Stačí se podívat na booklet a bystřejšímu čtenáři je hned jasné, že onen chlapík za klávesami, Har Mar Superstar, nemá s nejslavnější vyhledávací soutěží společného zhola nic. Ostatně tento šestadvacetiletý (!) Minnesoťan by se v ní stejně velikého úspěchu nedočkal (pokud si tedy porotci pod pojmem charisma nepředstaví zrovna nafučeného maníka obtloustlé postavy, tupého výrazu v obličeji, účesu padesátiletého rockera a poněkud extravagantního image). Sean Tillman, jak zní jeho pravé jméno, žádnou pofidérní estrádu ani nepotřebuje - jméno si dokázal vydobýt naprosto sám. Když v roce 2000 vydal debutovou desku "Har Mar Superstar", soustředil veškerou svoji sílu na živá vystoupení (zvládal až dvě stě koncertů ročně); sám sobě řidičem, manažerem i distributorem desek dělal vše proto, aby svoji hudbu dostal mezi lidi (párty s fanoušky po skončení programu nebyly žádnou výjimkou). První plody začal zklízet už po dvou letech, kdy natočil druhé album "You Can Feel Me", odjel si první britské turné, účastnil se velikých festivalových akci, účinkoval v televizních pořadech a filmu, čtyři měsíce si dokonce pobyl i na legendární Ibize. Vzhledem k časovému vytížení však nebylo kdy sednout k piánu či kytaře a tvořit nové věci, a tak se zakrátko dostavila tvůrčí krize. Na podzim minulého roku se proto Har Mar sebral a odletěl do Los Angeles, aby nashromáždit zbylý elán k přípravě nového alba "The Handler".

Produkci svěřil Johnu Fieldsovi (Blue, Pink, The Rembrandts), který se krom příjemně uhlazeného zvuku postaral zároveň o většinu hudební složky. Tillman neváhal přizvat také několik slavných hostů. Mimo kytaristy Nicka Zinnera, člena Princeových New Power Generation Michaela Blanda či hip-hopové partičky Northern State (a mnoha dalších) se na desce blýská také vokalistka new-yorkského art-punkového tria Yeah Yeah Yeahs, Karen O, která v electro-popové písni "Cut Me Up" distingovaným projevem spolu s Har Marem odzpívala zábavný text, pojednávající o sexuálních praktikách (přesněji jde o sado-maso, ale koho to zajímá, že).

Perverzní témata a oplzlé nápady jsou vůbec Tillmanovým šálkem čaje. Když v úvodní písni "Transit" skupina dívek provolává: "Har Mar dostane všechny ženy / chci, aby se mě dotýkal / chci mít jeho děti," kdekdo by si mohl myslet, že jde o výjimečný úlet - omyl! Krom již zmíněné "Cut Me Up" o tom přesvědčí například vyletněná skladbička "DUI", popisující sex přes telefon (v opilosti k tomu), či vesele funkující "Save The Strip" (slova "shit" či "felate", na nichž a jim podobných je text postaven, si laskavě přeložte sami). Prasák Har Mar ovšem umí být také patřičně vážný, což dokazuje v akustickými kytarami nabité "O", vyprávějící o jednom bolestivém rozchodu. Pokud ovšem neumíte anglicky, nesmutněte - žádná velká myšlenka vám v případě "The Handler" neuteče.

Mezi Tillmanovy největší vzory patří Prince, Stevie Wonder, Michael Jackson, Chaka Khan, Tina Turner a Elton John, což je vcelku zřetelně slyšet. Minimálně první tři se z desky ozývají dosti hlasitě (server Portlandmercury.com dokonce předpověděl, že hudební svět jednou bude mít v Har Marovi nového Wondera!) - velkého Stevieho Tillman nejvíce připomene v zamilované "Sugar Pie" hrou na harmoniku, funkem nabitá "Body Request" zase zní jako starý dobrý Michael, když ještě měl všech pět pohromadě (tím samozřejmě nemyslím Jackson 5:-)). Har Mar si navíc s nějakým plagiátorstvím vůbec hlavu nedělá, a tak se během poslechu dočkáme nepokryté inspirace Eminemem ("Save The Strip"), Nellym ("As"), Justinem Timberlakem ("O") a mnoha jinými. Když už jsme u toho, electro-popová skladba "Alone Again (Naturally)" je coververzí známého songu Gilberta O'Sullivana.

"The Handler" nabízí pestrou směsici rocku, soulu, funku, disca, osmdesátkového popu, R&B a velké spousty kýče. Ať už je však Har Mar Superstar drzým zlodějíčkem cizích nápadů, či bílou nadějí černé hudby, každopádně se s ním dá užít docela dost zábavy. Jestli máte rádi slůvko groove, tato deska by vás neměla ničím zklamat.