Žena č. 1 nebyla v pětasedmdesátém ve formě

26.05.2003 05:00 - Luboš Svoboda | foto: facebook interpreta

Další z řady z reedic spojila dvě naprosto odlišná alba legendární ostravské zpěvačky Marie Rottrové, v jejíž kariéře byly a určitě ještě budou lepší desky než nabízené "Muž č. 1" a "LP '75". To neznamená, že tyto nestojí alespoň za přečtení této recenze.
5/10

Marie Rottrová - Muž č.1 / LP '75

Skladby: CD 1: Muž č. 1, Teď právě máš svou šanci, Kdo má rád, Osud mi tě přál, Tobogán , Já ti vzkážu, Lásko voníš deštěm, Když tohle vím jen já, Playboy, Přišel můj umělec, Já jsem jen pouhým stínem tvým / bonusy: Sedm divů světa, Máme víkend, Jak na tom právě jsem, Hrej mi, Střapatá nohatá, Hodina H, Muži jsou stejní, Stále víc lidí, Jak málo někdy zmůže čas, Ten vůz už jel
Celkový čas: 2:25:47
Vydavatel: Sony Music / Bonton
Remasterovaná reedice alb Marie Rottrové "Muž č. 1" a "'75" nyní vychází s jedenadvaceti bonusy posbíranými ze singlů ze sedmdesátých let. Dokonce s informacemi kdy (často přesně na den) a kde byly nahrávky pořízeny. Zvláštní je, že jsou takhle dohromady zabalena alba, která spolu nemají skoro nic společného. Dělí je od sebe šest podstatných let, během kterých vznikly dvě jiné desky a slavná best of-ka "Ty, kdo jdeš kolem" (kterou jsem shodou okolností nedávno našel v hromadě gramodesek rodičů). Nejen datum vydání, ale i jejich úroveň je značně rozdílná.

Novější "Muž č. 1" (1981), rozumně vybraná jako disk č. 1, má i přes zvuky signalizující zvěrstva, která budou na hudbě páchána v právě začínajících osmdesátých letech, dostatek silných skladeb. Nejspíš i proto, že polovina je jich převzata od zahraničních interpretů. I těm nejlepším (Aretha Franklin v "Call Me" - česky "Kdo má rád", Black Sabbath a jejich, pro zpěvačku zásadní, "Lásko, voníš deštěm" = "She's Gone" nebo Paul Simon v bonusové "Still Crazy After All These Years" - zde "Jak málo někdy zmůže čas") ale šlapou na paty někteří z Mariiných dvorních skladatelů. Především Jiří Urbánek je, spolu se zde překvapivě jen "Střapatou, nohatou" zastoupeným Jaroslavem Wykrentem, velmi schopný stavitel melodií ("Osud mi tě přál", "Stále víc lidí" a další). Zato skladby Bohuslava Ondráčka nesou přespříliš znaků sprostého popu již zmiňovaných let příštích, snad s výjimkou povedené "Já ti vzkážu" se slovy Miroslava Černého. Kromě autorů hudby vždy Rottrovou pronásledovala skvadra textařů, přičemž továrny na písmenka (Pavel Vrba, Zdeněk Borovec) na desce samotné naštěstí nedostaly šanci častěji než osobitější Jiřina Fikejzová nebo Jarek Nohavica.

Album "'75" (překvapivě 1975) povili vesměs stejní lidé jako jeho mladšího bratříčka. Mezitím ovšem prošli metamorfózou. V podstatě bigbítové skladby, tentokrát na jedinou výjimku původní, jsou postavené jen na zběsilých, alespoň s odstupem času naprosto nezajímavých instrumentálních sólech. Zklamaly i oba pilíře (viz. předchozí odstavec) a jediné zaznamenáníhodné chvíle jsou ty, během nichž hrají "Lásky žen" ("I'll Be Home") Randyho Newmana, i když i ty jsou narušeny nehezky znějícím klavírem. Ani bonusy z let 1972-74, ač lepší než vlastní album, nejsou žádnou velkou satisfakcí. Strach z příšerného česko-slovenského dospěle-dětského duetu "Až přijde tvůj čas" horko těžko zahnala až utahaná "Kde jsi" ("Jesse") od Janis Ian, na které jsem si ale ověřil, že vyloženě pomalé kousky zpěvačce příliš nesedí.

Druhé CD z nepraktického dvojobalu nejspíš mockrát nevyndáte, přesto tato kompilace i díky bonusům, jichž je více než albových skladeb, není zbytečná. A dvě a půl hodiny hudby za takovou cenu, za jakou se reedice prodává, vám nenabídnou ani bulharští překupníci na parkovišti u hypermarketu.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY