Tunde kopíruje úspěšný model

19.12.2004 05:00 - Ondřej Pravda | foto: facebook interpreta

Pokud vám jméno Tunde nic neříká, asi nejste velký fanoušek kapely Lighthouse Family. Jde totiž o jejího zpěváka a eponymně nazvané album je jeho první sólové. Podobnost tvorbě mateřské kapely se dala očekávat, od muzikantů středního proudu se těžko nadějete nějakých experimentů.
6/10

Tunde - Tunde

Skladby: Passing The Hours, Great Romantic, Letting Me Down Gently, Miles Ahead Of Me, Anaesthetic, I Have Never Walked Alone, Our History, Shouldn’t Be Like This (According To Fairness), I Can’t Make The World Disappear, Cover Me
Celkový čas: 42:42
Vydavatel: BMG
O kapele, tedy spíše projektu, za kterým stojí zpěvák Tunde Baiyewu a klávesák a Paul Turner, Lighthouse Family, jste se na našem serveru mohli dočíst především v souvislosti s výběrem hitů na DVD nebo posledním albem "Whatever Gets You Through The Day" z roku 2001, kterému předcházela alba "Postcards From Heaven" a "Ocean Drive". Z prvního alba se s určitým zpožděním stala hitem písnička "Lifted", která dobře reprezentuje zvuk projektu. Díky ní a druhému albu se Lighthouse Family nedalo utéci na našich komerčních (tedy téměř bez výjimky všech) radiích. Ale s tím útěkem to nebylo tak žhavé, jsou stovky jiných kandidátů, produkce téhle dvojky je popem slušné úrovně, i když poněkud sterilním a příliš stejným.

Pokud byste nevěděli, že Tunde je hlasem Lighthouse Family, můžete být v klidu, kromě musicserveru vás na to upozorní i přelepka na obalu. Jestli byste snad čekali, že zpěvák takového projektu se pouští do svého prvního sólového počinu ve snaze poněkud se vymanit z nastavené škatulky, bude váš odhad mylný. To, že starého psa novým kouskům nenaučíš, už zjistili naši předci, a neplatí to jen pro zvířata. Na všech skladbách se Tunde autorsky spolupodílel (s jednou mu pomohl Grant Lee Philips ze skupiny Grand Lee Buffalo), a když z bookletu zjistíte, že druhá půlka mateřského projektu Paul Turner hraje všude na basu, i bez zaslechnutí jediného tónu si snadno dovodíte, jak asi sólovka Tundeho zní. Ano, jako další řadovka Lighthouse Family.

Na obalu Tunde díky kompozici velmi připomíná Seala. Fialovorůžová barva obalu ale také sedí k hudbě, která se na vás z alba bude linout. Poklidný jemně komplexní pop - vybrnkávaní kytary je podpořena lehkým rytmem (hlavně perkuse) a decentní basou, zvuk doplňuje tu více, tu méně smyčců, vše lehce dochuceno syntíky, případně piánem. A nad tím samozřejmě hebký vokál (ostatně i tím může připomenout novější produkci Seala) Tundeho, který přináší tolik potřebný prvek opravdových (nebo aspoň uvěřitelně uměle opravdových) citů do hudebně poněkud sterilní, až přeslazené romantiky (ty neinvenční smyčce...).

Relaxační charakter téhle hudby, která se výborně hodí do pozadí např. v restauraci a přitom při případném zesílení vám nezpůsobí ujímání, není problémem, je to úmysl autorů. Potěší také na střední proud docela rozumné texty, které potvrzují, že Tundemu lze věřit, že nejde o plný kalkul. Možná jsem necitlivý barbar, ale tím problémem je až přílišná stejnost skladeb, použitých postupů. Není dobře, když je člověk rád i za takovou drobnost jako ženský doprovodný vokál v "Letting Me Down Gently". Bez racionálnějšího důvodu se zdá úvod alba lepší než střed, od "Our History" se skladby dají více odlišit, i díky trochu hybnější "Shouldn’t Be Like This" nebo "I Can’t Make The World Disappear", snad jediné se šlapákem a i díky kombinaci s piánem (až na ten zpěv) lehce evokující Coldplay. V poslední, zase pomalejší skladbě potěší aspoň španělské názvuky v rytmu a barvě kytar a také nejvíc elektronického dokreslení. V té stejnosti je na škodu, že na recenzovaném disku z neznámých důvodů chybí v bookletu zmiňovaná bonusová skladba, bigbandová coververze (?) písničky Jima Bianca "Long Way Home".

Ale nechápejte mne špatně, při zamilovanosti v -nácti si tuhle desku můžete docela oblíbit, víc než by naznačovalo hodnocení.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY