© www.lucie.cz
David: Já ještě budu hrát na španělku a Tomáš Vartecký taky na kytarový syntetizátor, když bude potřeba, aby tam byl synťák. Jak to vypadá? David: Stejně jako kytara, akorát z toho vede tlustá šňůra do sampleru.
Robert: Já jsem si to teď taky opatřil a na tom je zajímavý hlavně to, že na kytaře je midi snímač, kterým se spouštějí banky zvuků v syntezátoru. Můžeme tak používat všechny zvuky, které se v klávesách používaly doteď, akorát se nespouštějí těmi vypínači pod černými a bílými klapkami na klávesnici, ale kytarovou hrou, což má výhodu, že je zdroj signálu ještě citlivější a má víc možností. Je to něco jiného a je to zajímavý. Jak se změní zvuk Lucie po odchodu Michala? David: Myslím, že se nezmění vůbec, protože Michal hrál v kapele kytarové party vymyšlené Robertem na deskách a nyní je bude hrát kytarista živou kytarou. Měli jste vy někdy pocit, že Lucie končí? David: Když jsme se o tom rozhodovali a ono to rozhodování trvalo bezmála deset let, tak jsem si říkal, že když nechceme skončit, musíme se nějak vyvíjet a já si myslím, že tohle je právě ten skok dopředu. Už jste se viděli s Michalem od oné osudné schůzky? David: Já jsem mu párkrát volal, posílal jsem smsku, on na to neodpovídal. Já doufám, že tento trapnej mediální rozvod odezní a že se zase spolu budeme moct normálně bavit a zajít na pivo. My jsme spolu jezdili na dovolenou, pro mě to je taky dost nepříjemný. Další plány do budoucnosti, kromě jarního turné? Robert: Byli jsme třeba na schůzce s manažerem ruské kapely Čičerína, jejich zpěvačka se jmenuje Julia Čičerína, jsou ze Sibiře z oblasti Sverlovska a jsou v Rusku nesmírně populární. Jejich producent/manažer spustil celosvětový úspěch skupiny Tatu, Čičerína dělá ale úplně jinou muziku. Já sám si je osobně přirovnávám k ruským Cardigans, kde na jedné straně je ruská melodika a ruský kořen, na druhé straně tam jsou progresivní vlivy západní popové hudby. My s nimi domlouváme takovou družbu, pomůžeme jim tady a oni zase nám v Rusku, pokud to dobře dopadne, budeme koncertovat nejen u nás a v USA, ale přidáme k tomu i matku Rus, což by se nám moc líbilo.
David: Kromě jarní čtrnáctikoncertní šňůry bysme také chtěli na podzim nebo v zimě udělat akustické koncerty, něco jako vloni ve Státní opeře Praha a ve Slovenském Národním divadle. Jak vlastně dopadlo nahrávání s americkým producentem? Vyjde to někde? David: Naším nakladatelem je Warner Chapel. My jsme kontaktovali jejich pobočku v New Yorku, odkud se nám potom ozvali s producentem Mattem Biancem z Los Angeles. Podařilo se nám ho sem dostat a natočit demáče, které jsme rozeslali po světě, protože bychom rádi zkusili také něco v angličtině, abychom nebyli furt lokální hvězdy. Je to ale spíš takový výkop někam a nevíš kde a jak to dopadne, to je jasný. Díky za rozhovor a hodně štěstí.
