Soubor Silent Stream Of Godless Elegy se po domácí hudební scéně pohybuje od roku 1995. Dříve se o něm psávalo jako o doommetalové kapele z Hranic na Moravě. Obojí v současnosti platí už jen s výhradami. Hranice místa původu jednotlivých muzikantů se již dávno rozšířily a hranicemi žánru se kapela svázat nenechala. Čtyři roky po albu "Themes", s nímž dosáhli na ocenění Akademie populární hudby za rok 2000 v kategorii hard & heavy, přišli Silenti, pod producentským dohledem jedné z předních osobností české world music, Tomáše Kočka, s deskou "Relic Dances", podmanivým spojením doom-metalu a moravského folklóru. Deska je to opravdu na domácí luhy a háje výjimečná, a tak není divu, že se skupina dočkala dalšího výročního Anděla, tentokrát za rok 2004. Dost důvodů na to pustit se s kytaristou a služebně nejstarším členem souboru Radkem Hajdou do následujícího, místy až nečekaně vysmátého rozhovoru.

Hned na začátek taková neotřelá otázka. Platí pořád, že jste kapela z Hranic na Moravě, nebo už je přesnější psát o vás jako o moravské skupině?

Doopravdy jsme z Hranic nikdy nebyli, ale budiž. (smích) O současné sestavě ovšem nemůžeme hovořit jinak než jako o moravské, protože z osmi členů žijí tři v Ostravě, dva v Rožnově, dva v Brně a zpěvák je z Horního Benešova, což je taková prdel světa na severu. (smích) Přináší to samozřejmě docela velké organizační problémy, nicméně - a to snad jako zakladatel mohu posoudit - je to první sestava kapely, která šlape a drží pospolu.

Kapela existuje už deset let. Považujete se za součást té moravské doomové scény devadesátých let?

Určitě ano. Zvláštní je, že devadesát procent této scény bylo situováno v Ostravě a blízkém okolí a my jsme byli jednou z mála výjimek. I když jsme byli spíše mladší bratříčci tehdy již relativně známých a fungujících smeček jako Hypnotic Scenery, Dissolving Of Prodigy, R.E.T. nebo Love History, ve druhé polovině devadesátých let jsme se téměř neustále potkávali na koncertních pódiích a mnohdy i mimo ně.

Proč vůbec podle tebe vznikla tehdy na domácí poměry docela silná doomová scéna právě na severní Moravě?

To je hodně častá otázka, hlavně od zahraničních znalců naší doomové scény. Určitě to nebyla náhoda. Kdo zná Ostravu, resp. Ostravsko nebo severní Moravu vůbec, ví, že je to kraj s velmi specifickou atmosférou. Myslím, že to zkrátka máme v povaze, je to jakýsi genius loci. Možná by to nebylo marné téma na nějakou sociologickou studii. (smích)

Moc z těch kapel do dneška nevydrželo...

Možná jsme měli (máme) více štěstí, možná jsme prostě více chtěli. Každou kapelu občas potká krize, ale nám se ji, i za cenu totální obměny sestavy, podařilo překonat. Taky se na hraní dívá člověk jinak, když je mu osmnáct a nebo třicet a má rodinu. Pak to přestává být sranda, protože - jak všichni zúčastnění jistě ví - muzika je akorát tak černá díra na čas a peníze. Ale my jsme zde a snad máme nakročeno k světlým zítřkům. (smích)

Muzikanti ze současné sestavy hrají jenom v SSOGE nebo ještě někde jinde?

I když ze mě dělají tyrana, nikomu jsem ještě ultimátum nedal. Zpěvák Hrnec drhne čtyři struny v grindcore smečce Diarhoea a bubeník Datel otlouká škopky v punk'n'rollových Aqua Silentia. Jinak jsme rádi, že přes všechny ty hlavní i boční zaměstnání stíháme alespoň SSOGE.

Nové album "Relic Dances" jste vydali čtyři roky po předešlém "Themes". To je přeci jenom trochu dlouhá doba. Bylo to způsobeno hlavně personálními změnami v kapele?

Byla to jedna z příčin, ale určitě ne ta hlavní. Jak jsme se bavili na začátku, jako "moravské" kapele nám to prostě zabralo mnohem více času. Vídáme se jen o víkendech, celá sestava tak jednou až dvakrát za měsíc. Navíc, a jsem tomu rád, jsme nechali náš materiál docela uležet a uzrát. A když jsme u těch příčin, spolupráce s Tomášem Kočkem si taky vyžádala své.

Určité folklórní motivy se ve vaší tvorbě objevovaly už dřív. Kdy a jak došlo k bodu zlomu, který směřoval až k té podobě repertoáru, jakou zachycuje nové album?

Ty dřívější pokusy bych označil spíše jako pseudofolklórní, byly tam sice náznaky, ale jaksi mimoděk. Jasný směr jsme nabrali až s novou sestavou od roku 2001. Moravskou lidovou hudbu milujeme a chceme, aby to bylo v naší muzice slyšet.

Velkou roli v tom patrně sehrál i Tomáš Kočko. Jak moc bylo složité skloubit přece jen asi trochu odlišné pohledy na muziku?

Ano, právě z výše popsaného důvodu s Tomem spolupracujeme. Na rozdíl od nás má i teoretické základy a hlavně obrovské zkušenosti. Moc nám pomohl a jako producenta si ho nemůžeme vynachválit. Složité to bylo hlavně na začátku, protože jsme si museli ujasnit, o čem bude naše muzika, o čem jeho spolupráce, jak vše skloubit dohromady a jakým způsobem se k tomu dopracovat. Takhle řečeno to zní jednoduše, ale stálo nás to spoustu času a práce. A je skvělé, že jsme se za tu dobu kromě muziky hodně sblížili i lidsky, Tomáš je momentálně vlastně takový náš "nehrající kapitán". (smích)

Ty sám posloucháš kromě metalu i tzv. world music (eventuelně ještě něco jiného, pro ortodoxního metalového fanouška překvapivého)?

Je to už trošku klišé, ale pořád pravdivé. Muzika je jen dobrá, nebo špatná. Nemám předsudky vůči žádnému stylu a pokud mě něco zaujme, tím lépe. Jsem rád za každou novou zkušenost... A tak se u nás doma točí věci jako Björk, Amorphis, Massive Attack, Värttinä, Orphaned Land, Dead Can Dance, Porcupine Tree, The 3rd And The Mortal, Extol, Anja Garbarek, Tool atd. atd. a samozřejmě tuna moravské lidové muziky.

Jak se díváš obecně na spojení folklóru a jiných hudebních žánrů (Vlasta Redl, Brathanki, Ciment)? Ovlivnili tě třeba nějak v tom, že tě lákalo to spojení folklórní lidové hudby s metalem ještě víc?

Mám rád, když z muziky jakéhokoliv stylu cítím, že kapela odněkud je, že se nestydí za své kořeny. Asi se nedá říci, že by mě někdo přímo ovlivnil, vše přišlo spíše s mojí vzrůstající oblibou lidové hudby. Kdyby mi někdo před deseti lety řekl, že budu ujíždět na folklóru, vysmál bych se mu. Ale stalo se. Možná to souvisí s věkem, nevím. Ale jasně cítím, že sem patřím a vůbec si nedovedu představit, že bych žil někde jinde, byť třeba jen u vás v Čechách. Naše ethno-doomová fúze mi připadá zcela logická, prostě jsme jen spojili to, co máme nejraději, resp. pokusili se o to. Výsledek musí posoudit posluchači.

Hostem na desce je cimbálová muzika Radošov. Počítáte s tím, že by s vámi vystupovala i na koncertech? Přeci jenom jejich podíl na konečné podobě provedení jednotlivých skladeb je relativně velký.

Bohužel to není z organizačních a časových důvodů možné, takže jsme si Radošováky zamkli do takové malé krabičky, které se říká minidisk. Již nějaký pátek to tímto způsobem praktikujeme. Je to nouzovka, ale jinak to nejde. Momentálně se snažíme sladit termín aspoň na některou ze zastávek Redblack Days, ale Murphyho zákony fungují spolehlivě a neúprosně. Ogařiska mají plné diáře a asi to (alespoň prozatím) neklapne. Nicméně ta myšlenka je příliš lákavá...

Cimbálovou muziku má 'geograficky' většina lidí spojenou asi spíš s jižní Moravou a vinnými sklípky. Kde se narodil ten prvotní impuls zkusit ji zapracovat do vaší muziky?

Myslíš většina lidí z Prahy? (smích) S nápadem přizvat Cimbálovou muziku Radošov k natáčení "Relic Dances" přišel producent Tomáš Kočko. Jejich primáš Radim Havlíček totiž nahrával Tomovi houslové party na jeho poslední desku "Do tanca!". A protože my jsme nahrávali většinu času ve Veselí nad Moravou, padla volba právě na Radošov, kteří to mají kousek. Navíc jsme pro každou špatnost. Musím přiznat, že na začátku byli asi hodně překvapení, čemu se to propůjčili, protože většina z nich určitě netušila, do čeho jde. Ale stejně jako pro nás, i pro ně to byla nová zkušenost. Celá cimbálovka se zapojila při natáčení dvou skladeb, úvodní "Look" a instrumentální "Gigula", jinak jsme samozřejmě jednotlivé členy zneužili na celou desku, zejména ten krásný doommetalový nástroj cimbál.

Neuvažovali jste třeba i o unplugged vystoupení. S hostující cimbálovou kapelou by mohlo vyznít docela zajímavě.

Uvažovat můžeme, ale dokud se vše točí kolem peněz, naše úvahy zůstávají jen v teoretické rovině. Původně jsme dokonce zamýšleli udělat jakousi "light" verzi "Relic Dances", abychom mohli oslovit i nerockovou veřejnost, ale nakonec jsme byli rádi, že jsme za ty tři týdny stihli natočit alespoň samotnou desku.

Nový materiál dává větší prostor zpěvu v takovém tom čistším hlasovém rejstříku než klasickému, řekněme deathmetalovému, murmuru. Navíc neplatí zažitá tradice, že zpěvačka má povětšinou spíš doprovodný part právě k murmuru vokalisty. Spěje váš vývoj k ještě většímu prostoru pro čistý hlas?

Ano. Naprosto a nezvratně. Na "Relic Dances" jsme murmur používali jen jako 'koření', jednu z barev v naší ethno-doomové koláži, a do budoucna tomu nebude jinak. Pokud jej uznáme za vhodné někde použít, proč ne, ale rozhodně to bude maximálně jen v té míře jako na "Relic Dances". Naše muzika je přece jen o melodiích... A byli bychom sami proti sobě, kdybychom nevyužili potenciál takové zpěvačky, jakou je Hanele. Navíc pan growler Hrnec začal chodit do zpěvu, takže doufám, že si na příští desce dohromady střihnou pár sladkých duetů. (smích) Naživo už to zkouší a docela to jde.

Album bylo přijato kritikou velmi vstřícně (ostatně Anděl v kategorii hard & heavy od Akademie populární hudby za rok 2004 hovoří jasně). Jak nový materiál přijímají metaloví fanoušci? Není to pro ně až příliš vybočující z jejich žánru?

No, já myslím, že ortodox metalisti už nás dávno neposlouchají. (smích) Souhlasím s názorem, že "Relic Dances" je zřejmě naše nejobtížněji uchopitelná, ale zároveň také nejkomplexnější a nejpropracovanější deska. Doufám, že kdo si dal tu práci a dostal se do ní, je spokojený. Na koncertech jsou reakce taky fajné, dokonce i v Holandsku a Belgii, kde jsme hráli, na naši hudbu posluchači reagovali veskrze pozitivně. Když se vrátím k tvé otázce - myslím, že právě ono vybočení je tím, co dělá naši muziku v této době hudební nadprodukce zajímavou a odlišnou.

Střet metalu s world music s sebou nese tak trochu i otázku volby jazyka (angličtina pro metal vs. rodná řeč pro world music). Deska je v angličtině a jak jsme tak různě četli, bylo celkem dost hlasů, které se přikláněly k využití češtiny (právě s ohledem na folklórní prvky). Neuvažujete o něčem v mateřštině?

Nejen to, tuto myšlenku už i realizujeme. Ale jinak jsme zase u peněz. Původně jsme totiž chtěli udělat několik bonusů v rodném jazyce na limitovanou verzi "Relic Dances", ale jak už jsem jednou zmínil, z časových, resp. finančních důvodů k tomu nedošlo. Nicméně právě v těchto dnech se naši zpěvulíni činí a v domovském studiu Šopa vzniknou tři skladby nazpívané česky a polsky. Českou verzi "Lonely" přebásnil Tomáš Kočko, polskou verzi "Together" a "I Would Dance" naše skvělá kamarádka, polská básnířka a překladatelka Renata Putzlacher. A pokud se můžu vrátit k té volbě jazyka - rockovým jazykem je přece angličtina, ne? Navíc si stojím za tím, že nositelem naší 'folklórnosti' je hudba samotná, ne použitý jazyk. Zamyslete se nad naprostou většinou současné 'české' muziky. Když si odmyslíte češtinu, je to anglo-americká produkce jako řemen bez jakékoli tuzemské kulturní tradice.

Letos se objevíte mimo jiné i na Wave Gotik Treffen v Německu. Předpokládáme, že to bude v rámci nějaké scény s metalověji zaměřenými soubory (zahlédli jsme v programu třeba Penumbru). Do striktně pojaté doom-metalové škatulky se nevejdete už dávno (a vůbec to není na škodu věci), může být třeba i tohle cesta, jak se svou tvorbou seznámit další fanoušky mimo daný žánrový okruh?

Určitě. Rádi si zahrajeme všude a pro jakékoliv (tolerantní) publikum. Myslím, že naše hudba má potenciál lidi oslovit a zaujmout. Například zhruba před rokem jsme hráli na všežánrovém festivalu Broermoats v Holandsku a byl to jeden z nejkrásnějších hudebních zážitků. Na jednom pódiu valilo vše od dance music až po metal, ale nikdo nic neřešil a lidé se celou dobu výtečně bavili. A my s nimi... Ad Wave Gotik Treffen - nejsem si vůbec jistý, že budeme na nějaké metalové scéně, jediné spolky, které na našem rozpisu znám, jsou Mortiis a Das Ich, kteří s metalem nemají nic společného, takže to bude hodně zajímavé. Nu což, maximálně nás gotici odzívají.(smích)

Díky za rozhovor.