Temná půlka dne byla euforická, neb den krušný - pětatřicetistupňová vedra na letišti donutila buď na rezignaci ve stínu s hektolitry vody (které tu je zoufalý nedostatek), nebo na vymítání vedra alkoholem a hektolitry potu. Na lítost se tu ale nehraje - pokud chceš zapadnout, tvař se, že jsi nad věcí. Potůčky vytékající zpod raybanek neomlouvají.

Grape má snad nerozpoznatelnější publikum na československé festivalové scéně. Vstupní páska není primárním ukazatelem k jeho příslušnosti - stačí si všímat toho, co mají návštěvníci na nohou (identifikační kód: Converse nebo Vans), na zádech (vak podobný tomu, v němž jste uschovávali ve školce bačkůrky) a kolem beder (kraťasy střihu kalhotek). Tedy kousků podle poslední módy pro mladé. (Ne náhodou je Zoot jedním z předních partnerů.) Navíc každý ročník pořadatelé oblečou do jednoho tématu - letos do halucinogenních tvarů a barev psychedelie. Jejich úsilí vytvořit z Grapu kult je markantní, čímž má v tomto směru před řadou českých i slovenských hudebních festivalů náskok. Návštěvníci si stylizaci užívají, stejně jako nevázanou zábavu pod pódiem. Woodstock jednadvacátého století? Jo, takhle nějak si ho představuju.

"It's a must," řekla by o Grapeu britská omladina dnešní konzumní společnosti. Stejně jako hudební nadšenci, co se aktivně zajímají o hudební trendy a které štve propast mezi československou a západní hudební gramotností. Prolíná se ale svět trendů a muziky na Grapeu v jeden?

Rozvlněné davy na koncertech Selah Sue, Balthazar nebo The Maccabees předpovídají, že do sebe obě ozubená kolečka perfektně zapadla. Belgická propagátorka R&B s nesmírně lidskou tváří pohltila především živelnou interakcí s doprovodnou kapelou a naopak. Všech sedm to nesmírně bavilo. Dvojice černošských big mama vokalistek vracela Sue úder stejně jako ona bubeníkovi, před kterým sebou (na vysokých podpatcích) transovně škubala. Publikum se zase prozradilo, že nejvíc miluje Kinder Bueno, reggae a muffiny. Zároveň odhalilo sbírku nevšedností, jakou se (kdo ví proč) na Grape vybavilo. Koště, nafukovací panna, maska Mr. Beana - Slováci se chtějí hlavně bavit. Ať už je na pódiu kdokoliv. Doslova.

"To byli ti Foals?" ptala se uřícená slečna svého doprovodu při odchodu z Balthazar... Už jsem psala, že účastníci Grapu se touží především bavit? To, že křepčili na zmíněných - skvělých - koncertech ještě neznamená, že je zajímalo to, co se dělo na pódiu. Sborové refrény se ozývaly jen v představách (i když při "Blood Like Wine" zopakovali Balthazar refrén tolikrát, že by si to člověk na jejich místě snad musel čárkovat, aby skončil včas). Odpovídající vděk za soběstačný hymnický alt rock The Maccabees stejně tak. A žblunknutí Yannise Philippakise do rybníku z rukou, který vzhledem k chladnosti publika skočil z milosrdenství? Ignorace vůči festivalovým dramaturgům, kterou nikdo neřeší.

Ti proto zřejmě úmyslně volí lehce stravitelná, líbivá jména. Foals se proslavili právě takovými písničkami - byť math rockem, ale tanečním, hopsavým. Zatím poslední album Holy Fire a i singly zvěstující příchod nového alba "What Went Down" prozrazují čím dál větší inklinaci k tvrdým kytarám. Což jako by se s představami přihlížejících nějak minulo. Na Yannisův dotaz "are you with us?" při výpadku světel konci setu se už nepřekvapivě z publika ozvalo jen souhlasné zamručení.

Co přinese Grape dnes? Nás bude zajímat hlavně José González, MØ, Rebeka a Netsky.