The Bottom Line

Martin Gore měl v polovině 90. let důležitý úkol - zajistit existenci Depeche Mode do budoucna. K obavě byly dva důvody - Gahanova silná drogová závislost a odchod Alana Wildera v roce 1995. Wilder se zásadně podílel na charakteristickém zvuku kapely. Bez něj musela poté formace zákonitě znít jinak. Což se ostatně stalo. "Ultra" (1997) je z velké části melancholická deska, více podobná Martinovu stylu. Přestože většině skladbám propůjčil hlas Gahan, funguje na této desce jistá zaměnitelnost. Jinými slovy, náladou by pasovaly dost možná lépe k Martinovi. "The Bottom Line" je klenot ukrytý skoro na konci alba, který zastínila populární "Home".

Like a pawn
On the eternal board
Who's never quite sure
What he's moved towards
I walk blindly on

---

Judas

Tvrdost desky "Songs Of Faith And Devotion" (1993) je vyrovnána dvěma klidnějšími goreovinami, "Judas" a "One Caress". Je pozoruhodné, jak u této britské skupiny veškerá tvorba funguje jako jeden celek. Není kvalitativní rozdíl mezi singlem, jeho béčkem a ostatními skladbami. Stejnou měrou si jsou rovny skladby v podání Gahana i Gorea. "Judas" nijak nepokulhává ani nevyčnívá (zvuk alba je sjednocený), jen je pochopitelně jemnější než "I Feel You" či "Rush".

Is simplicity best
Or simply the easiest?

---

Breathe

"Breathe" pochází z desky "Exciter" (2001), která byla přijata poněkud rozporuplně. S odstupem času ji možná někteří fanoušci vnímají jako přestup mezi produktem nově vzniklého tria "Ultra" a comebackovým "Playing The Angel" (2005). Nahrávka každopádně přinesla velmi neobvyklý počin "Breathe". Zvláštní, byť procítěnou skladbu. Textově funguje jako řetězec, na jehož počátku stojí zvěsti, které je zapotřebí objasnit.

I heard it from Peter
Who heard it from Paul
Who heard it from someone
I don't know at all
I heard it from Mary
Who heard it from Ruth
Who swore on the Bible
She's telling the truth

---

Somebody

"Somebody" vzešlo z alba "Some Great Reward" (1984), tedy z období před regulérním depešáckým boomem. Píseň je plná něžných slov, a kdyby nebyl znám autor, většina lidí by možná za vznikem skladby viděla ženu. Roku 2010 nabyla skladba ještě větší důležitosti, stala se totiž nadějí pro návrat Alana Wildera ke skupině. Wilder se objevil v londýnské Royal Albert Hall, aby Martina při zpěvu doprovodil hrou na klavír. To však bylo vše, a naděje se tak po čase rozplynuly.

Someone who'll help me see things
In a different light
All the things I detest
I will almost like

---

A Question Of Lust

V druhé polovině 80. let nastala black celebration. Hudební posun i vizuální proměna (rovněž vlivem začínající spolupráce s Antonem Corbijnem) jsou dodnes nepopiratelné. Album "Black Celebration" (1986) bylo prvním milníkem, který jasně definoval budoucí směřování kapely. Gore si na něm ukořistil rovnou čtyři věci - "World Full Of Nothing", "It Doesn't Matter Two", "Sometimes" a "A Question Of Lust". Poslední zmíněná je jeho absolutní klasikou, která nad zbytkem dosud vyhrává. Silná skladba o důvěře mezi partnery dokáže i po dvaatřiceti letech od vydání vzbudit nebývalé dojetí.

My weaknesses
You know each and every one (it frightens me)
But I need to drink
More than you seem to think
Before I'm anyone's

A jak vy vnímáte vliv Martina Gorea na tvorbu Depeche Mode? Je pro vás díky textům duší skupiny, nebo jen kýmsi, kdo stojí ve stínu Davea Gahana? Máte rádi jeho písně? Podělte se s námi do komentářů.