Dvojkoncert Walking On Cars a Hollow Coves byl pěknou tečkou za pracovním týdnem

28.04.2019 12:18 - Jan Trávníček | foto: facebook interpreta

Pomalu, ale jistě rostoucí pop-rocková kapela Walking On Cars už si v domovském Irsku troufá na stadiony, na německém Rock Im Parku hrála dvakrát na druhém největším pódiu a teď si klestí cestu i k nám. V Rock Café tak nechyběly silné singly, držení palců do budoucna i jako vždy obrácená kšiltovka.

Live: Walking On Cars

místo: Rock Café, Praha
datum: 26. dubna 2019
support: Hollow Coves
setlist: Monster, Hand In Hand, Don't Mind Me, One Last Dance, Two Straight Lines, As We Fly South, Flying High Falling Low, Too Emotional, Waiting On The Corner, Tick Tock, Always Be With You, When We Were Kids, Ship Goes Down, Catch Me If You Can, Coldest Water, Pieces Of You, Somebody Else, Speeding Cars

Po české premiéře na Colours Of Ostrava 2017, kde je zradil zvukař i setlist se Walking On Cars zvovu představili v České republice. A snad i díky participaci předskokanů se jim povedlo pražské Rock Café vyprodat. Do klubu vás sice nečekaně nepustili s batohem, což mohlo ledaskoho zaskočit, neboť na takové věci je dobré návštěvníky připravovat dopředu, byla to ale jediná nepříjemnost, s níž se příchozí mohli setkat.

Hollow Coves u nás nehráli poprvé a na odezvě fanoušků to bylo znát. Dva Australani, kteří ze své domoviny přiletěli o den dříve, se pochlubili, že poprvé v životě zažili v letadle business class a nejspíš se jí hned tak nebudou muset vzdávat. Zatím sice mají venku jen šestiskladbové EP, ale už na podzim by jim měl vyjít debut a také by se tou dobu znovu měli ukázat v Praze. Což nejspíše opět zaznamenáme i textově, protože jejich hlasy jim spolu velmi pěkně ladí a doprovod v podobě kytar, kláves a foukací harmoniky sice pořád ještě lépe zní lépe studiově, než naživo, sympatický a skromný projev jim ale upřít nelze.

Hlavní tahouni večera přijeli vyzbrojeni druhou studiovkou "Colours", jejíž příznačný název určitě není inspirován ani tak ostravským festivalem, jako spíš daleko pestřejší paletou barev a aranží, než jakou nabízel debut. Takže zatímco u "Everything This Way" z roku 2016 jsme se mohli bavit zhruba o třech, čtyřech nosných skladbách, následovník jich nabízí daleko více. Navíc se v jejich pódiovém vybavení nacházely pestře svítící tubusy, jež dodaly každé skladbě odpovídající barevné ztvárnění.

Úvodní "Monster" tak svítila zeleně, "Two Straight Lines" modře a třeba roztančená "Too Emotional" blikala všemi barvami duhy. Byla to také ona, kterou si frontman Patrick Sheehy viditelně užíval nejvíce a vůbec bych se nedivil, kdyby podobně koncipoval i skladby na připravované studiovce číslo tři. A ještě jeden postřeh - "Too Emotional" je jedna z mála skladeb, v níž se mu daří zpívat trochu jinak, než obvykle. Jeho hlas je totiž takový plačtivý, což mi osobně sice vůbec nevadí a k pop-rocku ve stylu Kodaline, kterým se formace prezentuje, se to i hodí, může to být ale důvod, proč nad nimi spousta lidí ohrne nos. Je tedy dobře, že se frontman vyvíjí i vokálně.

Ono bylo vůbec fajn, že s novou deskou se zhruba sedmdesáti minutový set podařilo naplnit nosnými skladbami a než jste se stihli začít nudit, bylo po všem. Viděli jsme bubnování na pady při "Don't Mind Me", drobné technické potíže s improvizovaným stand-upem před "As We Flight South", cedule "You are our hero" zdvižené během singlu "Coldest Water" i závěr s největším hitem "Speeding Cars". Velmi pěkný koncert.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY