Pravdou je, že každý, kdo sleduje Česko hledá SuperStar, nejspíš má nějakého svého favorita. Já nejsem výjimkou a k mé smůle byl můj favorit, respektive favoritka, vyřazena minule. Když se toto ale stalo loni, přešly moje sympatie k dalšímu soutěžícímu, letos se však toto nekonalo. Tento pocit má zřejmě vícero lidí a zde je asi i důvod toho, že stále více a více ubývá hlasů. Navíc do toho jistě promluvilo i Mistrovství světa v hokeji a v neposlední řadě i cena sms zpráv.

Letošní ročník se doposud nese ve znamení lehce historizujících stylů, které většina ze soutěžících vůbec nezažila. Po swingu přišel na řadu Semafor, tedy písničky z divadla SEdmi MAlých FORem, které bylo velice hezky připomenuto a pro nemalé procento diváků SuperStar v podstatě představeno formou jakéhosi, na Novu až nezvykle solidního dokumentu. Velká pozornost zde byla pochopitelně věnována hlavním představitelům - Jiřímu Suchému a Jiřímu Šlitrovi, ale osobně mě hodně mrzelo, že nejen v dokumentu, ale i v nabídce písniček producenti více nezvýraznili osobnost Jiřího Grossmana.

Prvním, kdo si vyzkoušel, jak se zpívají písničky tandemu Suchý - Šlitr, byl Petr Bende a nutno říct, že se mi po delší době zase líbil. Písničku "Pramínek vlasů" si upravil, respektive mu asi byla upravena, poměrně zajímavým způsobem, jenž nebral atmosféru originálu, ale přitom dával "Pramínku vlasů" nový kabát. Hlavně zpočátku se Petrovi dařilo držet svůj hlas na uzdě, což jsem hodně ocenil, ale ve chvíli, kdy to ze sebe začal tlačit, to už bylo o něco málo horší. Nicméně Petr Bende podal jeden ze svých nejlepších výkonů.

Vím, že v případě Vlastimila Horvátha jdu proti proudu mohutnosti minimálně Labe, ale mně se jeho celkový projev nelíbí. V jeho zpěvu postrádám jakékoliv vzrušení, a to samé mi potvrdilo i "Honky Tonky Blues", které Vlasta zazpíval nudně, naprosto bez šťávy, jakoby v jedné hladině. Víc než on celou písničku táhla kapela a poněkud stažení vokalisté mu také příliš nepomohli. Jeho vystoupení mi přišlo jako plesová ukázka dobrého zpěvu.

Kdyby Jean-Luc (to byl ten bláznivý Francouz z, tuším, šesté série seriálu "Krok za krokem") někdy zpíval "Píseň pro kočku", pak by to vypadalo asi podobně jako nedělní verze Ali Amiriho. Ten se v rozhovoru zmínil, že nemá rád ř, a co si budeme povídat, v téhle skladbě jich bylo opravdu mnoho. Amiriho čeština už nebyla zdaleka tak dobrá jako u "Podvodu" a s tím se vezl i jeho zpěv, který byl spíše parodií na semaforskou písničkou. Na druhou stranu je ale nutné říct, že asi nikdo z nás nemohl čekat, že Amiri bude v tomto tématu tušit, o co vlastně vůbec jde.

Alespoň jeden otisk zanechal na SuperStar Jiří Grossman v podobě textu k písničce "Čekej tiše", kterou zpívala Eva Olmerová a která padla do rány Gabriele Al Dhábbě. V téhle písničce ještě více vynikly její intonační chyby a neschopnost udržet tón. Těžkou zbraní Gáby ale byl opět její projev, který zapříčiní to, že i když nezpívá vůbec dokonale, bude to pro lidi vždycky zajímavé. Gabriela Al Dhábba navíc nyní přežila hokejovou hrozbu a účast v závěrečném finále by jí neměla uniknout.

Předposledním finalistou byl Michal Hudček, o jehož zranění většina z vás ví, nicméně pro onu menšinu to zopakuji. Při natáčení medailónku k SuperStar shodil Michala Hudčeka kůň, který ho chvíli vlekl po louce, Michal to odnesl s dvěma nalomenými obratli a celý týden strávil na lůžku v nemocnici. I když bych se podobnými věcmi neměl nechat ovlivnit, přeci jen na Hudčekovi, který přišel o berlích, bylo vidět, že jeho zranění není zdaleka doléčeno a jeho bojovnost se musí chtě nechtě ocenit. Za těchto okolností jsem musel i jeho "Terezu", ze které udělal Waldemar Matuška jedno z nejslavnějších jmen, posuzovat poněkud benevolentněji. Nicméně způsob, jakým ji zazpíval, se shodoval s mojí představou celého kola. Na konci mu to sice trošku ulítlo, ale jinak bylo jeho vystoupení opravdu výborné.

To se ale nedalo říct o posledním Michaalu Foretovi, který zazpíval "Marnivou sestřenici", což vám sice asi moc neřekne, ale snad vám ji přiblížím, když napíšu, že začíná slovy: "Vlasy samou loknu měla." Michael, který nezazářil ani v rozhovoru v medailonku, v některých momentech nestíhal frázovat, jeho celý projev byl až příliš křečovitý, a když se k tomu ještě přidaly intonační chyby, nejhorší výkon večera byl rázem na světě. Na tom se ostatně shodla i porota a díky bohu i diváci.

Vyhazov Michaela Foreta asi nebyl nijak překvapivý, ostatně čekalo se to už hodně dlouho. Stejně jako loni Standa Dolinek i jeho výběr porotou na Divokou kartu byl spíše kritizován - lid už zkrátka napomádovaní a podbíziví hošíci moc neberou. Mé pořadí tohoto kola by bylo asi následující. První dvě pozice by zabrali Michal Hudček a Petr Bende, kterému se velice zadařilo, bronzovou medaili by brala Gabriela Al Dhábba, jíž už pomalu přestávám tolerovat její intonaci. Bramborovou placku by si odnesl Vlastimil Horváth, následovaný Ali Amirim a již výše jsem psal, že nejhorší výkon večera předvedl Michael Foret. Příští týden nás čekají rockové písničky, které by měly značně oživit celou soutěž, protože jsou doménou většiny zbývajích.