Že jsou Us3 i v Čechách docela známá partička, o tom není třeba pochybovat. I díky nim určitě nejeden mladší ročník přišel docela na chuť jazzem šmrncnuté nebo přímo na něm založené hudbě. A to dříve, než "by na to měl věk", přece jen vychutnání jazzu přichází obvykle (tedy pro tzv. většinu lidí) v pozdějším věku. Jenže hybatel projektu Us3 Geoff Wilkinson na to šel mazaně. Jazz zaktualizoval použitím samplů dechových nástrojů (hlavně trumpety a saxofonu) ze starých skladeb stylu, doplnil modernější hip hopem ovlivněnou rytmiku, přidal pohodový rap, dokořenil lehce funky groovy. Funguje to hodně dobře, z Us3 a jejich prvního (a, jak to tak bývá, nepřekonaného) hitu "Cantaloop" následně těžila rostoucí obliba chill-out scény.

To vše se po dvanácti letech od vzniku ocitlo naživo v Roxy. Bohužel pro mě jsem nestíhal začátek, a tak mi utekla nejen "předkapela" ve formě DJe, ale i první čtvrthodina samotných Us3. Nemohl jsem se tak od začátku dostat do atmosféry, kterou téměř plné Roxy pulsovalo. Když jsem později viděl, co DJ First Rate (jak příhodné jméno) předvádí za gramci, pochopil jsem, že jeho set před Us3, kde prý do sebe míchal leccos z černé muziky, musel být hodně nakopávací. Reklama koncertu na Rádiu 1 a Evropě 2 asi zafungovala, zájemců o živou podobu původně studiového projektu bylo víc než dost. Včetně pár těch, jak se tak stává i u "klasického" jazzu, pro které je důležité být na koncertě viděn, než že by šli za muzikou.

Ale to není chyba Us3, díky charismatickému frontmanovi-rapperovi publikum dostali rychle. Snažil se hodně komunikovat, povzbuzoval ke skákání. A publikum se snažilo. Díky němu byla celá produkce Us3 mnohem hiphopovější, jeho rap agresivnější (samozřejmě žádný gangsta) proti pohodovému mluvení na deskách. Kromě něj se na pódiu činilo dalších šest muzikantů, a to nepočítám dvě občasné vokalistky. Pozornost a ocenění publika se logicky soustředila na dva dechaře, kteří původní samply nahradili živou hrou. Dobrou, ale přesto mohli rappera v show víc podpořit. Trumpetista vypadal trochu naštvaně, ale možná to mělo být "cool". Publikum ve varu hodně držel již zmíněný DJ First Rate. Jeho scratching byl hodně vymakaný, a když ovládal gramec na svém zátylku, tak zíral leckdo.

Bylo to potřeba, někdy jsem se přistihl jako při poslechu Us3 v obýváku - výborná kulisa, ale přece jen kulisa. K tomuto dojmu víc než přispívaly neživé bicí, smyčky pouštěl sám otec zakladatel, jestli jsem se dobře zorientoval v představovačce. To byla slabina; chápu, že bubeník na pódiu by už měl problém se na něj vejít, ale od čeho je to koncert kapely, která vychází z jazzu? Pianista nebo basista sice dostali povinný jazzový prostor pro malá sóla, z hlediska jazzu zahráli tak standard. Basista měl neuvěřitelně tlusté struny, ale trocha více invence na hmatníku by prospěla. Ještěže publikum to tak neřešilo a na vše reagovalo pohupováním, pozpěvováním (zaujala mě menšinová úprava pověstného "funky, funky" na "holky, holky"). Vlídného přijetí se dostalo i dvěma zpěvačkám (i když výrazněji vystupovala jen jedna). Byly příjemnou změnou proti mužskému rapu, ale o svém charisma mně nepřesvědčily.

V tiskovém prohlášení bylo uvedeno: "Buďte si jistí, že koncert ve středu 20. dubna v Roxy bude jedním z nejlepších tohoto roku." Byl kvalitní, jsem rád, že jsem mohl Us3 slyšet naživo, ale možná jako jediný si myslím, že to nebyla taková bomba. Poslední dvě desky Us3 už nejsou zdaleka tak novátorské a žít pořád z jednoho megahitu (a proto ho, sice v jiné úpravě, na konci koncertu opakovat, letos vydávat další verze) jsme zvyklí u jiných "stylů". I když "Cantaloop" je fakt geniální, ať jsem jakýkoliv hnidopich.

P.S.: Omluvte nevysokou kvalitu fotek, ale přišlo mi sobecké se cpát davem dopředu.

Us3, Scratch Perverts, Roxy, Praha, 20.4.2005