Nová vlna s novým obsahem

26.04.2012 12:00 - Jakub Malar | foto: facebook interpreta

Letos si připomínáme třicet let od natočení "Straky v hrsti" Pražského výběru a kromě toho, že se obnovená kapela chystá na koncertní pódia, přichází i s reedicí legendární nahrávky. Album sice na CD nevychází poprvé, ale "Jubilejní edice" přináší nahrávku nově remasterovanou.
9/10

Pražský výběr - Straka v hrsti / Jubilejní edice 1982-2012

Skladby: Hrabě X, Na Václavském Václaváku, Straka v hrsti, Pražákům je hej, Můj koníček, Bangabasava, S.O.S., Zubatá, Tango Ropotámo, Proč jen já, Nádraží
Vydáno: 30.3.2012
Celkový čas: 41:35
Vydavatel: Supraphon
Tuším, že mi bylo devět let, když mě otec vytáhl na koncert Pražského výběru do zlínské sportovní haly. Dnes už si show vybavuji jen matně, ale v paměti mi zůstala vzpomínka na skoro až nesnesitelně dlouhá kytarová sóla Michala Pavlíčka. Ačkoliv jsem nejspíš moc nechápal, co se vlastně děje, vydržel jsem až do konce, a i když bych si tehdy Pražský výběr doma nepustil, bral jsem jej jako legendu, kterou je třeba respektovat. Aniž bych jakkoliv znal jeho historii.

A ta k Výběru a především k nově vydanému albu "Straka v hrsti" neodmyslitelně patří. Pojďme zapomenout na Michaela Kocába jako politika nebo na nedávné rozpory mezi členy, které vyústily v otřesnou nahrávku vydanou pod hlavičkou "Pražský výběr II", a zavzpomínejme na desku, která pro českou hudební scénu osmdesátých let znamenala to samé co "Kuře v hodinkách" pro léta sedmdesátá a "Želva" pro léta šedesátá.

Původní Pražský výběr vznikl už v půlce sedmdesátých let a nemohl se od toho, jak jej známe dnes, lišit více. Tehdejší formace hrála jazz-rock a o nějakém větším úspěchu nemohla být řeč. I tak se dopracovala k debutovému, dnes již skoro zapomenutému albu "Žízeň". Z nynější sestavy působil v tehdejším Výběru pouze Michael Kocáb a není bez zajímavosti, že basovou kytaru obstarával dnes populární producent Ondřej Soukup.

Pražský výběr
© facebook interpreta
Klasická sestava se vykrystalizovala až po roce 1980, kdy se ke Kocábovi postupně připojili kytarista Michal Pavlíček, bubeník Jiří Hrubeš a nakonec i baskytarista Vilém Čok, když vystřídal Soukupa, který odešel doprovázet Karla Gotta. V této formaci se skupina po vzoru zahraničních kapel začala orientovat na tzv. novou vlnu. Spojení extravagance, ujetých jevištních výstupů, ironie, humoru a hlavně skvělých instrumentálních výkonů nakonec přineslo úspěch a vyprodané haly. To se ale nelíbilo tehdejšímu režimu, který se tak rozhodl, že je potřeba něco udělat.

Vílém Čok mi nedávno vyprávěl, jak byli on a jeho spoluhráči udáváni za nevhodné vystupování a špatný vliv na mládež. Tehdejší SNB jim do šaten i na hotely instalovala odposlouchávací zařízení, na koncertech se zatýkalo a to vše vyvrcholilo dopisem z ÚV KSČ, který kapele zakázal činnost. Důvod byl stejně neuvěřitelný jako celý tehdejší režim: nechtěli kapelu, která hraje osobitou hudbu a na kterou chodí desítky tisíc lidí. Nepomohl ani článek otisknutý v komunistickém týdeníku Tribuna "Nová vlna se starým obsahem", pod kterým je podepsaný Jan Krýzl (fiktivní postava) a který kritizuje celé hnutí nové vlny. V té době už bylo natočené a připravené k vydání album "Straka v hrsti", které vzhledem k situaci bylo jednoduše dáno na šest let do trezoru. Kapela měla do roku 1986 zakázáno hrát a "Straka" poprvé oficiálně vyšla až v roce 1988, tedy krátce před revolucí. Album vyšlo původně bez názvu, a tak tomu bylo i v případě prvního vydání na CD o dva roky později. Nová reedice poprvé uvádí název alba tak, jak jej všichni známe.

A jaká vlastně je? Čeká vás trojpanelový digipack s vloženým bookletem nabízejícím celou řadu fotek a také texty písní a hlavně samotná hudba prezentovaná přesně tak, jak se objevila v originální podobě. Tím pádem zapomeňte na jakékoliv bonusy (minimálně mohla být zařazena singlová verze "Pražákům, těm je tu hej" s Františkem Ringo Čechem), protože remasterovaná edice přináší pouze základních jedenáct položek. A že je co poslouchat.

Poslech alba je totiž i po těch třiceti letech zážitek a je jen na vás, jestli se naladíte na stejnou notu jako Pražský výběr. "Straka v hrsti" je totiž nahrávka ujetá, praštěná, teatrální s texty, které mohou znamenat všechno a nic ("Jak vlezu do sklepa, krysy už jsou tady" v "Můj koníček"), pokud tedy skladby vůbec texty obsahují (viz ve svahilštině zpívaná titulní skladba). Je to punk, funk, nářez, houpavá a občas i nervy drásající hudba, která baví. Spojení školených a zkušených muzikantů (Pavlíček, Kocáb, Hrubeš) a šíleného punkera (Čok) je prostě ničivé a z nahrávky stříká do všech stran gejzír energie.

CD tak šlape od začátku do konce, a i když se najde pár momentů, které se dají označit za slabší (například "Tango Ropotámo" samo o sobě neobstojí), v kontextu celé nahrávky bych osobně nic nepostrádal. Přece jen to není popové album, ale experimentální jízda, ve které šlo hlavně o to se vyřádit. Vezměte si například takové "Pražáky" a poněkud úchylné šeptání v prostředku skladby "Já rád disco" nebo skladbu "S.O.S.", ve které Kocáb vyčítá Ondřeji Soukupovi odchod z kapely s vidinou většího výdělku ("Prachy, jenom prachy nečekají, jen po nich sáhneš a už tě mají"), a aby se opravdu rozumělo, že se jedná o Soukupa, ozve se v písni z ničeho nic zvuk telefonu a sám jmenovaný se představí: "Haló, Soukup." Smysl pro humor zkrátka kapela nepostrádala. No, a ještě rozhodně stojí za zmínku "Na Václavském Václaváku", punková, opravdu ujetá vypalovačka Viléma Čoka, ve které se baskytarista vžívá do role malého dítěte, které se ztratilo v Praze.

Popisovat album do většího detailu by bylo nošením dříví do lesa. Pamětníci ho mají stejně nesčetněkrát naposlouchané a mladší generaci s největší pravděpodobností nic neřekne. I tak jde ale o jeden z nejzajímavějších počinů předrevoluční éry a zaslouží si i po těch třiceti letech vaši pozornost. Zpozornět by měli i ti, co CD již vlastní (ať už verzi z roku 1990, nebo o pět let mladší vydání v rámci kolekce "Komplet"), neboť nový remaster staré nahrávce hodně prospěl.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY