Mig 21 je natolik vyhraněnou a zvláštní formací, že jsem přesvědčen, že jejich hudebním i slovním, mnohdy až absurdním humorem prodchnuté písně musí rozdělovat posluchače na dva poměrně nesmiřitelné tábory. Jedni vojenskou stíhačku nesnášejí, druzí ji milují. Čeho už jsem byl ale párkrát svědkem, je emigrace z tábora odpůrců do fanouškovské základny po shlédnutí živého vystoupení, na kterém se teprve naplno ukázalo neuvěřitelné charisma zpěváka a textaře Jiřího Macháčka, kterému se vskutku těžko odolává.

Na svém třetím albu však Mig 21 dokazuje, že aniž by snad chtěl rezignovat na svoji poznávací značku, to jest všudypřítomnou srandu, vyvíjí se kupředu i co se týče muzikantských, skladatelských a v případě Macháčka pěveckých dovedností. Kromě typických migovských popových hříček (pilotní, již od léta známý singl "Vlajky vlají", titulní hymna popeláře "Pop Pop Pop" nebo vyznání nezkušeného mladíka "Dívky ó dívky") zde nalezneme také třeba funky "Sviť sviť světlomete", diskotékovou pecku "Japí", melancholickou najazzlou výtku Jágrovi, který nedal rozhodující nájezd v semifinále Světového poháru "Jaromíre" či optimistický ragtime "Na světě rád". A protože trendů je třeba se alespoň trochu přidržet, nechybí na závěr alba ani klasický dance remix. A když dance remix, tak jakou jinou píseň vybrat než "Tančím" z předchozího alba "Udělalo se nám jasno". Největším stylovým kotrmelcem je ovšem velice podařená sentimentální skladbička "Hodiny", rozepsaná pro Macháčkův hlas, staré nástěnné hodiny a nádherně primitivní um-ca-ca drnkající kytaru - jako bych slyšel trampy pějící v roce třicet z paluby parníku Primátor Dittrich (doporučená literatura: Bohatýrská trilogie pánů Žáka a Rady). Nemluvě o tragice v písni obsažené, neboť hodiny neznámo proč, zmizely, tudíž: "Zmizela celá secese / kam ale marně ptáme se / kde je naděje / Čas běží krutě kupředu / odhadnout tudíž nesvedu / kolik vlastně je."

Textově se ovšem na této desce dočkáte i některých překvapení. Vedle tradičních hravých a vtipných českých popěvků je to hned první anglická vypalovačka "Here Comes The Gun" (název odkazuje na starý hit jedné anglické skupiny, která v šedesátých letech minulého století vytvářela podobně kvalitní písně jako Mig 21) s výborným refrénem: "Through the sun / comes my gun / Mig 21". Číslo jedenáct má pak indiánská skladba "Ho-Ka-He". Malá textová ukázka: "Toshish ty yama ta / ushish ty tanga na tata / Toshishty ushishty khy." Sám bych to nevyjádřil lépe...

Jak již bylo řečeno, Mig 21 se vyvíjí, avšak netřeba se obávat, že by snad touto deskou dospěl a stal se nudným. Naopak, jen se k hravosti, lehkosti a vtipu přidává stále více a více umu. A tak je výsledkem "Pop Pop Pop", dle mého názoru rozhodně nejlepší deska tohoto uskupení. Jen tak dál.