Jen tak dál, pánové!

08.11.2002 05:00 - Luboš Kreč | foto: facebook interpreta

Wohnout, v České republice dávno zaběhlá skupina, která hlavně v minulosti koketovala s punkem, vydává své třetí album nazvané "Pedro se vrací". Podobně různorodou a zároveň vtipnou desku jste už možná dlouho neslyšeli, takže se nechte třeba navnadit naší pochvalnou recenzí.
8/10

Wohnout - Pedro se vrací

Skladby: Pedro se vrací, Ó, gramofón, Lado, Papoušku, vstávej, Sólo pro mouřenína, Volali, V Mostecký, Kristián, Puškinův památník, Blázni, Hnojivo na krávy, Pedro se vrátí
Celkový čas: 42:00
Vydavatel: Sony Music / Bonton
To je mi ale vykutálená partička, ti Wohnouti! Ledaskdo je má za punkovou kapelu, ale oni na široké povědomí z vysoka prdí a hrají si tu svou veselou, juchavou písničku. No jo, jenže můžete se na někoho takového zlobit? Asi jenom těžko. Po dlouhé době totiž přichází zase deska, ze které silou stovek indických volů prýští radost, vtip, instrumentální zdatnost a melodičnost v jednotném proudu.

Když před dvěma lety vyšla deska "Zlý noty na večeři", ukázalo se, že Wohnout vlastně není tak punková skupina, za jakou byla mnohými považována. Debut "Cundalla" se ještě možná nesl v hopsavém neopunkovém duchu, ale album z roku 2000 už znamenalo jasný příklon k náročnější, vrstevnatější tvorbě. Přesto se dalo na "Zlých notách na večeři" nalézt pár náznaků, které k punkové vlně odkazovaly. Na novince "Pedro se vrací" jich je ještě méně. Zato je na ní kupa skvělých písniček, humorných, zábavných a určitě ne jednotvárných.

Album je otevřeno říznou stadionovkou "Pedro se vrací", jejíž text vám napoví, o jakémže Pedrovi je řeč ("Seňore, si doma, aroma na zuby jahodový".). Tato skladba je zároveň nejrychlejší a možná i nejtvrdší z celkových dvanácti stop. Opravdovými bonbónky jsou dvojka "Ó, gramofón" - funky beatem načichlá hitovka s typicky hravým textem -, dále pátá písnička "Sólo pro mouřenína", která svým pohodovým THC aroma jednoznačně odkazuje k "Sejko No Pí", a také "Volali", hardrocková vypalovačka s příznačným pološeptem-polozpěvem Matěje Homoly a zdvojenými vokály. Textařská ekvilibristika Wohnoutů se naplno rozjede v "V Mostecký": "...čtyři malí kluci střely dali do kuší / a zamířej kamsi do meziuší / čtyři malí kluci střely dali do kuší / a zamířej kamsi do meziuší / a ani moje hlava, ni jablko netuší / srdce čí naposledy zabuší." Ale to nejsou zdaleka jediné verše, jež by stály za zmínku, potom bych ovšem vyčerpal na recenzi výrazně, výrazně větší prostor.

Jak jsem zmínil výše, "Pedro se vrací" není ani náhodou punková deska. Snad možná rocková, avšak ani touto definicí si nejsem zcela jist. Není totiž dost dobře možné obdobně barevné album oříznout na pouhé zkonstatování, že Wohnout natočili další rockový disk. Vedle sebe na něm stojí a leží hardrock, punkové náznaky, funky, latina, reggae, popík, trash... Vskutku je to hodně různorodá směska. Samozřejmostí jsou charakteristické vokální linky a nezaměnitelné melodie, které vám uvíznou v ušním ustrojí na hodnou chvilku krátce po prvním poslechu.

"Pedro se vrací" se ke mně dostalo krátce po nové desce Ready Kirken a stejně jako jsem pochválil "...čekal jsem víc", musím vyzdvihnout také Wohnout. Připravili dospělé, vyzrálé a přitom nepředstavitelně pestré album, jehož základním smyslem je bavit, bavit a ještě jednou bavit. Baví stylově, na úrovni, zkušeně, neotřele, vtipně, někdy i originálně.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY