Chcete-li hrozit, měli byste umět i něco říct

24.04.2005 12:00 - Tomáš Turek | foto: facebook interpreta

My Chemical Romance jsou z New Jersey. V kapele jich je pět a poslední album nazvali "Three Cheers For Sweet Revenge". Mají docela pohledného zpěváka a hrají takový "popový hardcore". OK, nebudu vás balamutit, možná že si s těmito informacemi vystačíte. Chcete víc? Od toho je tu recenze...
3/10

My Chemical Romance - Three Cheers For Sweet Revenge

Skladby: Helena, Give 'Em Hell, Kid, To The End, You Know What They Do To Guys Like Us In Prison, I'm Not Okay (I Promise), The Ghost Of You, The Jetset Life Is Gonna Kill You, Interlude, Thank You For The Venom, Hang 'Em High, It's Not A Fashion Statement, It's A Deadwish, Cemetery Drive, I Never Told You What I Do For A Living
Celkový čas: 39:42
Vydavatel: Warner Music
Už před pár lety se dalo tušit, že se z takzvaného "znovuzrození rocku" stane dříve nebo později zívačka. Bohužel desek utvrzujících v tomto nezadržitelném trendu geometrickou řadou přibývá. Na první poslech vcelku solidní "pop-hardcore" (chcete-li "pop-punk") My Chemical Romance se vám s opakovaným přehráním s největší pravděpodobností v uších neurčitě rozplizne. Jako cihlička z tetrisu tak "Three Cheers For Sweet Revenge" zapadá do laviny nahrávek téhle bandě k nerozeznání podobných klučíků s nahněvanými kytarami.

Na svém druhém albu znovu pouze přilévají svůj bleifrei natural na vysokánskou plápolající hranici všech nestydatých epigonů a mdlých rebelů. Abyste mi rozuměli: Rock ve svých rozmanitých podobách má bezpochyby stále své opodstatnění a dokonce i padesátá retro vlna mu nemůže vzít jeho prazákladní skálolomnou sílu. To však jen za předpokladu, že za potřebou rock hrát zůstane touha vyřknout něco opravdového.

Přes početné, pravda, celkem zajímavé přechody a zvraty v úvodech k jednotlivým písním ("The Jetset Is Gonna Kill You" nebo "Cemetery Drive"), však MCR skončí vždy u bezbarvě zpěvného kytarového hlučení. Gerard Way zpívá přespříliš tuctově na to, aby vás upoutal a dodal onomu nikam nevedoucímu hoblování smysl. Tu a tam kapela připomene sesmirklované drsňáky z Linkin Park nebo snad i Misfits a v nejlepším případě Trail Of Dead (na ty však jen zírají z pořádné dálky teleskopem). Když jsem u těch příměrů: MCR jsou také dost silně poznamenáni svou náklonností k "Ironům" (rozuměj: metalovým veteránům Iron Maiden). Zde už ale skutečně nemůžu sloužit, neboť IM mě vždy míjeli stejně jako smetanová polévka.

Jasně, možná vás napadne, že jsem na ně zbytečně zlý, vždyť je to jen r'n'r, ne? Pokud ale čtete tento text, optimisticky předpokládám váš zájem o štavnatou hudbu s názorem (respektive vlastním ksichtem). A tu jsem bohužel u "Romancí" nenašel. Je dost pravděpodobné, že nejmladší generace "hrozičů" s první uměle otřískanou koženou bundou (eventuelně skejtem) jim to zbaští. To ale jen kvůli nic nového nepřinášejícímu dolování zažitých drsoňských archetypů, které na "Three Cheers For Sweet Revenge" čučí z každé noty. O tom, jak se hoši prezentují naživo, tedy o kvalitě pro rock nejdůležitější, se ale můžete na vlastní nebezpečí přesvědčit 5. června v pražské Sazka Areně, kde budou předskakovat zmrtvýchvstalým Green Day.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY