"Banská Bystrica" je již třetím albovým zářezem bratislavských Korben Dallas, což je k jejich hudebnímu věku čítajícímu pouhé čtyři roky hodně slušnou tvůrčí vizitkou. Kapela se tak zřejmě snaží zůstat v povědomí širší fanouškovské veřejnosti, jejíž pozornost je především v mainstreamu velmi pomíjivá. Jejich předchozí počin "Karnevalová vrána" měl na Slovensku velký úspěch, který triu zajistil účast na velkých festivalech i solidní návštěvnost turné. V České republice jsou ale zatím stále méně známým uskupením. To se nyní může změnit.

Hned z prvního poslechu je patrné, že se album rozhodně nechce prvoplánově zalíbit. Naopak je od svého předchůdce komornější a umírněnější z hlediska produkce i aranží, silnějšího zastoupení se tentokrát na úkor rychlejších skladeb dočkaly balady. Hned úvodní zádumčivá, ale překrásná "Za sklom" je sice nezvyklý otvírák, přesto má ambice stát se jednou z nejsilnějších skladeb jejich repertoáru

I podzimní vydání se zdá být chytrým tahem, protože právě toto roční období svou atmosférou deska nejvíc připomíná. Je melancholická, přemýšlivá, komorní, a navíc vyčnívá působivými texty, jejichž sytý dojem podtrhuje charismatický vokál zpěváka Juraja Benetina. Když pak spojí své síly s hlasem Jany Kirschner v písni "Spolu", cítíte, že posloucháte něco výjimečného. Každý další poslech pak odkrývá další a další nuance, které třetí studiovka nabízí, a zvlášť některé skladby zaujmou až po delší expozici ("Ľahká", "Na opačnom boku").

Zdá se až neuvěřitelné, jak se Korben Dallas od minulé "Karnevalové vrány" posunuli. I přes úspěch předchozí nahrávky se nebáli jít jinou cestou a nutno říct, že pokud někdy prahli po slávě, zvolili si poměrně trnitou cestu. Jedenáct písní se většinou nese v baladické rovině, snad vyjma poslední folkové podivnosti "Sedí sokol na javori", a přesto nenudí. Tenhle směr má smysl.