V roce 1996 se dosti hlasitě přihlásili o slovo, v průběhu let minulých naopak nenápadně vyšuměli. Zanechali po sobě několik výrazných skladeb (s "Vodopády" dokonce bodovali v rádiích) a dodnes trůní na postu nejviditelnější hip-hopové party u nás. Řeč je samozřejmě o skupině Chaozz, která se po osmi letech rozhodla bilancovat deskou "Inventura".
Jedno z nejotřepanějších klišé, vztahujících se k showbussinesu, padne kapele
Chaozz jako šité na míru - mohli jste je milovat, mohli jste je nenávidět, rozhodně je však nešlo ignorovat. Pro ten pravý, undergroundový hip-hop jsou dodnes (spolu s
Rapmasters) synonymem nejtvrdších nadávek, což je do jistě míry pochopitelné. Deph a spol. zkrátka odjakživa balancovali na hraně hip-hopu, showbusinessu a toho nejpoddajnějšího mainstreamu, což mají na talíři dodnes. Na druhou stranu by bylo dosti povrchní namítat, že nikdy nebyli ničím jiným, než prachsprostým boybandem pro malé děti. Stačí si porovnat první desku "A nastal chaos..." s poslední "Sakum prdum" a zjistíme, že pánové recitátoři za ta léta ušli znatelný kus cesty. Jednak se přestali brát tak sakramentsky vážně a krom neustálého, místy až komického kázání, začali psát věci odlehčenější. Za druhé se coby poetové naučili vnímat mimo obsahu také formu. A konečně za třetí mimo textů výrazně zapracovali také na vlastních hudebních podkladech. Když pak svoji poslední řadovku svěřili zkušenému producentovi Dušanu Lipertovi (
Ohm Square), pouze potvrdili, že muziku začali brát skutečně vážně. Onen růst ostatně vystihuje nová, výběrová deska "Inventura" dosti zřetelně.
Těch, kteří vám řeknou, že hip-hop zrovna nemusí, ale Chaozzáky si poslechnou rádi, najdete dost. Je to plus, nebo mínus? Záleží, jste-li onen zapřísáhlý hip-hoper, nebo
běžný posluchač. Tuto recenzi jsem se rozhodl pojmout z toho druhého pohledu. Z pohledu člověka, který sice ví, kdo že jsou
Indy &
Witch či
Peneři strýčka Homeboye, místo nich si však pustí spíše
Kryštof,
Tata Bojs,
Khoibu, Dana Bártu či jiné podobné. Navíc, neoblomný hip-hoper si stejně o
Chaozz už dávno myslí svoje, tak proč ho přesvědčovat, že je na omylu. Následující řádky jednoduše berte jako názor žánrově nevyhraněného posluchače, který
Chaozz chápe jako kapelu poslechově nenáročnou, hip-hopovým laikům lehce přístupnou. Jedině tak lze totiž tyhle chlapíky strávit beze střevních potíží.
Tracklist "Inventury" je uspořádán sestupně - deska začíná skladbami nejnovějšími, končí ukázkami z debutu -, což je rozhodně lepší přístup, než kdyby tomu bylo naopak. Prvními dvěma písněmi se tak mohly stát věci z patrně nejpovedenější desky "Sakum prdum", a sice
dospělé texty, skvěle zapadající do Lipertových silných melodií, "Různo" a "První zima" (podle mě jedno z nejlepších dílek Chaozzu vůbec), plus přiblble zábavné, veršovanými vtípky nabité počiny "Maria a Jana" a "Svišti na golfovym hřišti". Díky tomu začíná "Inventura" na úrovni, místo aby vás hned v prvních okamžicích prudila ponaučeními z "Policijéé". Deska pokračuje melancholicky rozjímavou "Jenom tak chodim" a éterem provařenými "Vodopády" ke vcelku průměrnému remixu "Reprezentujem". Ten je jedním ze tří
oživení alba (nové, taktéž poměrně nevzrušivé verze se dočkala skladba "Hej lidi", třetím bonusem je vcelku zbytečná originální podoba písně "Sorry", na níž Dephova banda spolupracovala se Slováky
No Gravity); ani jeden z právě jmenovaných tracků bohužel nedosahuje takové kvality, aby si kvůli nim majitel veškerých nahrávek Chaozzu "Inventuru" kupoval. Někde mezi těmito třemi skladbami proto CD běžně vypínám - "Nejhorší den v mym životě" je ve světle "Poslední zimy" či "Jenom tak myslim" pouhým slabým odvarem skladatelského potenciálu kapely, "Planeta opic" pak předzvěstí rané textařské neobratnosti a poslední tři skladby v nejlepším případě pádným důkazem pozdějšího zlepšení.
Bylo by naivní chtít po chlapících z Chaozzu, aby byla jejich výběrovka vyrovnaná, vzhledem k tomu, že se "Inventura" objevila v době, kdy už spolu pánové nijak výrazně nespolupracují, by bylo podobně divné požadovat navíc nějakou tu dosud nevydanou novinku. Co však na desce být mohlo, je regulérní remix či živáček (existuje-li tedy vůbec něco takového). Tak, jak je deska pojata, totiž těžko zláká fanoušky ke koupi. Šanci má leda u těch, který by éru nejviditelnějších českých hip-hoperů naopak rádi dohnali, pochybuji ale, že takových lidí je mnoho. A co se samotných Chaozzáků týče, doufám, že o nich za čas ještě uslyšíme a chaos tak neustal zcela. Rád bych jim totiž ještě stihl nadělit vyšší hodnocení.