Multižánrový hudebník Carlos Santana opět navštívil po tříleté pauze Českou republiku. Poslední koncert, který proběhl v roce 2010, se nesl v trochu rozporuplném duchu a podobně tomu bylo i dnes. Ne že by snad šlo o špatné vystoupení, ale zkrátka se opakovaly ty stejné chyby jako minule.

Krátce po osmé hodině koncert odstartovala na velkoplošné obrazovce krátká animace vesmíru a průlet několika galaxiemi. Nato nastoupila na pódium kapela a bez jakýchkoliv slov začala hrát sérii písní. Jako první přišla na řadu "Toussaint L'Overture", hraná jako úvodní snad na každém koncertě tohoto turné. Následovala "Sunshine Of Your Love" od skupiny Cream. V podání Santanovy kytary a doprovodné kapely, která skladbu krapet připepřila latinskoamerickým kořením, zněla skladba skvěle. Bohužel, co trochu kazilo celý song (a posléze i celý koncert), byli hlavní vokalisté Tony Lindsay a Andy Vargas. Ne vždy totiž v anglických textech bodovali a jejich přízvuk jemně kazil celý dojem. Ovšem v ostatních textech naopak perlili.

Další skladbou byla "Black Magic Woman", která volně vplula do "Gypsy Queen". Jen stěží se dalo zjistit, kde jedna končí a druhá začíná. Ostatně, proplouvání mezi písničkami probíhalo po celou dobu koncertu. Velká většina skladeb se prolínala a tvořila dlouhá improvizovaná jamování všech muzikantů na podiu. Nebylo to vůbec na škodu, Santana do těchto horkých dní a našich končin přinesl trochu latinskoamerické atmosféry a všem bylo jasné, že kapela i sám mistr vědí, co dělají. Další byla na řadě "Oye Como Va", která několik jedinců v publiku přivedlo do varu, ale ten rychle opadl. Celkově bylo obecenstvo neaktivní a takřka vůbec nespolupracovalo, ať už se jedná o společný zpěv s Andym Vargasem či o společnou výzvu "Jump, everybody jump!". Téměř nikdo nezareagoval. Vše se změnilo až při úplném závěru vystoupení při přídavcích. Další v řadě byly hity jako "Maria, Maria", "Foo, Foo", "She's Not There" od Zombies či skladba "Smooth", která diváky začínala pomalu přivádět do varu, a ten vyvrcholil v samotném přídavku. Na jejich obhajobu ovšem musíme vyzdvihnout jedince, který během krátkého intermezza v jedné ze skladeb, kdy Carlos jemně šimral struny své kytary, zařval: "Hobluj, Santano!". Jako odměnu si vysloužil potlesk diváků v sále.

Co se týče Carlose, ten jen málokdy chytil textu, většinou vše nechával na svých vokalistech a plně se věnoval svojí kytaře. Snad jen dvakrát vstoupil mezi skladby se svým mírovým poselstvím a sdělením, jak moc je rád, že může opět vystupovat zde, v srdci Evropy, a jak moc je důležité šířit mír a lásku do našich srdcí. Je vidět, že i po tak dlouhé době Santana nezapomněl na ideály z dob hippies. Potěšila také evidentní skutečnost, jak si celé jádro na pódiu koncert užívá. Příkladem jmenujme jednu situaci, kdy celé těleso ztichlo, až na kopák, který představoval tlukot srdce. Toto byla jedna z mála situací, kdy se publikum chytilo a tleskalo do rytmu kopákové pumpy. Santana začal sahat muzikantům na čela a na hrudníky, aby slyšel a cítil tlukot jejich sambou rozpumpovaného divokého srdce. Hezká vložka, potěšila.

Celkové shrnutí koncertu? Koncert se povedl - nepovedl. Povedlo se navodit krásnou a mírumilovnou atmosféru latinské Ameriky pomocí hudby, povedených barevných světelných efektů, úžasné Santanovy kytary a celé kapely. Snad jen na malé škobrtnutí v anglických textech, které zpívali Andy s Tonym, ale to by se dalo odpustit. Jenže tohle všechno bylo pouze na pódiu. Od hrazení u stage dál do kotle a všech tribun na všechny strany jako kdyby návštěvníci všechnu tu pozitivní energii nedokázali vstřebat a ta je, až na pár desítek jedinců, dokonale paralyzovala. Všechno napravili až v přídavku, kde se velká většina zapojila do dění a nechala se unést. Kdyby to takto bylo od začátku koncertu, určitě by měl sám o sobě jinou, o hodně lepší atmosféru.