Roe-Deer prošli před rokem radikální proměnou sestavy. Po odchodu Emy Brabcové a Filipa Míška se kapela zdála být zralá na "odstřel". Pak ale basák Šmity oslovil zpěváka a kytaristu Andrzeje Palce a nová podoba Roe-Deer začala pomalu dostávat jasnější kontury. Momentální (protože u R-D zřejmě nikdy nebude nic definitivního) sestavu doplňuje nadějný kytarista Aleš Březina z pardubických Miou-Miou. Kapela si vcelku rychle našla svou novou hudební tvář, což dokumentuje povedené album "Lollipop". Přesvědčit věrné fanoušky, že to půjde i bez Emy, však jistě nebyl jednoduchý úkol. "Někdo je vyloženě nadšenej, někdo zhnusenej, některý fanoušci "přešli" ke Khoibě," říká k současné situaci Andrzej. Právě s ním a taky se "šéfem" kapely Šmitym jsme pro vás připravili obsáhlý rozhovor, ve kterém se mimo jiné dočtete i o nedávném setkání Roe-Deer s britskými hvězdičkami Franz Ferdinand.

Když jsme se spolu bavili naposledy, tedy v době, kdy z kapely odcházela Ema Brabcová a Filip Míšek, byl jsi už pevně rozhodnutý pokračovat s Roe-Deer dál. Věřil jsi ale už tehdy, že budeš ani ne za rok křtít novou desku?

Šmity: Určitě věřil, dokonce jsem si myslel, že to půjde ještě líp. Ta ideální vize byla ještě optimističtější. Na druhou stranu to, co se nám za ten rok povedlo, určitě není zanedbatelný.

Namísto "éterické" Emy jsi na post zpěváka vybral Andrzeje Palce. Jak jsi na něho přišel? Neuvažoval jsi zpočátku přeci jenom spíš o nové o zpěvačce?

Šmity: Pár zpěvaček jsem zkoušel, ale to se velice brzy ukázalo jako nereálná varianta. Uvažoval jsem, co dál, až jsem si vzpomněl právě na Andrzeje. Ono to totiž do sebe celé krásně zapadalo, protože Filip Míšek kdysi přišel do Roe-Deer právě z jeho kapely Noc, navíc Andrzej měl kapelu s Petrem Šámalem, kterej tehdy odcházel do Khoiby, takže se to zdálo bejt logickým vyústěním situace.

Jak jste sbírali materiál na desku, vznikaly ty písničku už s vědomím, že je budete hrát s Roe-Deer? Nebo jste prohrabali šuplíky?

Andrzej: Když mě Šmity oslovil, měl jsem skupinu Sick Models. A právě pro ni jsem zkusil napsat asi pět písniček, ale mezitím jsme se rozpadli. Pak jsme tři z těch skladeb zkoušeli i s Roe-Deer, ale na desce z nich není nakonec ani jedna. Takže jsme pořád psali - a všech těch dvanáct skladeb, co jsou na desce, vzniklo od jara 2004, nejstarší z nich je singl "Stranglers".

Změnil se nějak způsob skládání a přípravy písniček?

Šmity: Ani moc ne. Dřív to bylo tak, že Ema přinesla nějakou skladbu celou nebo jsme to upravovali dohromady. Teď je to podobný, Andrzej přijde s určitým základním motivem a na tom pak společně pracujeme.
Andrzej: Taky Aleš je ze všech kytaristů, který jsme vystřídali, asi nejkreativnější. Těm, co s námi byli před ním, jsme často ukazovali, co by měli hrát, a Aleš naopak něco podobnýho odmítá. Mám pocit, že si to aspoň trochu pozmění i případě, že se mu to původní líbí. (smích)

Zmiňuješ vašeho současného kytaristu Aleše Březinu. Jak se do Roe-Deer dostal on?

Šmity: To mi z ničeho nic volal Márdi z Vypsaný fiXy, že má pro nás kytaristu. Přitom my jsme v tý době jednoho měli. Přesto jsme si dali jednu zkoušku a proběhla tam energie, která v tom do tý doby tak úplně nebyla.

Aleš je z Pardubic, jak funguje taková spolupráce na dálku?

