© nme.com
pořád sqělí :) (mish, 03.08.2005 11:13) Reagovat
Vždycky když slyším, že nějaká kapela mění zvuk nějak zásadněji, trochu se bojím, aby tím neopadla její "osobitost", to co se mi na té kapele právě líbí, proč ji poslouchám, ale to se u Supergrass nestalo. Zní sice trochu jinak, ale naopak oceňuju, že neustrnuli ve stejných kolejích, posunuli se trochu dál a přitom jsou to pořád oni. Talent se jim prostě neupře, jsou skvělí a album se dobře poslouchá, líbí se mi :0).
újdou (kill file, 06.08.2005 01:57) Reagovat
To album je hlavně strašně divný. Není na něm žádná hitovka... si říkám, že to muselo dát dost práce složit takový podivný songy....:-) ale zvuk TO má perfektní, to teda jo.... obvzlášť track no. 3 (Sad girl) a ty klávesy v revrénu ala Air v dobách Moon Safari (další příměr mě napadá k soundtracku Playtime od Jaquese Tatiho, ale to asi plácám, co?) jsou úžasné...
jinak asi tak 7/10
Ubrali plynu, ale výborná hudba zůstala (zvukovod, 05.02.2006 18:20) Reagovat
Musím říct, že po prvních desítkách sekund poslechu road to rouen sem si říkal, jestli jsem si náhodou do přehrávače nedal jinou skupinu. Po dalších posleších si mě tahle deska ale absolutně získala, člověk se ale musí trošku oprostit od toho co dělali Supergrass dřív. Nečeká vás žádný nářez, na desce převládají klidnější skladby s bohatými, ale nepřeplácanými aranžemi (klavír, housle z těch nejvýraznějších) a samozřejmě melodie. Ty jsou na této desce spíše nenápadnější, člověk se do hudby musí víc ponořit, o to víc si ji však může užívat i po desátém a dalším poslechu. Víc tu taky vyniká Gazův zpěv. Jestli máte Supergrass rádi jako já, zaručuji vám že po čase road to rouen z přehrávače nevyndáte. Tomu říkám vývoj dobrým směrem!