vyhlížející oblohu a déšť, jenž ve vlnách sílí a zase slábne. DJ Hal střídá s menším zpožděním a zvukově navazuje na Felipa. Pro začátek si neodpustí fórek s klasickou skladbou "Also Sprach Zarathustra" od Richarda Strausse, tolik známou díky použití v Kubrickově filmu "2001: A Space Odyssey". Hraje více funky, jeho zvuk charakterizují čisté samply v dráždivě bzučivé obálce. Déšť sílí, ale lidí přibývá. Další z Coxových kamarádů, Trevor Rockliffe, přichází na čas a k radosti energičtějších tanečníků přitápí pod kotlem. Hraje více klasicky, melodické hi-hatky, trocha latiny. Zvukem a trošku i zjevem připomíná brazilce Davea Angela. V deset je kolem pódia už solidní dav tanečníků. Žezlo přebírá Nizozemec Michel de Hey. Jeho set se pohybuje na těžko rozeznatelné hraně mezi tvrdším techhousem a funky technem.

Na zaplněné Numark scéně hraje pro mě dost vyčpělý Orbith, a tak se jdu usušit do Red Zone. Nejdříve ale musím vystát frontu. Sekuriťáci pouštějí jen tolik lidí, kolik jich stan právě opustilo. Najdu i sezení a vychutnávám příjemný Cubikův deephouseový set. Nakonec mě i zvedne a já si jdu trsnout také jinak, než stylem technorobot. Vynechávám díky tomu reklamní taškařici Lucca & Diesel Dancing Fashion Show. Po mém návratu už před velmi solidně zaplněnou plochou úřaduje Christian Smith. Jeho set je tribalovější a díky rychlým a precizním mixům a zajímavě poskládaným náladičkám začínám trsat, až mi bahno čvachtá pod nohama. Hlavně netančit stále na stejném místě. Někde totiž hrozí, že by mohla moje noha spontánně opustit botu, jež srostla s Matičkou Zemí. Smith publikum perfektně připravuje na příchod hlavní hvězdy. Jeho beaty rozhánějí i dešťové mraky. Ano, konečně neprší! Že by fluidum černého obra?

Carl nechává všechny v napětí a doráží s dvacetiminutovým zpožděním. A hned je z toho les zvednutých rukou, ohlušující jekot a oslnivá záře bílého světla. Nechává dohrát kamaráda, jenž zakončuje parádní vygradovanou tribal peckou, a hned se chopí mikrofonu. "Oh yeah, oh yeah, oh yeaaaah!". Jednoduché, ale účinné. Carl moc dobře rozumí intoxikované mysli a tranzu vůbec. Dokazuje to i v průběhu svého setu. Nejenom že vše podporuje hláškami typu: "How U all doin' tonight?", ale předvádí i vtipná gesta. Při tom všem stíhá míchat a hrát si se samplerem. Zpočátku zpomalí a i jeho mixy jsou dost dlouhé a rozvleklé, ale deset tisíc euforických tanečníků člověka vymotivuje. Ke všemu ještě působivá světelná show a projekce. Carlův set je velice pestrý a zábavný- mixuje všechny odrůdy techna a techhouse. Chvíli vrství plochy, aby pak plynulým mixem přešel k syrovému beatu se zvukem jak ze samotných počátků acid techna. Je to klišé, ale Carl je opravdu bavič!

Asi po hodině přichází na pódium bubeník Pablo a doprovází Carla na bicí v téměř rock&rollové pecce. Po jedné skladbě odchází a nechá Carla opět vládnout. Na řadu přichází první z vokalistek Onallee Biog, jež je známá především účastí na projektech Roniho Size. Skok z rovného beatu k drum'n'bassu sice není zrovna plynulý, ale jinak super. Bohužel po jedné skladbě vokalistka odchází. Perfektní je návrat Pabla, tentokrát za elektronické perkuse. Carl hraje minimalističtější kousky a Pablo se činí. Střídá rejstříky zvuků a je znát, že je vše pečlivě připravené; přesto působí dojmem jamu. Pablo si později nasadí futuristickou vestu s pady na hrudi, a to teprve začíná pravé peklo. Reakce tanečníků jsou nečekaně pozitivní. Vše přirozeně a organicky plyne. Po skvělém Pablovi přichází ještě jeden drum'n'bass, tentokrát se Saffron (např. vokály pro Prodigy či Nine Inch Nails). Tu ale zlobí mikrofon a po jedné skladbě také mizí. Vokalistky mi přišly přece jenom trošku nevyužité. Svítání potvrzuje, že světlo uvolňuje serotonin. I já, posilněn pouze legálními substancemi (kafe & tatranka), chytám druhou mízu. Carlův set je skutečně neobvyklý, a tím odsouvá ostatní vystupující do role sekundantů.

Dopadá tak i Lucca, jež se po Carlově rozloučení prezentuje nejdříve přebuzeným zvukem a potom svým typickým neapolským soundem. Tedy hlavně funky beat a fanfárky. Na Red Zone se opět stojí fronta a hlavní hvězdu, tedy Francouze Etienna de Crecy, jsem už propásnul. Vydávám se ještě do Mecca VIP stanu, kde bohužel neanalyzuji pána za gramofony (řekl bych, že to není Cooley), ale chvilku ho za mikrofonem doprovází podezřele šťastná Onallee, kterou pak střídá saxofonista Ivan Myslikovjan (hrával kdysi např. i s Diomem). Atmosféra hodně bujará, spíše zhýralá. Nechávám všechnu tu dekadenci za sebou a vyrážím k domovu. Kyvadlovka už funguje, ale za 50 Kč. Poslední teror peněženky a může přijít finální rozuzlení výčtem aneb jednoduché resumé.

Co se nepovedlo? Mluvit o počasí je asi zbytečné, i když nakonec se vcelku umoudřilo. Od organizátorů příliš slibů, přičemž často skutek utek. Tak to dopadlo s kyvadlovou dopravou, s Xmag Dream Stage nebo třeba s vegetariánskou kuchyní. A co potěšilo? Všichni účinkující předvedli svou profesionalitu (špatný mix? hahaha!) a lidí nakonec bylo přesně tolik, aby se vytvořila ta pravá atmosféra a člověk se neprodíral půl hodiny k baru. A Carl? Vy snad čtete jenom závěrečné odstavce?