Dodgy byli v první polovině devadesátých plet především v domovské Británii velkými hvězdami. Předznamenali drtivý nástup britpopu a i takoví Oasis jim dělávali předkapelu. Výběrové album "The Collection" shrnuje jejich kariéru do roku 1998.
6/10
Dodgy - The Collection
Celkový čas: 77:15
Skladby: Never Again (Campfire version), Water Under The Bridge, I Need Anuther, Grand Old English Oak Tree, The Snake, Sylvia's Bedroom, A Summer's Day In Mid January, Making The Most Of..., Staying Out For The Summer, Grassman, The Elephant (The Balaphon-A-Bing Bong Immigrant Mix), All The Time In The World, In A Room (full version), Good Enough, Found You, Homegrown, Revolution, Summer Fayre
Vydavatel: Universal
Vydání téhle kompilace je mi záhadou. Jasně,
Dodgy byli kdysi na Ostrovech celkem slavní, "Good Enough" byl obrovský hit, který se nevyhnul ani České republice, ale to už je pěkně dávno. Dnes jsou víc než co jiného poněkolikáté vykopanou mršinou (sorry, kluci), ze které se někdo (vydavatel, spíš než samotná skupina) snaží vyždímat poslední drobné. Jenže kdo si tuhle desku - alespoň u nás - koupí? Vždyť bilanční dvojalbum "Ace A's + Killer B's" (pravda, s aktuální kolekcí se překrývá jen částečně) uzavírající po odchodu zpěváka Nigela Clarka osmiletou kariéru kapely vyšlo už v osmadevadesátém.
Kapela se tehdy snažila pokračovat dál, v roce 2001 dokonce vydala po internetu distribuované album "Real Estate", ale o tom, jak se to s několikrát resuscitovaným bandem ve skutečnosti má, svědčí
oficiální internetové stránky, kde mezi žhavými novinkami visí už dva roky bombastická zpráva, v níž se dozvíte, že
"Coldplay were big Dodgy fans" a že taky hrají jednu jejich skladbu. No wau, to je tedy zásah!
Když však teď na chvíli přestaneme jízlivě rýpat, odhlédneme od prazvláštních vydavatelských strategií a soustředíme se pouze na obsah, budeme nuceni uznat, že
Dodgy jistý půvab mají (měli). Občas je to pěkná kotlíkárna ("Never Again"), občas chlapci hrábnou do strun razantněji, aby předvedli, že se dokážou rockově odvázat ("Staying Out For The Summer"), ale drtivá většina skladeb se nese na vlně hravého melodického britpopu výrazně říznutého šedesátkami ("In A Room").
Dodgy byli vždy pevně zakořeněni v hudbě šedesátých let a navíc naprosto fascinováni Beatles, k nimž se na "The Collection" hlásí přímo coverem klasiky "Revolution", kterou přehrávají tak věrně, jako by šlo o revival band, a nepřímo (ale pěkně okatě) pak v mnoha dalších skladbách typickou beatlesáckou melodikou, ještě podpořenou charakteristickými vícehlasy.
Ale víte, že se to neposlouchá vůbec špatně? Zvuk je sice - jak se sluší a patří na polovinu devadesátých let - trochu uhlazený a plochý, přesto z těch lehkou rukou psaných skladeb číší energie a prostá radost z muzicírování. Zářným příkladem jsou písničky "Making The Most Of...", "Water Under The Bridge" nebo už zmiňovaná "Good Enough". Výsledné hodnocení proto berte jako kompromis mezi obsahem a formou.