Zrovna včera jsem viděla tvoje video, jak rapuješ na dětském táboře "Konef líná" od PSH. Jak ses o rap začal zajímat?

Úplně na začátku byla kazeta, na jejíž jedný straně byl MC Hammer a na druhý straně Snap!. A jinak asi jako každej přes Technotronic nebo Public Enemy, stěžejní byla deska "Ghetto Music: The Blueprint Of Hip Hop" od Boogie Down Productions. Příběh KRS-One a jeho muzika, to všechno ve mně dost zarezonovalo.

Kolik ti na tom videu bylo?

Asi třináct.

Proč vlastně "Kato"?

Kato byl takovej záškodník, kterýho jsem používal jako trik v určitý chvíli, když sem utek z Chaozzu a začal fungovat na jiných základech. Lidi měli ve zvyku soudit moje věci, aniž by si je poslechli. Takže jsem pod tím jménem začal dělat věci jako DJ, psát a produkovat pro jiný lidi. Ale nějak jsem netajil, že jsem to já. Až mi pak Kato nějak přirostl k srdci. Na "HDP" dělal třeba všechnu muziku Kato a všechny texty Deph. Je to taková řízená schizofrenie.

Vyšla vám nová deska "V barvách". Čí byl nápad pustit se do tohoto konceptu? Osvědčilo se vám pracovat s předem daným tématem?

Mělo to být původně EP. Není to standardní řadová deska, jelikož díky tomu uzavřenýmu tématu to má svý specifika, nemůže to být stejně nahuštěný silnýma písničkama, protože to téma uchopit, mluvit o barvě a ještě do toho cpát nějaký hříčky, je skoro nemožný. A jak to postupně narůstalo do větších rozměrů, tak z toho vznikla deska. Ale tím to nechci nijak snižovat, dal jsem si s tím stejně práce jako s jakoukoliv jinou deskou.

Uvažujete jít touto cestou i příště?

Určitě tomu necháme volnej průběh, byl to pro mě experiment. Vzhledem k tomu, jakej měl předtím "Dezorient Express" úspěch, jsem nechtěl, aby lidi čekali od každý desky zase další "Dezorient Express". Proto jsem rád, že je to odlišný.

Jaký jsou teď tvoje vztahy s partou kolem Bigg Bossu?

Ty už jsou léta normalizovaný, v pohodě se bavíme, zdravíme, žádnej problém tam není. O to nás nějak polarizovat se snaží spíš okolí. Když vycházel "Dezorient Express", já jsem vůbec nevěděl, že PSH chystají desku, natož ten samej tejden co my, takže spousta lidí se toho chytla a porovnávala je. Asi si mysleli, že v nás něco rozdmýchaj, ale naštěstí mají kluci svou hlavu a my taky. Tam byly nějaký křivdy z dob začátků. Já jsem se od Oriona leccos naučil, co se rapu týče, taky na tom videu z tábora zpívám jeho písničku. Ale pak pravděpodobně protože Chaozz vylítnul tak rychle, tam byly nějaký pocity, že tam měli být oni. Ale už se to vyčistilo.

Chaozz platil za představitele komerce a PSH za představitele undergroundu. Dnes je to přesně naopak. Jak vnímáš ten rozpor?

Zvenčí se to tak zdát může, ale nebylo na tom nic komerčního, kromě toho, že to bylo úspěšný. Jenom si vezmi, jaký emoce tenkrát vzbuzovalo ESO. To dneska už vůbec neexistuje, že by se někdo vydal na odpor… proti Medúze (smích)

V textech se hodně opíráš o (ne)kvalitu českého hip hopu. Co tě konkrétně štve? Koho naopak uznáváš?

To je útvar battle rýmu, kterej byl na počátku rapu v Americe. Jde o to, že mluvíš o imaginárním MCm a používáš ho k tomu, že vyzdvihuješ, jak seš dobrej. Nejde tam o to někoho zesměšňovat, takže ne, že bych tím někoho myslel. Jde o to vymyslet co nejvtipnější přirovnání, není to žádná zášť. To je, jako když se řekne "tvoje bába" (smích).

Nemáš pocit, že u nás rappeři neumí na pódiu improvizovat? Že i když jim dáš beat, stejně jen odříkávají svoje texty, který mají zmáknutý?

Dlouho to tak bylo. První, koho jsem slyšel, že freestajloval, jak má, aby to mělo flow, rýmovalo se to, bylo to vtipný a mělo to hlavu a patu, byl Rest. Takže takový tady jsou. Ale dlouho to bylo, jak říkáš, když někdo začal freestajlovat, tak třeba akorát hrnul nadávky na adresu toho druhýho. Protože nepochopil podstatu battle rýmu.

Pracuješ ještě v reklamce?

Teď jsem dal výpověď, protože jsme měli hodně koncertů, a říkal jsem si, že je to třeba naposled. Ale teď už zase na půl úvazku dělám.

Jak zvládáš pracovní nasazení vs. natáčení desky, koncerty...

To spíš musí zvládat v práci, že nechodím občas ráno nejdřív (smích). Pro mě jsou koncerty odpočinek, mě to baví, a co se týče psaní textů a psaní reklamních textů, to striktně odděluju. V práci mám zadání a snažím se splnit přání klienta v mezích toho, abych kdekoli svůj výsledek uvidím, se za něj nemusel stydět.

Živil jsi se někdy něčím jiným?

Psal jsem do časopisu o autech (smích). První deska Chaozzu vyšla o prázdninách mezi třeťákem a čtvrťákem a následujících sedm let jsem jenom jezdil a dělal muziku. A když přišel čas najít si práci, zjistil jsem, že neumím dělat nic jinýho než vymýšlet nesmysly.

Co tvoje chystaná spolupráce s Monkey Business?

To má velmi pomalý průběh, myslím si, že fifty fifty, kluci na to netlačej, já taky ne. Když se mi podaří něco napsat a jim to bude připadat dobrý, tak to proběhne. Já si to rád zkusím, nikdy jsem nepsal texty do muziky, do dané melodie. Důležitý je do toho dostat přirozenost. Aby to nebylo roubovaný a znělo to jako normální, běžná mluva. Jeden text už jsem jakžtakž napsal, ale ještě jsem jim ho neukázal.

Na svých stránkách jste začali psát "recenze na recenze", vždycky komentujete články, které v médiích vyjdou o vašich deskách, rozhovorech atd. Na recenzi z hiphopstage.cz jste nenechali nit suchou. Co vás k tomu vede?

Ta recenze je napsaná velice neuctivě. Až bych se mohl urazit, kdybych byl primadona. K roční práci několika lidí napíše, že je to vycucaný z prstu, a přitom zjevně nepochopil, o čem ta deska je. A potom výpady typu "z ničeho nic začali nosit trika jiný firmy", to napíše frajer, kterej píše recenze na server, kterej žije z inzerce. My jsme za tou firmou přišli sami, protože se nám jejich věci líbily. Kdybychom pořád jezdili sockou na koncerty vysmažený o čtyři hodiny pozdějj, tady ten kluk by byl spokojenej. Tohle ale já mu bohužel nemůžu splnit. Každej ať má názor, jakej chce, ale ať mi ho řekne do očí. Recenze má být k tomu, aby informovala lidi o tom, co maj čekat od tý desky, a třešinka na dortu je nějakej názor. Ale tam informace o desce je nulová. "Žlutá" je podle něho inspirovaná "Sklepem", protože to má taky drum’n’bassovej beat, takže vlastně "Láska je láska" od Lucky Bílý je inspirovaná Public Enemy, protože se tam taky rapuje.

Dost se zapojuješ i v komentářích po recenzemi, myslíš, že interaktivita mezi umělci a fanoušky je ku prospěchu věci?

