Průvodce novým albem Johna Fruscianta Shadows Collide With People

13.02.2004 05:00 - Ondřej Pravda | foto: facebook interpreta

John Frusciante, kytarista Red Hot Chili Peppers, využil zasloužené pauzy ostatních kolegů po vydání výběru hitů kapely a přichází ze svým čtvrtým sólovým albem "Shadows Collide With People", které oficiálně vychází 23. února. Nakolik se změnilo od předchozí, skoro tři roky staré nahrávky, můžete před vydáním recenze odhadnout z našeho průvodce po desce.
John Frusciante - Shadows Collide With People
© facebook interpreta
Znovuobrození Red Hot Chili Peppers sklízejí poslední dobou úspěchy, po vydání výběrového alba hitů z působení pod vydavatelstvím Warner Music by si mohli dát nohy na stůl a užívat si. Ale jeden z důležitých strůjců úspěchu v posledních letech, kytarista John Frusciante, nezahálí a 23. února vydává své čtvrté sólové album s názvem "Shadows Collide With People". Nejen příznivce RHCP asi zajímá, jaké je, a vy si díky promo kopii (bohužel bez bližších informacích o hostech etc.) už nyní můžete alespoň v textové verzi projít všech osmnáct skladeb, které se na Frusciantově novince objeví. Pěkné počtení.

1. Carvel

Zvláštní úvod desky - podivné škvrkavé zvuky a upravený zvuk kytary se teprve po minutě a půl najednou zlomí do normální skladby. Pokud znáte předchozí desku, nepřekvapí vás ani tato, i když zvuk je díky normálnímu studiu plnější než jeho dřívější doma nahrávané desky - zvuk kytar v několika vrstvách, v určitých momentech není jisté, zda John používá kytarové efektové krabičky nebo jde o syntezátory. Z hlediska zpěvu je John, zdá se, ve formě, hlasivkami se do "refrénu" opře.

2. Omission

Přinese zklidnění, vybrnkáváná kytara, jednoduché bicí, od začátku je John doprovázen ženským vokálem. Rytmus je výrazně doplněn žesti (podobně i u dalších). Uprostřed skladba zrychlí, ženský vokál je dominantní, v té chvíli připomene nezávislé anglické kytarovky.

3. Regret

Úplné zpomalení, krystalicky čistý zvuk kytary je v úvodu (a na úplném konci) doprovázen kosmickým zvukem. Johnův vokál je místy upraven, takže zní lehce počítačově (ale zapomeňte na efekt "a la Cher"). Teprve později se přidají i bicí, smyčcové pozadí. Výrazná skladba, kandidát na singl.

4. Ricky

Hodně zesílený záznam gramofonové desky, která došla na konec (a nebo je to úplně něco jiného) uvádí zdánlivě další klidnou, na kytaře postavenou skladbu. Přechod umělých bicích s sebou přitáhne i moogový zvuk, ale po chvíli přijdou bicí a spolu s kytarou jsou dominantní, i když struktura skladby se opakuje. V opět zklidněném závěru, kdy John zpívá hodně civilně, je doprovázen vzdychavými doprovodnými vokály.

5. Second Walk

Nastal čas na vypalovačku, skočná ostřejší skladba je tady. Dokonce před i za druhou slokou je skoro kytarové sólo, které John jinak nemusí. Ale vše trvá jen lehce přes minutu a půl.

6. Everyperson

Zpočátku vypadá na instrumentálku, atmosféra díky moogu skoro kostelní, pár tónů piána... ale typický zvuk kytary a Johnův zpěv vše vrací do "normálních" kolejí. Piáno jako podklad zůstává, bicí nejsou třeba.

7. Negative 00 Ghost 27

John asi usoudil, že posluchač už je připraven na opravdovou instrumentálku, takže na nás vystartuje natvrdo - syntezátory znějící jak ze sci-fi filmu ve scéně špatného přistání kosmické lodi. Neklidné, distorzní zvuky vyruší posluchače z relativní pohody předchozích skladeb. Ale to přerušení by nemuselo být tak dlouhé, na tu délku se ve skladbě málo děje.

John Frusciante
© facebook interpreta
8. Wednesday's Song

Úplný protiklad k předchozímu - zvuk kytary jak od RHCP, ostatně celá skladba je podobná těm klidnějším kouskům mateřské kapely. Opět expresivnější zpěv Johna v refrénu, pestré bicí (přechody, perkuse), v druhé části se skoro nepozorovaně přidá na chvíli piáno.

9. This Cold

Rockovější nástup, celkově skočná skladba, zvuk kytar nezapře autora, výjezdy basy má skoro určitě na svědomí kolega Flea. Mohla být delší.

10. Failure 33 Object

Jak už název může napovědět, další z instrumentálek, tahle ještě víc se "space" modulovaným zvukem syntezátorů. V druhé půlce zvuky zdrsní (ale pořád jde prakticky o jeden zvuk), až se na mysl derou Front 242. Má tajemnou atmosféru, ale uniká mi, proč jí bylo třeba tolik.

11. Song To Sing When I'm Lonely

Syntezátorem jak ze 70. let začíná můj kandidát na singl (až později jsem zjistil, že to singl opravdu je). Přitom (nebo právě proto, že) jde o úplně jednoduchou skladbu, která je založena na klasickém zvuku Johnových kytar, bicí jsou jen tak na doplnění. John zpívá v klidu, procítěně. Jako u ostatních skladeb však může chybět výraznější refrén.

12. Time Goes Back

Zvukově nepřekvapivá skladba, o stupeň temnější kytary, bicí netypicky stále "přechodové". V pozadí skoro neslyšitelná syntezátorová plocha, v refrénech sborové zpěvy (tedy jen "áááá" nebo "úúúú", které dělá on v RHCP).

13. In Relief

Jedna z těch výraznějších na desce. Zase začíná instrumentálně, aby se přidal John jen s kytarou, až později se písnička plnokrevně rozjede.

14. Water

Začíná opět podivným ruchem, aby z ničeho nic přeskočila do ostřejších kytar. Rychlejší skladba založená na dokola opakovaném riffu kytaru, které zdatně vypomáhá basa. Na závěr sólování se špinavým zvukem kytary.

15. Cut-Out

Španělka je opět základ, až do poloviny si John vystačí jen s ní, po syntezátory podpořeném předělu se jako u předchozí přidají i bicí a John se opře do vokálu. V závěru si k bublavým zvukům trochu psychedelicky pohraje se svým nástrojem.

16. Chances

Tahle bude těžko hitem, nejen kvůli své (ne)délce. Základní kytarový motiv je doplněn jejími kvílivými výjezdy. Nejen kvůli absenci nějakého výraznějšího "refrénu" působí docela nedodělaně.

17. 23 Go Into End

Dle čísel v názvu už pozorný čtenář bude tušit správně instrumentálku. Na závěr desky patří uklidnění, takže zvuk tekoucí vody (?) doplňují dlouhé tóny kytary, občas piána a syntezátorové plochy. Po dvou minutách už poněkud nudné a to není ani třetina.

18. The Slaughter

Mašinkami opět upravený vokál v úvodu, s kytarou skoro upozaděnou syntezátorovými plochami. Na chvíli zazní evidentně umělý rytmus, asi největší připomínka předchozí desky, ale jinak hlavně vybrnkávačka na kytaru.

Tolik více než hodina nové muziky od bezesporu invenčního kytaristy Johna Fruscianta. Přesto probírání skladeb po jedné není stejné jako dojem z celé desky, takže si možná počkejte na její recenzi, která na musicserveru vyjde 23. února, v den oficiálního vydání desky. Mezitím můžete zkusit, zda přibylo něco zajímavého na stránkách autora, zatím tam jsou tři skladby (1.,8.,11.) ke stažení.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY