Manic Street Preachers se na albu "Resistance Is Futile" nezměnili

20.06.2018 13:30 - Jana Kloučková | foto: facebook interpreta

Manic Street Preachers mají na kontě již třináctou studiovku. Tu nazvali "Resistance Is Futile". Po předchozí, čtyři roky staré "Futurology" vznikla nahrávka, která nevyhlíží do budoucnosti, ale ohlíží se retrospektivně. Melancholický mód a snaha upozornit na neklid ve světě ale zůstávají.
7/10

Manic Street Preachers - Resistance Is Futile

Skladby: People Give In, International Blue, Distant Colours, Vivian, Dylan & Caitlin, Liverpool Revisited, Sequels Of Forgotten Wars, Hold Me Like A Heaven, In Eternity, Broken Algorithms, A Song For The Sadness, The Left Behind
Vydáno: 13.4.2018
Celkový čas: 46:16
Vydavatel: Columbia Records
Manic Street Preachers už v pilotním singlu "International Blue", takzvané sestře hitu "Motorcycle Emptiness", prohlašovali: "Here’s my gift to you - a soundtrack to the void," což na první pohled vypadalo, že tehdy chystaný počin bude typicky manická deska. A s opakovaným poslechem hotového výsledku se v tom lze už pouze utvrdit.

Velšská formace do nahrávky tradičně zapojila slavné osobnosti - na poli literárním hudebníci odkazují například na proslavenou dvojici umělců - spisovatele a krajana Dylana Thomase a jeho ženu Caitlin ("Dylan & Caitlin"). V již zmíněné "International Blue" se pak od literatury přesouvají k francouzskému malíři Yvesu Kleinovi, skladba "Vivian" pro změnu pojednává o americké fotografce Vivian Maier, která proslula dokumentováním pouličního městského života. O připomenutí kulturní oblasti dob minulých je tím náležitě postaráno.

Zrající hlas Jamese Deana Bradfielda a nosné refrény melodických písní (úvodní hymnická "People Give In" či vypalovačka "Distant Colours"), které v živém provedení budou fungovat, jsou bezesporu plusem. Proti nim ale na "Resitance Is Futile" stojí tendence k recyklaci z dob minulých. Jde o tradiční Manics, které mohl věrný posluchač slyšet už několikrát. Desce chybí moment překvapení, a tím album působí jako pouhý zářez do diskografie, který bude záminkou pro turné, ale nepodnítí opakovaný návrat k materiálu.

Jistě se najdou tací, kterým nevybočení jejich oblíbené kapely nebude vadit a spokojí se s tím, nač byli dosud zvyklí, neboť vědí, že skupina už v minulosti experimentovala - vzpomeňme třeba grungem nasáknuté album "Gold Against The Soul" (1993), překvapivou píseň "Miss Europa Dancer" z desky "Know Your Enemy" (2001) či část předchozího počinu "Futurology" (2014).

Tentokrát možná velšská formace usoudila, že už si prošla vším a nepotřebuje nikomu nic dokazovat. Kdo ví. Kapela si tak neodbočením k experimentům zachovala melancholický podtón skladeb, který do nahrávek vtěsnává již od dob "This Is My Truth Tell Me Yours". Bezmála dvacet let stará deska se zpětně jeví jako nejdůležitější položka v diskografii Manics, jelikož její jádro žije v členech formace i jejich tvorbě dodnes.

Typická melancholie, která značně definuje výslednou podobu nahrávek, se nevyhýbá ani aktuálnímu počinu - jak v melodiích, tak v textech. Na počinu "Resistance Is Futile" se tak v žádném případě nemohl upozadit ani baskytarista a autor skladeb Nicky Wire: "I hate the world than I hate myself," hlásá v písni "Hold Me Like A Heaven". Přes konvenčnost "Resistance Is Futile" předkládá skupina materiál, který prezentuje velšské trio tak, jak si jej mnozí oblíbili a jak ho převážně chtějí slyšet. Koneckonců platí to, co napovídá název desky - odpor je marný.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY