(Behaviour, 1990) Z debat o Pet Shop Boys vychází "Being Boring" jako jedna z nejoblíbenějších skladeb vůbec, a mezi její fanoušky (stejně jako mezi fanoušky celé desky Behaviour) patřím i já. Těžko najít univerzální vysvětlení, ta písnička je totiž něco jako soundtrack i ilustrace osobní historie; jestli nějaký text dokáže v pěti minutách pojmenovat celou jednu životní etapu, pak je to právě "Being Boring". Neil Tennant ho napsal jako vzpomínku na nejlepšího kamaráda z dob dospívání v Newcastlu Chrise Dowella, jenž zemřel na AIDS, a název skladby odkazuje k eseji spisovatelky Zeldy Fitzgeraldové, manželky Francise S. Fitzgeralda. Stojí v něm mimo jiné: "Odmítala nudu, protože sama nebyla nudná." Písnička je založená na jednoduchém, přesto přitažlivém beatu, funky kytaře a melancholickém zvuku syntézátorů a Pet Shop Boys tu poprvé použili půltónový posun z mollové sloky do durového refrénu. "Being Boring" je tak kromě příběhu přitažlivá i proto, že zní výrazně jinak než ostatní skladby PSB.
(Elysium, 2012) Esenciální Pet Shop Boys. Klid. Synthpop, který ani v roce 2014 nepůsobí demodé. Civilní výraz zpěváka Neila Tennanta bez špetky hysterie a patosu jako dokonalý kontrast k tematické i zvukové melancholii. Text o odcházející lásce (ať už ve významu rozchodu nebo smrti) "our love is dead/but the dead are still alive/in memory and thought/and the context they provide" sice není radostný, ale je smířlivý a dává naději. Nepřestávám se usmívat u vazby to provide context; nenapadá mě žádný další hudebník, který by ji - se stejnou profesorskou samozřejmostí - dovedl použít v písničce o emocích.
(Electric, 2013) Pouhý rok od sebe dělí dvě stejně hezké tváře Pet Shop Boys - výrazně melancholické "Elysium" a disko pro dospělé "Electric". Třetí singl z desky, velkolepou "Love Is a Bourgeoise Construct", jmenoval magazín Guardian čtvrtou nejlepší skladbou roku 2013. U mě vede díky nadhledu a ironii, balancování na hraně kýče (klidný hlas vypravěče od vedle versus beaty, které pouští trenéři ve fitku při spinningu) a samozřejmě díky textu plnému reálií: "When you walked out you did me a favour/It's absolutely clear to me/that love is a bourgeois construct/just like they said at university." Love song, u kterého se nebrečí, deska, se kterou se skvěle běhá.
(Behaviour, 1990) "Jealousy" má v historii Pet Shop Boys unikátní postavení - je to totiž úplně první píseň, kterou gentleman a homeless společně napsali. Stalo se tak už v roce 1982, ale finální verze se jí dostalo až o osm let později na desce "Behaviour", kterou uzavírá. Ve své podstatě jednoduchá skladba o žárlivosti (kdo kdy neslyšel "Where've you been? Who've you seen? You didn't phone when you said you would...") získala na síle velkým orchestrálním aranžmá a typickým, jakoby chladným Tennatovým zpěvem, který ale v hloubi bouří emocemi. Písničku dvojice oprášila i pro turné "Pandenomium" před několika lety, kdy jí dvojice tanečníků svým dechberoucím provedením obohatila o další rozměr.
(Electric, 2013) Loňská výrazně elektronická a taneční deska "Electric" přinesla mimo jiné i vzpomínku na raveovou scénu osmdesátých a devadesátých let v podobě rozsáhlé skladby "Vocal", kterou skupina posléze i začala uzavírat své koncertní sety. Mírná, pro PSB tak typická melancholie, se prolíná s naprostou euforií, které dohromady dokazují, že i taneční hudba dokáže přenášet emoce. Když je v ní samozřejmě nějaký ten vocal... Snad žádná jiná jejich nahrávka nedává jasněji najevo, jak je krásné, když hudba lidi spojuje: "It's in the music, it's in the song, and the feeling of the warmth around us all is so strong."
(b-strana singlu Liberation, 1994) Písnička "Decadence" je z diskografie Pet Shop Boys snad nejoblíbenější skladbou mé ženy. Dodnes si pamatuju její úžas, kdy na dotaz, ze které desky to je singl, jsem jí musel odvětit, že to nejenže singl nebyl, ale není ani na žádném albu - v době své největší skladatelské potence Tennant s Lowem podobné perly totiž klidně rozsévali i na béčka. Pravda je, že na jejich komerčním majstrštyku "Very", jenž obsahoval třeba i hit "Go West", by tato nádherná balada, ještě silnější ve své unplugged verzi, úplně nezapadla. Mimo jiné tím dokázali, že pro prospěch celku dokáží klidně obětovat i takto krásnou písničku.
(Actually, 1987) Bylo mi asi dvacet, když jsem se přes Corbijnův "Control" dostal k New Order a následně propadl kouzlu britské new wave a soudobého synthpopu. Sjížděl jsem tou dobou snad všechno, co se dalo, ale zároveň jen máloco si nechal v přehrávači na cesty. "Heart" byla jedna z těch skladeb. Hravá melodie s jasně čitelným textem, navíc oboje přesně koresponduje s tématem - takhle nějak jsem se fakt cítil, když jsem se dvořil nějaké spolužačce na vejšce. No a ten vynikající klip, kde Ian Mckellen hraje strašného zámeckého upířího pána, je třešničkou na dortu.
(Fundamental, 2006) O to větší překvapení pro mě bylo, že i po dvaceti letech od "Heart" dokázali přijít s tak charakteristickou peckou. "I'm With Stupid" je singl, který zněl aktuálně a dostal se ke mně snad z vysílání německé Vivy, ale zároveň to byli staří dobří Pet Shop Boys se vším všudy a plným zvukem. Má vynikající video, kde hrají Lucas a Wailliams z Little Britain. Baví od prvního záběru, odkazují k éře alba "Very" a navíc je na konci vtipná pointa, kterou by byla škoda prozradit. Podívejte se sami.
(singl, 1984) Tady není co řešit, úplně první skladba, se kterou Pet Shop Boys prorazili. Zaujal mě promptní úspěch v amerických klubech, to je u britských interpretů spíš výjimka. Oslím můstkem se dostávám k mému prvnímu příspěvku a slabosti pro new wave. "West End Girls" je synergie tehdejších vjemů a hudebních trendů, navíc podtržená faktem, že Tennant s Lowem se soustředili na píseň v ryzí podobě a nějakou image neřešili. Když mám náladu, pouštím internetové rádio Underground 80's na Soma FM. Hrají tam nonstop angloamerický synthpop a new wave. Právě "West End Girls" je jedním z pilířů rotace. Naprosto po právu.
