Karvinský rapper DBS vydal debutové album u velké firmy. Jeho nahrávka "6ka" má nebetyčné ambice, chce být opravdová, vážná, plná respektu. Jenže výsledek je spíše rozporuplný. Těžko té lavině důležitosti uvěřit, natož ji vydržet.
Toho maníka jsem poprvé viděl na Óčku, když tam pobíhal po severomoravských střechách a s podivným přízvukem rýmoval o tom, jak si chce užívat a být cool. "Neodvolatelné právo" se to jmenovalo. Nevěděl jsem, co si o tom myslet.
DBS sice rapoval obstojně, ale jeho výrazný polsko-karvinský akcent kazil veškerý dojem. Celá ta písnička byla jako z jiného světa, jako by se bývalý člen Rhymes Street Squad vznášel na oblaku vlastní důležitosti a nepostradatelnosti. Takový pudink vážnosti a chtěné serióznosti masíruje české posluchače z mainstreamového éteru jen občas. On to
DBS v songu myslel dobře, vesměs i chápu, co chtěl říct, ale forma a text, který k vyjádření zvolil, mě spíš rozesmály. Tak se to má v podstatě s celou deskou "6ka", která mu nedávno vyšla.
Jsou lidé, kteří poslouchají hip hop, protože to letí. Svalnatý
50 Cent na ně mrká z každé internetové stránky a z každého magazínu. V Americe už nic jiného pomalu neznají a podobná tendence se začíná projevovat i mezi českými teenagery. Když jdu Prahou a najednou na mě zpoza rohu vybafne trojice usmrkanců, kterým o tisíc čísel větší kalhoty padají na kolena, jejichž olbřímí retro kecky Nike svítí ve tmě a na jejichž palicích fosforeskuje křivá kšitovka, musím se pousmát. Nemohu se zbavit pocitu, že
DBS je určen spíše jim než-li opravdovým milovníkům rapu. On sám o to samozřejmě nestojí a dělá, co může, aby takovým interpretem nebyl, jenže lyrická chudoba jeho tvorby ho nemilosrdně sráží. Karvinský MC si našel jedinou pózu, které věří a pro kterou frázuje -
kamarádi a házení respektu. Občas si vyprskne něco o sexu, trávě a dalších nezbytnostech hip hopu, ale to je potom ještě větši nuda.
V kritice lze pokračovat dále. Rappeři mají vlastně dvě možnosti. Když disponují charismatickým, výrazným a dynamickým flow, mohou se vykašlat na suprové beaty a všechno postavit na svém hlasu. Pokud rapují jen průměrně, měli by si sehnat dobrého producenta nebo DJe. Jenže
DBS představuje nešťastný průsečík obou variant. Výrazný hlas má, ale spíše v negativním slova smyslu, protože jeho polštinou nasáklá výslovnost (minimálně mě) irituje, a navíc muzika, o kterou se opírá, přinese zajímavý moment jen výjimečně (třeba cimbál v bonusovém tracku).
Takhle to vypadá, že "6ka" stojí úplně za prd. To by ale bylo až příliš ostré a přísné hodnocení.
DBS aka David holt stojí na jiném břehu, než na který obvykle já doplavu. Asi tak. Některým lidem bude jeho spasitelský postoj imponovat, mně to přijde humorné. Ne smutné ani trapné, ale komické. Proti gustu žádný dišputát, říkám proto.