Reklama

Fall Out Boy jsou na desce "M A N I A" rádi, že ji mají za sebou

12.03.2018 10:54 - Jan Trávníček

Žádný strach - průšvih se nekoná. Jen už lze na Fall Out Boy nalézt objevující se symptomy stárnoucí kapely, z níž už nápady nestříkají, ale spíše jen pomalu vytékají. Sedmé album je holt sedmé album. Důvodů k radosti na něm ale pořád ještě pár najdete.
7/10

Fall Out Boy - M A N I A

Skladby: Stay Frosty Royal Milk Tea, The Last Of The Real Ones, Hold Me Tight Or Don't, Wilson (Expensive Mistakes), Church, Heaven's Gate, Champion, Sunshine Riptide (feat. Burna Boy), Young And Menace, Bishops Knife Trick
Vydáno: 22.1.2018
Celkový čas: 35:46
Vydavatel: Universal
Se sedmým studiovým albem Fall Out Boy je jeden zásadní problém. Co o něm vlastně napsat nového? Vždyť už všechno víte. Takřka půlroční zpoždění zapříčinilo, že když deska v půlce ledna konečně vyšla, znali z ní fanoušci už pět singlů i s videoklipy, a tak se toho pro ně na desetiskladbové novince zase tolik překvapivého neudálo.

Odložené vydání navíc způsobilo i to, že tajemný koncept lam zjevujících se ve všech klipech, jenž pravděpodobně i vzhledem ke konceptuálnímu předchůdci "Save Rock And Roll" sliboval zase nějakou skrytou zprávu, zůstal jaksi bez vysvětlení. Kvarteto muzikantů totiž s kvalitou desky před plánovaným zářijovým vypuštěním nebylo spokojeno a dalo se do přepracovávání. Tou dobou už ale byla část singlů i s nejednoznačnými klipy venku, a když pak některé připravované skladby nakonec zůstaly ležet ladem, asi už návrat k lamám nedával smysl. Skupina tak alespoň připravila EP "Llamania", které pod aliasem Frosty & The Nightmare Making Machines vydala a z kterého si na YouTube můžete dohledat pár ukázek a zkoušet dávat celý koncept dohromady. Nenaplněný potenciál a nedořečený příběh se ale kvůli tomuto rozhodnutí vznáší nad Mánií jako bouřkový mrak.

Ani v rozhovorech se k mnoha novým informacím nedostanete. Pete Wentz je sice pořád veselá kopa a jeden rozhovor v rádiu si klidně odvykládal se staženými kalhotami, vesměs se ale většina z poskytnutých interview točí kolem pop-punku a nekonečného dilematu, jestli jsou Fall Out Boy blíž jeho říznější části, nebo jsou to spíše popaři, což je téma, které se v souvislosti s nimi objevuje snad s každou novou deskou. A pokud by vás zajímalo, co si o tom sami muzikanti myslí, klikněte si na recenzi předchozí kolekce "American Beauty/American Psycho", kde si k tomu můžete dočíst podrobnosti.

Názory a náhledy na vlastní dílo se jim za těch pár let nezměnily. Stále tvrdí, že nostalgie není nic pro ně a chtějí hledět dopředu a zkoušet nové věci. Snad už by je ale producent Butch Walker mohl občas plácnout přes prsty, protože electro-dubstepová novinka "Young And Menace" je sice zvláštní experiment, a když mu dáte opravdu hodně poslechů, jisté zalíbení v něm nalézt lze, tímto směrem už ale ať se, prosím, nerozvíjejí. Stejně tak kolovrátek "Hold Me Tight Or Don't" zní spíš jako nějaký pomotaný cover "Come & Get It" Seleny Gomez než jako pořádný kopanec do zadku, které máme od Fall Out Boy tak rádi.

I takové skladby ale "M A N I A" naštěstí nabízí. Věci jako "Church" nebo "Wilson (Expensive Mistakes)" mají tak skvěle vystavěné refrény, že vám utkví v hlavě už po prvním poslechu a budou v ní hrát i dlouho poté, co album skončí. Hodně dopředu kluše i "The Last Of The Real Ones", která se podle jejích autorů přepracovávala jednoznačně nejvíce a naštěstí k jejímu prospěchu.

Také balada "Heaven's Gate", jíž zpěvák Patrick Stump i bubeník Andy Hurley označili za svou nejoblíbenější novinku, má něco do sebe. Snad proto, že je v ní znát, že zavzpomínali na pár triků od kamaráda Eltona Johna a devadesátkový pop ve stylu Wet Wet Wet.

Nejpovedenější píseň celé sbírky je ale jednoznačně "Champion". Takovou chuť rvát se se životem v žádném jiném kusu na novince nenajdete a mantra: "If I can live through this, I can do anything" je takový motivační katalyzátor, že by si ho Rocky mohl pouštět místo "Eye Of The Tiger". Škoda, že tady takových věcí není více.

"M A N I A" zcela určitě není špatné album. S přihlédnutím k historii souboru a všem starším hitům ale nelze zavírat oči před tím, že nad aktuálními Fall Out Boy sice párkrát zaplesáte, euforické výkřiky ale na místě nejsou, proto zůstaneme u střízlivé sedmičky. Je ale jasné, že na koncertě 6. dubna v Berlíně opět všechny výtky padnou a zase to, alespoň na chvíli, bude nejlepší kapela na světě.

P. S.: Pokud už vás to čekání na českou koncertní premiéru taky pořádně štve, zkuste připojit svůj podpis k petici na tomto odkazu a samozřejmě si o ně i nadále pište různým pořadatelským agenturám. Možná z toho budou jen ztracené dvě minuty, ale pořád je to lepší než nedělat nic.


Reklama

NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY