Sunshine chytí za koule a nepustí

12.03.2005 12:40 - Radek Antl | foto: facebook interpreta

Pokud alespoň trochu sledujete dění na české kytarové scéně, nejspíše už jste toho o nich za poslední měsíce slyšeli více, než je lidskému rozumu zdrávo. Sunshine jsou zkrátka všude. Ale zaslouží si to vůbec? Částečnou odpověď nám dala jejich albová novinka "Moonshower And Razorblades".
9/10

Sunshine - Moonshower And Razorblades

Skladby: What You've Got, Victim Is Another Name For Lover, Lower Than Low, Vampire's Dance Hall, Never's Always Never, Victoria's Secret Blackmail, Let's Have Hips Talk, Miss Kkarma Kkoma, Neon Religion, Moonshover And Razorblades, Sweet Means Dirty, Riot Of Misfits
Celkový čas: 50:35
Vydavatel: Universal
Na groteskní příběhy zázračně nalezených hvězd domácí hudební scény jsme si už dávno mohli zvyknout. Na sklonku roku 2002 bylo zbytečné někomu vyprávět, kdo jsou a co pěkného hrají Support Lesbiens, přitom deska "Regeneration" v době svého vydání zajímala málokoho. Podobně je tomu dnes se Sunshine (kdo se nechytá, ať zaskočí sem). Také okolo nich se strhl divný mediální humbuk, lemovaný lavinou superlativů jim přisuzovaných a hlavně jejich takřka protivnou všudypřítomností. Zatímco Kay a spol. z toho tak akorát mají legraci, dřívější fanoušci se cítí uraženi, jelikož do jejich řad se vměsnal nejeden trendař bez názoru, na dříve pohodových koncertech se nedá dýchat a z "Victim Is Another Name For Lover" se připosrala i zahnilá rádia (což u nich Sunshine částečně diskredituje).

Pokud po tomto odměřeném úvodu čekáte, že moje hodnocení bude jiné než plné chvály, musím vás zklamat - Sunshine si totiž všechen tek sukces zaslouží. Osobně si nemyslím, že by měli nějakou extra šanci udělat do světa díru větší než halíř, jejich potenciálu v zahraničí dosahuje spousta jiných kapel a na nové tváře se těžko zvyká. Ve srovnání s tuzemskou kytarovou scénou jsou však přinejmenším výjimeční, ani ne pro to, kolik toho už dokázali, jako pro svou excentrickou image a hlavně špinavý, syrový a naprosto nekompromisní sound, jenž mimochodem zní světově (vzhledem k technickému a producentskému zázemí nic překvapivého).

Co do zvuku jsou tito Táborité nejčastěji přirovnáváni ke kapelám The Cure (kytary), Joy Division (basa), Primal Scream (spojení rockových ploch s elektronikou) či Public Image Ltd. (Kayův zpěv a post-punkový přístup k věci). Ani jedno z těchto jmen ovšem nelze brát jako stoprocentní východisko k utváření představ o tom, co Sunshine hrají, vlivů a hudebních asociací by se totiž našlo daleko víc (Placebo, Dead Kennedys, Nine Inch Nails, Marylin Manson, ale i třeba Depeche Mode). Snad nejvíce si mládenci dávají záležet na pestrosti kytarových partů, které v nejrůznějších podobách a odstínech vrství ve statné, působivé zvukové stěny; dočkáme se mj. riffů brit-rockově melodických, punkově zběsilých, metalově kvílivých, navazbených i všelijak naefektovaných, slovy nedefinovatelných (výrazy jako podrážděně bzučivé či rozespale bručivé zní fakt stupidně :). Minimálně stejně výraznou složkou a hlavním poznávacím znakem Sunshine je zpěv charismatického frontmana Kaye, který střídá frenetický jekot s nadrženým šepotem i vyrovnaným přednesem. Hudební ksicht kapely pak dotváří výrazná, velmi hutná baskytara a elektronické prvky, jež písně povětšinou spíše šperkují, pouze výjimečně přebírají hlavní slovo a starají se tak o příjemné spestření.

Ačkoli to na první poslech nemusí být přímo evidentní, "Moonshower And Razorblades" je pestré jak co do stylů i nálad. Krom zmíněného post-punku a prvků electro-scény tu najdeme např. jemné i silnější odkazy na osmdesátá léta ("Victim Is Another Name For Lover"), glam-rock ("Let's Have Hips Talk") i disco ("Never's Always Never"), dočkáme se věcí nechutně agresivních ("Vampire's Dance Hall") i baladických ("Victoria's Secret Blackmail"). Těžko vystihnout nejlepší moment alba, ať už jde o singl "Victim Is Another Name For Lover", melancholicky zabarvenou hitovku "Lower Than Low", ponurou "Let's Have Hips Talk", valivou tuc-tuc-věc "Miss Kkarma Kkoma", závěrečnou "Riot Of Misfits" či o zmiňované "Vampire's Dance Hall" a "Victoria's Secret Blackmail", jako posluchač jsem naprosto spokojený. Jediné, co nechápu, je angažmá maestra Trickyho v "Neon Religion" (podle mě bylo zcela zbytečné).

Jak vidno z výše uvedeného, "Moonshower And Razorblades" je albem silným, vyrovnaným a pak také muzikantsky rafinovaným - na jedné straně stojí masa intenzivní energie, na druhé straně působivá atmosféra, přehledná přímočarost a hitová melodičnost. Nejde sice o nic hloubavého, ale je to zatraceně dobrá pařba, která chytí za koule a nepustí.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY