Poslední desetiletí ukázalo, že co se týče hudby, je internetová generace poněkud ztracená. Na jednu stranu není problém dohledat nové umělce a neustále objevovat novou hudbu, na tu druhou je výběr natolik obrovský, že je těžké se v něm dnešní době zorientovat. Pojďme si nyní představit jednu mladou britskou kapelu, na kterou byste v současné době mohli narazit v těch londýnských klubech, kde začínala většina současných známých interpretů.

Jmenují se My Youth a i když působí na britských ostrovech, toto občanství má pouze bubeník Jonathan Mynete. Vůdčími postavami jsou Venezuelanka Anna Lee Schmand Mallen a Dán Sigurd Krogh Hammerum. Právě sloučením těchto rozdílných kultur vzniká unikátní spojení, které máme v současné době možnost objevovat na dvou épečkách "One" a "DOS". A na ta se nyní zaměříme.

Kapela debutovala v červnu s "One", na němž už se ukázala jako dospělé těleso, které ví, kam chce směřovat. Čím dokážou na první poslech nejvíc zaujmout, jsou nádherně se doplňující vokály Anny a Sigurda fungující stejně dobře jako třeba u The xx, s nimiž mají společný intimní projev (viz skladba "Silver"). Přesto směřují, stejně jako mnohdy Justin Vernon (Bon Iver), k soft-rocku sedmdesátých a osmdesátých let a totožně s Vernonovou tvorbou i My Youth dokážou do svých písní dostat moře emocí, které vás nenechají chladnými (už jen proto, že je na nich něco hřejivého a opravdového).

Vzhledem k tomu, že nahrání a vydání obou EP od sebe dělí pouze pár měsíců, lze je brát jako celek. "One" otevírá kratičké "Intro", v němž je nastíněna atmosféra hudby My Youth, kterou v písních vytváří kytarové vyhrávky podpořené jemnými syntezátory, a i když se singly drží spíše v pomalejším tempu, nenudí. Ať už následující "By The Sun" nebo "Silver", uzavírající první EP, jsou nádherně vystavěné balady, z nichž zvláště druhá má v sobě skoro až claptonovskou lehkost. Z "DOS" pak nejvíce září "High On Love" - lehce naivní zamilovaná skladba se v jejich podání nemění v patos, ale je v ní něco magického. "Better" pak ukazuje, že jim to sluší ve vyloženě akustické poloze.

My Youth jsou možná teprve na začátku své kariéry, ale je v nich tolik talentu, že jim musí být souzeno se svou hudbou hrát pro větší vyprodané sály. Nyní jsou stále ještě ve stadiu, kdy jsou objevováni, ale hodí se říct, že tohle londýnské trio si zaslouží být objeveno. Navíc, jak rád a často proklamuji, dobré popové hudby není dost, zvláště té, která je dělaná s čirou radostí. Dejte na mě, tady se nám rodí nové hvězdy!