The Darkness na pátém albu "Pinewood Smile" předkládají zatím nejslabší materiál

09.11.2017 16:00 - Ondřej Hricko

Za hnusným přebalem desky "Pinewood Smile" se skrývá pátá nahrávka kdysi nadějných glam rockerů The Darkness. Dnes je jejich pozice jiná. Kapela se po kdejakých peripetiích zahrnujících i rozpad pomalu smiřuje s novou rolí rockových dělníků. Novinka proto velké ambice neskrývá, jde v ní hlavně o zábavu.
6/10

The Darkness - Pinewood Smile

Skladby: All The Pretty Girls, Buccaneers Of Hispaniola, Solid Gold, Southern Trains, Why Don't The Beautiful Cry?, Japanese Prisoner Of Love, Lay Down With Me, Barbara, I Wish I Was In Heaven, Happiness, Stampede Of Love
Vydáno: 6.10.2017
Celkový čas: 36:16
Vydavatel: Cooking Vinyl
Kariéra anglických The Darkness by se dala rozdělit na dvě části. První proběhla v období let 2000 až 2006, kdy se z nich po vydání debutu "Permission To Land" stalo jedno z nejžhavějších zboží evropské rockové scény. Právem, neboť jejich barvitý a hravý glam rock stál v protipólu tehdy ukrutně vážných nu-metalistů i plačtivých emo rockerů.

Raketový rozjezd ještě udržel druhý počin "One Way Ticket to Hell... And Back", jenže problematický lídr Justin Hawkins se nepohodl s bratrem i zbytkem kapely a byl konec. Až po roce 2011 se pánové usmířili a započali druhou část života The Darkness. Alba "Hot Cakes" a "Last Of Our Kind" z let 2012 a 2015 jsou velmi slušné počiny, přesto hvězdná aura zcela vypršela a kapela zamířila do jádra rockové scény. Na novince "Pinewood Smile" je poprvé znát, že ambice šly stranou a skupina se tvorbou u spíše jen baví.

Mnohé naznačuje i opravdu podivný obal, který může být z určitého pohledu legrační, ale spíš vzbuzuje mírně řečeno údiv. Hudebně se The Darkness nikam příliš neposouvají a drží se moderně pojatého glam rocku. Album je trochu méně hravé, než jak jsme byli zvyklí třeba na předchozí "Last Of Our Kind". Namísto toho kapela sází na hutnější kytary ve stylu AC/DC a The Darkness tak v určitých momentech působí jako načechranější verze australských rockerů ("Solid Gold", "Southern Trains").

Jak je ale zvykem, studnici inspirací skupině přináší i klasici Queen ("Japanese Prisoner Of Love", "Happiness") a klasická glamrocková scéna z osmdesátek ("All The Pretty Girls", "Why Don't The Beautiful Cry?"). Oba zdroje jsou pro Hawkinsovu partu stále stěžejní.

Fanoušky nepochybně zaujme úvodní singl "All The Pretty Girls", který ale patří k jejich vůbec nejslabším v historii. Poměrně fádní skladba potěší snad jen slušným tanečním feelingem. Za jeden z překvapivých vrcholů lze považovat sice nikterak originální, ale jinak příjemnou baladu "Why Don't The Beautiful Cry?". Parádní odpich má youngovská "Southern Trains" s působivým sborovým refrénem.

Ačkoliv s kapelou na novince spolupracoval stále oceňovanější producent Adrian Bushby, který má za sebou spolupráci s takovými kapacitami jako Foo Fighters, Muse či Depeche Mode, nepomohl The Darkness udat nový směr, kterým by se pomalu vraceli zpět mezi rockovou smetánku. Páté album je naopak jejich nejslabší kolekcí, byť vyloženě špatnou není. Jen je to nahrávka, které není nutné věnovat mnoho času. Pobaví, ale v hlavě ani srdci dlouho neutkví.

NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán.

  • Souhlas (Zdeněk Sláma, 09.11.2017 19:39) Reagovat

    Naprostý souhlas s kritikem, recenzantem. The Darkness, sleduji od jejich počátku, včetně kapel Stone Gods a Hod Leg, ale tohle je skutečně slabé. Jakoby vykrádali sebe sama, a neměli chuť "oslovit" větší masu. Řekl bych že zkrátka měli počkat a více filtrovat nápady.

  • Pinewood Smile je velice solidní album, ale má d... (Anonym, 09.11.2017 21:23) Reagovat

    Pinewood Smile je velice solidní album, ale má dva velké mínusy (nepočítaje obal). Jednotlivé písně jsou poměrně zdařilé, především Japanese Prisoner of Love, I Wish I Was In Heaven nebo Buccaneers of Hispaniola, ale dohromady nefungují. Hlavní problém je ale předešlá tvorba The Darkness. Jak jsem řekla, Pinewood Smile je velmi dobré album, ale jen když zapomenete na předchozí alba. Rozdíl v kvalitě mezi Pinewood Smile a Last of Our Kind je propastný. Je klidně možné, že The Darkness si na tomhle album chtěli prostě zablbnout, proč taky ne. Ale je trochu smutné, že zrovna po výborném Last of Our Kind přijdou s tímhle... Každopádně, jak už jsem zmínila, písně samy o sobě jsou dobré a velmi oceňuji takzvané nečekané momenty, kterých je na tomhle albu požehnaně. Ale doufám, že další album bude obsahovat více Justinovy tvorby a že produkování se znovu ujme Dan.

    • Re: Pinewood Smile je velice solidní album, ale má d... (Anonym, 09.11.2017 23:37) Reagovat

      Mh na tom něco bude, ten neJustinovský rukopis, tam je docela znát.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY


© 2000-2017, IMEG s.r.o. ISSN 1804-5529

Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
Přepnout na klasické zobrazení
Kupte si nejprodávanější hosting v ČR se slevou 50% (slevový kód: MUSICSERVER)