J.A.R. letos vydali album "Jezus Kristus Neexistus?", první po šesti letech, a snad po stejně tak dlouhé době teď přichází i oficiální videoklip. A to je sakra dobrý důvod k oslavě! Píseň "Poslední rváč" trvá šest a půl minuty (klipová verze o pár desítek sekund méně), což se dá tematicky a doslovně přirovnat k tomu, že vychází šest a půl roku od předchozího počinu. Zkrátka svátek. Minifilmový příběh. Za ten poslední "Zhublas?" byli Jaři nominováni na cenu Anděl, ale Bára Poláková jim to pozpátku natočeným snímkem "Po válce" vyfoukla.

Upřímně tento téměř sedmiminutový opus miluju už proto, že začíná Bártovým procítěným hlasem a postupně nabírá testosteron a energii. Ale dle kapelního veřejného prohlášení nejsem sama - "Poslední rváč" rezonoval nejvíce z celé desky i u posluchačů. Hudbu složil Dan Bárta ve spolupráci s Romanem Holým, na textu se s Bártou podílel Oto Klempíř.

Za videoklipem stojí Jakub Sommer, který zhmotnil Holého námět do fyzické podoby. Mohl si v něm zahrát každý, kdo se přihlásil a splnil požadavky, které kapela v půlce srpna vypsala na svých sociálních sítích. Natáčelo se na Strahově, hlavně na stadionu, u Národního památníku na Vítkově, kolem Národního divadla a v prostorách Kongresového centra.

Hlavní role buřičů, rváčů proti režimu, ztvárnili tanečníci Tomáš Smička a Adél Abdul Khaleg, kteří jsou sledováni herci Jiřím Ployharem a Jacobem Erftemeijerem. Snímek nám dává nahlédnout zpět v čase, do jiného režimu. Do doby nesvobody, kdy všude plno budovatelských hesel a mít svůj vlastní názor znamenalo tak trochu ortel nad svým dalším osudem... Do klipu byly zakomponovány záběry z roku 1980, kdy se na Strahově cvičila Spartakiáda a u moci byl soudruh prezident Husák. Za mě povedené dílko... že by se rýsoval možný nominant na cenu za video letošního roku?

Posledním rváčem (za pravdu) může být každý, jen se nepos*at. Vždy se najde někdo statečný, kdo se nebojí ozvat. Sympatizuji s tímto názorem. Víc takových! Nejít s proudem, davem.