Je pro mě důležitý vědět, co si lidi myslej. Je potřeba se zamýšlet i nad negativníma věcma, jestli ti lidi třeba nemaj pravdu. Jinak já moc nereaguju, třeba pod tvou recenzi jsem napsal, protože jsem se tě chtěl zastat, že se tam do tebe lidi naváželi, přitom jsi tu písničku poznala (beat z "New York State Of Mind" od Jay-Zho a Alicie Keys, pozn. red.). Ale myslím si, že je dobrý být otevřenej vůči lidem. Třeba po "Dezorient Expressu" jsem nechápal. Myslel jsem, že jsem divnější než ostatní, ale na koncerty choděj úplně skvělí lidi a o to jde, udržet kontakt s lidma. Neřeším to z pozice svého mediálního obrazu nebo svého ega, ale z pozice mě, Adama, kterýho když něco nasere, tak se ozve.

Proč jsi ten beat vůbec použil?

Tam šlo o to, že tam právě byly obrovský údery, líbilo se mi, jak v tom hrajou bicí. Je to strašně dobře nazvučený a ve studiu by to šlo těžko udělat.

Já mám spíš pocit, že dokud tyhle diskuze neexistovaly, lidi na ulici nebo na party ti spíš řekli, že se jim ta deska líbí, protože do očí ti málokdo něco vytkne. Zatímco v komentářích převládají spíš negativní názory. Málokdo, komu se deska líbí, napíše "jo, to je super, dobrá práce," spíš se vždycky ozvou ti, co maj nějakej problém.

To je totiž přesně kultura diskuzí pod článkem. Rozumnej člověk do diskuzí většinou nepíše. Většinou píšou anonymové, kteří pomlouvaj kde co.

Baví tě promo okolo desky, rozhovory, koncerty pro televizi, release party v obchodě, nebo to bereš jako nutné zlo?

Mně to nevadí. Kdybych to dělat nemusel, asi by mi to nescházelo, ale je potřeba udělat reklamu, aby se lidi dozvěděli, že tady něco takovýho je. Vždycky přemýšlím nad tím, kdo to bude číst, než nad tím, jestli mě to baví nebo nebaví. I když je někdy opruz dokola odpovídat na to, na co se ptaj všichni. Když to někdo dostane v redakci zadaný a nezajímá ho to daný téma. Navíc to máš dva tři tejdny, když vychází deska, takhle si lidi v jednom měsíci přečtou X rozhovorů, ve kterejch je ze sedmdesáti procent to samý. Asi by bylo užitečnější, kdyby se to rozložilo do celýho roku.

Přišli byste si pro Slavíka?

Nevím o ničem, co by mi bránilo si pro něho jít, vzhledem k tomu, že to je anketa, do který hlasujou lidi. Spíš by mi to přišlo nespravedlivý vůči lidem, co fakt zpívaj (smích). Já nijak zvlášť Slavíka nesleduju. A co se týče Andělů, v podstatě jediný, co má podle mě nějakej smysl, jsou žánrovky, kde hlasujou odborníci. Hlavní udílení je už o něčem jiným než o hudbě, tam ti lidi hlasujou podle toho, o kom si přečetli víc článků v Blesku. A kdyby místo takových nesmyslů jako Album desetiletí radši pustili sestřih právě z těch žánrovejch cen, hudbě by prokázali lepší službu. Když jsme loni na žánrovkách byli, neotevřeli nám ani šatnu, nic, všichni včetně Dana Bárty tam seděli s bundama a batohama mezi nohama a mezitím se stavělo pódium na hlavní ceremoniál. Všichni se k nám chovali jak k onuci.

Loni jste museli v Lucerna Music Baru, na prvním koncertě s živou kapelou Livě band, přidávat další koncert, protože bylo úplně vyprodáno. Co chystáte letos?

17. listopadu bude v Lucerna Music Baru křest desky "V barvách" a na skladby z ní budeme mít speciální hosty Hněddé smyčce, což je smyčcový sextet, který s námi nikdo neviděl a asi už ani neuvidí. K tomu se tam pokřtí DVD z letošního Hip Hop Kempu.

Kdo vám dělal styling na promo fotky?

To tričko jsem měl na sobě v klipu "Televize" od Chaozzu a tepláky mám po Tereze Pergnerový.