Šmity: No, funguje to dost blbě.
Andrzej: Navíc Aleš má ještě kapelu Miou-Miou, což je pro něho srdeční záležitost, takže je to složitější.
Šmity: Dalo by se říct, že máme vlastně takovýho druhýho Filipa...

Když jsme u toho složení kapely - Roe-Deer měli vždycky problémy s postem bubeníka. A vypadá to, že situace se stále definitivně nevyřešila. Desku s vámi nahrál Jára Rolc, ale nyní už je všechno zase jinak.

Šmity: Jára toho musel kvůli práci nechat. Ještě se neví, jestli na čas nebo definitivně. Aktuální šňůru s námi jede Tomáš Konůpka ze Southpaw, no a pak se uvidí. Aktuálně nám slíbil Fenek Steiner, že si s námi, když se mu to samozřejmě nebude krýt s Wohnouty, zase zahraje. Já říkám, že bubeník a zpěvák jsou pro kapelu nejdůležitější, když to na těchhle místech sedí, tak je to vždycky v pohodě.

Kolem "starých" Roe-Deer se utvořila skupina poměrně oddaných fanoušků, kteří nesli odchod Filipa a Emy dost těžce. Jaké jste doposud zaznamenali reakce na novou podobu kapely? Jak se vyrovnáváte s případnou kritikou?

Andrzej: Koncerty jsou hodně rozporuplný. Někdo je vyloženě nadšenej, někdo zhnusenej, některý fanoušci "přešli" ke Khoibě, jiný ani Roe-Deer s Emou neznali, takže je to hodně individuální.
Šmity: Ale přímo na desku jsem ještě žádnou negativní reakci nezaznamenal. Na druhý straně nás třeba hodně zamrzela kritika koncertu, kdy jsme v Roxy předskakovali Franz Ferdinand, protože my z toho měli úplně jiný pocity (kapelu nešetřil ani kolega Karel Veselý ve svém reportu ze zmiňovaného koncertu - pozn. autora). Navíc já s F.F. strávil dva dny ve zkušebně, což bylo úžasný.

Takže se jim v Praze líbilo?

Šmity: Určitě. Dokonce tady nazkoušeli jednu novou věc, kterou pak v Roxy poprvý zahráli. Po zkoušce s námi šli na Free Mondays, kde si pěkně vystáli frontu na pivo v kelímku a naprosto normálně se bavili s lidma.

Ohlasy na aktuální podobu Roe-Deer i na desku jsou tedy různé. Jak jste s výsledkem spokojeni vy sami?

Andrzej: Původně jsme si mysleli, že to zvládneme natočit za tři tejdny, a nakonec jsme na tom dělali dva a půl měsíce. Pro mě osobně to bylo dost vyčerpávající. Pořád je to čerstvý, ale teď už jsem si to trochu s odstupem pustil a jsem s tím spokojenej.
Šmity: Horší už je poslouchat nahrávky z koncertů (smích).

Jaký důraz jsi hlavně ty, Šmity, - jako zvukař - kladl na výsledný "sound" nahrávky?

Šmity: Osobně jsem měl před nahráváním představu, že to bude znít jinak, ale to je na tom právě to zajímavý. Protože ve studiu to člověka vždycky někam "hodí" a ta deska může vyznít úplně jinak. Velkou zásluhu na tom má určitě Dušan Vozáry, se kterým bychom rádi spolupracovali i do budoucna.

Roe-Deer se na každé z desek vždy nějak posouvali, která z těch poloh (desek) je tobě, Šmity, nejbližší?

Šmity: Když to budu brát podle desek, tak možná druhá polovina "Everforever". To je pro mě pořád taková srdeční záležitost, ale zase to nebyla muzika moc naživo. Myslím, že s odstupem několika let bude ta deska čím dál zajímavější.

Ty, Andreji, jsi staré desky Roe-Deer znal? Jaký jsi měl k téhle kapele vztah, než jsi do ní nastoupil?

Andrzej: Mně se ty alba líbí moc, "Aquaparty" možná o něco víc. Ale musím přiznat, že jsem před Roe-Deer dřív tak trochu zavíral oči. Kromě nějakejch singlů jsem ty desky slyšel až někdy před rokem. Zažil jsem totiž ještě doby, kdy nám - jako Noci - dělali Roe-Deer předkapelu. Pak jsme nějak zaspali a oni nás pěkně předběhli...

Skladby na novém albu jsou hodně přímočaré a působí tak nějak samozřejmě. Jste zastánci toho zaznamenat hned první verzi písničky? Nebo nad každou skladbou spekulujete?

Šmity: Na to asi není jednoznačnej recept.
Andrzej: Osobně mám rozdělaný nějaký písničky, se kterýma se už dlouho trápím a tuším, že asi nikdy nespatří světlo světa, ale přesto se s nima občas pokouším pohnout. Nejlepší je, když hraješ a přijde to nějak samo.
Šmity: Takovej příklad je třeba zmiňovaná "Stranglers". Andrzej ji přinesl, jednou předvedl, napodruhý už jsme ji zahráli všichni a dodneška se na ní nic výraznýho nezměnilo. Nemám rád takový ty hodně pasážový skladby, který trvá dlouho vymyslet a nacvičit.

Jak velkou váhu přikládáte textům?

Andrzej: Věnuju se obyčejným věcem - život, vztahy... My nejsme o nějakých velkých sděleních. Mám třeba moc rád Manic Street Preachers, ale jejich texty jsou moc politický.

Nad češtinou jste po odchodu Emy neuvažovali?

Šmity: Já nemám nějakej principiální odpor k češtině. Kdyby se něco dobrýho objevilo, tak bych se tomu býval za každou cenu nebránil, ale angličtina je prostě lepší. Vždyť v Německu, ve Švédsku, Norsku, všude zpívají kapely anglicky, tak proč by to mělo bejt u nás jiný? Mně spíš vadí, když se kapela, která zpívá anglicky, snaží natočit českou písničku jenom proto, aby to někdo vydal nebo zahrál v rádiu. To je pak většinou průser.
Andrzej: Já už jsem si to vyzkoušel, takže na to mám dobrý alibi - v kapele Noc jsme se o český texty pokoušeli a bylo to fakt hrozný. Mně prostě sedí zpívat anglicky, a to včetně frázování, takže u toho asi zůstanu. Ono možná ještě bude trvat několik let, než se podaří dostat anglicky zpívající kapely do rádií, ale myslím, že se to musí povést. Samozřejmě bychom byli rádi, kdyby se to povedlo právě nám.

Když o tom mluvíš, jak plánujete nové album propagovat?

Šmity: Klip se chystá, zřejmě bude na "Including Me". Točit nám ho bude Amak ze Sunshine, dokonce to vypadá, že nezůstane jenom u jednoho.
Andrzej: Jinak z rádií nás zahrají jenom Radio 1, Express nebo Beat. Přitom já si ještě před tím rokem myslel, že když natočíme desku a ty písničky budou fakt dobrý, prodá se toho třeba pět tisíc. Šmity mě furt brzdil a je pravda, že dneska už se ten můj pohled trochu upravuje.

Řešíte nějak v souvislosti s prezentací desky, potažmo kapely, celkový image?

Andrzej: Nijak vědomě si žádnou image nepěstujeme. Jasně, že se před koncertem třeba dohodneme, co si vezmeme na sebe, ale je to naprosto přirozený, stejně se oblíkáme a chováme i v soukromí. Na druhou stranu zrovna včera mi říkal jeden kamarád, od kterýho si toho vážím, že máme v kapele dobrou dávku "psycha", že máme - hlavně Šmity a já - takový úchylný zjevy a Aleš, že je takovej playboy, ale já si nějak charizmatickej nepřipadám.

Dnešní vlna retro kytarovek, ke které byste částečně mohli být řazeni, je hodně postavená na specifické estetice, co se týče celkové stylizace, oblečení, účesů, klipů...

Šmity: Právě ti zmiňovaný Franz Ferdinand takoví skutečně byli. Já když jsem je tady poprvý viděl, tak jsem si taky říkal: "Proboha, co to je?" Ale oni se opravdu okamžitě začali vyptávat na místní sekáče. Já jim nakonec dokonce věnoval prvorepublikovou požárnickou uniformu, kterou si hnedka začali zkoušet, takže třeba u nich je to naprosto přirozený.

Myslíte si, že už jste překonali syndrom mnoha pražských kapel, na které do Roxy přijde tisíc lidí, ale jinde o nich skoro nikdo neví?

Šmity: To se ukáže teď při aktuálním turné, který jedeme se Southpaw. Ale jednou šňůrou se to samozřejmě nezlomí, to je běh na dlouhou trať.
Andrzej: Do koncertování máme velkou chuť. Mně nevadí, že někde přijde třicet lidí, hlavně když budeme moct hrát.
Šmity: Já teď jel evropskou šňůru se Sunshine a všude je to úplně stejný. I oni, i když mají podporu od nadnárodního labelu, hráli koncerty třeba taky pro deset lidí, ale hráli naplno. Většina lidí u nás má o koncertováni v zahraničí trochu zkreslenou představu. I ty kluby mají všude ve světě, stejně jako u nás, různou úroveň.

Budeš tedy jezdit se Sunshine i nadále?

Šmity: Zřejmě už jenom Česko, chvíli jsem nad tím spekuloval, ale pak se to vyřešilo tak nějak samo, kdybych měl s nima hrát, tak do toho jdu okamžitě, ale já tu zvukařinu stále beru spíš jako nutný zlo, než že by mě to nějak výrazně bavilo.

Ještě bych se na skok vrátil k textům. Češtinu jste odmítli, ale ty, Andrzeji, přeci studuješ italštinu, nikdy tě nenapadlo zpívat italsky?

Andrzej: Jo, to mi říkali všichni, ale mě to vlastně nikdy ani nenapadlo, existuje jediný demo, kde zpívám nějakej refrén italsky, ale opravdu jen ze srandy. Spíš by mě lákalo si tam zahrát. Nějakou dobu jsem v Itálii byl a mám pocit, že tam podobná kapela, jako jsme my, trochu chybí. Takže můj největší sen je zahrát si pár koncertů v Itálii a v Polsku.

Proč právě v Polsku?

Andrzej: K Polsku mám taky tak trochu srdeční vztah, protože tam mají všichni kluci knírky a my bychom jako jediný neměli. (smích)

To je zajímavé, většina českých kapel má pod pojmem "koncerty v zahraničí" na mysli Anglii nebo Německo.

Andrzej: Ono je to s tím zahraničím složitý, kdyby nám někdo zavolal, přijeďte na pět koncertů, tak mi zařveme Jooo! A okamžitě jedem, ale tak to není.
Šmity: I sebemenší šňůru je potřeba pořádně připravit a "zmanagerovat".

Je pro vás nyní prioritou věnovat se pouze muzice, potažmo se hraním živit?

Šmity: Pro mě každopádně.
Andrzej: No, já se zatím taky nevyprofiloval do nějakýho jinýho zaměstnání, na druhý straně mě ale leká situace, kdy bychom měli tolik prachů, že bych mohl bejt furt doma, každej den bych točil demo, pak bych se šel vysprchovat, pak do kina... To by bylo k zbláznění, navíc si myslím, že kapela prostě nemůže fungovat třicet, čtyřicet let. Ani se necejtíme natolik geniální, že bychom mohli udělat dvacet skvělejch desek. Kdyby se nám jich ale podařilo natočit ještě třeba takovejech sedm, tak budu spokojenej. (smích)

Když jsme se bavili naposledy, doporučoval jsi, Šmity, skupinu Mew, o které tady tehdy ještě skoro nikdo nevěděl. Máš nějaký nový objev? Co poslouchají Roe-Deer?

Šmity: Teď jsou to Elefant, což asi taky nikdo nebude znát, pak ještě kapela The Sounds, na který se dá krásně ukázat, jak začíná nastupovat disco. Těžko říct, jestli je to smutný nebo veselý. Z českých pak LU.
Andrzej: Já si až teď objevil kapelu Muse, slyším z toho Jeffa Buckleyho, momentálně mě to fakt dostává. Posluchám taky Doves, JJ72, Placebo... Ti mě dřív nějak nebavili, ale teď jsou pro mě skoro nejoblíbenější. Líbí se mi, jak Brian Molko zpívá, jak frázuje, je to taky smutný... Občas mám podobný pocity.

Díky za rozhovor.