V symbolech zpět k sekundám a dál

15.11.2002 04:00 - Luboš Kreč | foto: facebook interpreta

Britští rockeři Paradise Lost jsou v České republice velice dobře etablovaní. Několikrát tady hráli, mají zde tradiční základnu posluchačů, jejich desky si v tuzemsku vždy najdou své nákupčí. Pro ty mám pozitivní zprávu, jíž je fakt, že skupina vydala nové a povedené album "Symbol Of Life".
8/10

Paradise Lost - Symbol Of Life

Skladby: Isolate, Erased, Two Words, Pray Nightfall, Primal, Perfect Mask, Mystify, No Celebration, Self-Obsessed, Symbol Of Life, Channel For The Pain
Celkový čas: 41:42
Vydavatel: BMG
Paradise Lost byli v posledních zhruba pěti letech dost diskutovaná kapela, protože prošli jakýmsi turbulentním vývojem - nejdříve se přemístili z doom-metalových vod do klidnějšího gotik-rockového jezera, aby v zápětí konvertovali k syntetizátorové a klávesové dominanci. To ale není vše. Nespokojili se s chladným zvukem a znovu odpelášili zpět ke kytarám, nejdříve pozvolně na desce z loňského roku "Believe In Nothing" a potom výrazně přidali na kvapíku na novince "Symbol Of Life".

Z předešlých vět jste možná vytušili, že "Symbol Of Life" je skutečným, velkým návratem do doby kolem výtečného dílka "One Second". Inu, Britové si chtěli zase jednou pořádně zařádit a potažmo udělat radost starším a věrnějším fandům. Takový krok byl logický, sympatický a dnes už můžeme říct povedený. Paradise Lost si novou deskou udržují dlouhodobý kvalitativní průměr vysoko, jak se to daří jen málokteré formaci. Na výtečném dojmu z disku se nepodílí pouze hudba, nýbrž také vynikající obal, který je vybaven poloprůhlednými listy s přetiskem textů, rentgenovými záběry hada a pochopitelně fotografiemi členů Paradise Lost.

Deska začíná sakra říznou peckou "Isolate", ve středním tempu pokračuje ryzý gotikou "Erased", která je díky refrénovému ženskému vokálu dost možná nejlepší skladbou alba, pak si to opět valí řádně hlučně pastvinami "Two Words". Následuje zklidnění "Pray Nightfall" s potlačeným, zastřeným zpěvem, další zatraceně vydařeným příspěvkem je našlápá reminiscence na doom "Perfect Mask" nebo instrumentálně a melodicky skvělé zfušovaná "No Celebration". No, už mi tam moc písniček nezbylo. Ty, které jsem nejmenoval, nedosahují kvalit zmíněných kousků, ale ani tak se nejedná o průměrné, neřku-li podprůměrné písně. Jen holt nejsou dobré jako zbytek.

Zkušení bardi evropské rockové scény Paradise Lost natočili zkrátka skvělou desku, kterou lze s úsměvem doporučit nejen zarytým zastáncům tohoto kytarového tělesa, ale také všem dalším, kteří si říkají přívrženci kvalitní muziky.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY