Makrorecenze "Robbery Blues" Goodfellas

17.05.2011 12:00 - Redakce | foto: facebook interpreta

Kluci ze "Žižkovsko-karlovarské" kapely Goodfellas si šli za svým. Psali a psali, oslovovali a oslovovali, až se z amerického lesa ozvalo: "Tak já vám tu desku teda budu produkovat." Výsledek s názvem "Robbery Blues" sklidil na musicserveru chválu, a tak jsme ho podrobili makrorecenzi.
Goodfellas - Robbery Blues
© facebook interpreta
"Možná si partička zaslouží vyšší hodnocení, to si však ponechám pro jejich příští počin," nechal si Petr Adámek v recenzi na debut "Sweet And Lowdown" "slušných kluků" z Goodfellas otevřená zadní vrátka. A vyplatilo se mu to. V recenzi na nástupce alba, aktuální "Robbery Blues", skutečně bod přidal. Kluci totiž napsali svému oblíbenému producentovi Chrisu DiBenedittovi, ten jim překvapivě odepsal, a oni tak letěli nahrát desku do Jůesej, a i když zůstali hodní a slušní, album se prý povedlo. Říká kdo? "Říkám já," říká Petr Adámek. A co teda říká pět dalších redaktorů a redaktorek musicserveru? Mno... v průměru s ním nesouhlasí skoro o dva body - čtyřiašedesát procent.


Pavel Parikrupa - No toto?! (8/10)
Vztah ke kapele: Dosud žádný, ale si pište, že se to změní.

Prý: "To by se ti mohlo líbit." Tak jo. A to je jako česká kapela, jo? Hm. První poslech: jaro extaticky kvete všude kolem, autor se prochází městem v podivně výborné náladě způsobené vlivem samých dobrých věcí mezi nebem a zemí a do ucha skrze magická sluchátka náhodným výběrem line se píseň "Mighty Real" a pak hned "Together". Krása, láska na první poslech! Goodfellas jsou nadmíru příjemným překvapením. Jednak mám rád kytarovou muziku, co má koule, i když je hraná "jen" akusticky, a tahle je taky britsky přidrzlá a americky suverénní. K tomu kouzelně pozitivní fluidum (i když párkrát taky vážnější chvíle proběhne) a neodolatelně chytlavé refrény. Pro mne tohle je muzika, co táhne člověka ven, na zmrzlinu, k vodě, zkrátka vyrazit si z kopýtka s kamarády. Fakt se těším, až tuhle partičku uvidím a uslyším živě, nejlépe na nějakém letním festivale, pro který je hudba Goodfellas jako stvořená. Už se nemůžu dočkat!

Kristina Bílá - Jó, když má někdo talent... (7/10)
Vztah ke kapele: Nadaná formace, co po delší době rozvířila stojaté vody mé hudební knihovny.

Nesnáším Goodfellas. Proč? Za to, že nahráli tak skvělou desku, jejíž melodické pasáže si teď musím neustále broukat. "Girl Like You", "Mornings" nebo třeba "Mighty Real" se pyšní tak vlezle zpěvnými refrény, že za to občas pětici kluků proklínám. Placka se ostatně celá nese v převážně optimistických rytmech, veškeré radosti tak učiní za dost až melancholická "Where Am I". "Robbery Blues" se od prvotiny liší nově přidanými bicími, ale i stylem. Pánové se vlastně změnili také. Ze kdysi slušných vyjukaných oček nyní čiší pohoda a sebejistota, což kapela dokazuje i při živých vystoupeních. A navíc - celá pohádka okolo vzniku alba je tak pateticky dojemná, že nad ní uroní slzu i vaše máma. Jenže Goodfellas nejsou typicky vlezlou kapelou očekávající, že si z desky nahrané v Americe všichni v Česku sednou na prdel. Z jejich písniček čiší upřímnost a radost z prosté, nesložité muziky. Pokud vám to všechno přijde příliš sladké, můžete pražskou bandu zcela ignorovat. Ale to je tak všechno, jelikož Goodfellas jsou zkrátka boží!

Petr Bláha - Mládě velké kapely (7/10)
Vztah ke kapele: Zvědavost spojená s krajní nedůvěrou.

Goodfellas
© archiv Goodfellas
Plakáty Goodfellas v současnosti visí na každém rohu, to už nejednoho donutí se na ně podívat. Nahrávání v Americe je taky jistě velkou událostí pro mladou a v podstatě začínající kapelu, ale je opravdu nutné? Zvuk je atypický, ale troufám si říct, že pokud kapela ví, co chce, tak by ho udělala i v tuzemských studiích. Jejich hlavní zbraní je atypický výraz, který je prost bezduchého kopírování Coldplay či pivního bigbítu. Jsou originální, šlapou, mají potenciál, mají xicht, ale jejich největší trumf je zároveň i jejich největším problémem. V momentech, kdy songy gradují, by měla atmosféru rozříznout elektrická kytara a do tmy zazářit rudé oči Marshallů. To se nestává a je to škoda. Alespoň občas by to výrazně pomohlo, třeba otvíráku a největší pecce "Bobby Long". Ale přidat drive znamená ztratit tvář, takže co si vybrat? To ukáže asi až další deska. Zatím tu máme hromadu skvělých komponent, které tvoří dobrý celek, ale ten se za provozu musí vyladit. Pak z Goodfellas budou megastar.

Petr Balada - Téhle desce chybí garáž (5/10)
Vztah ke kapele: Respekt za to, že si jdou za svým.

Překvapení? Spíše zklamání. Pokud se z okolí dozvídáte o nečesky znějící nahrávce a vzápětí slyšíte úvodní kousek "Bobby Long" odzpívaný s tuzemským přízvukem, znepokojivě začnete kroutit hlavou. A při "Mighty Real" s česky uvzdychanými koncovkami už to raději přestáváte řešit. Zaměříte se tedy na hudební stránku, o kterou jde především. S výjimkou prostřední třetiny je to ale docela nuda. Pokud totiž indie folk (a nic jiného to není) oberete o určitou dávku zemitosti a špíny, přichází o část autenticity. Vytratí se osobitost interpretace. Stává se z toho nezáživný vyvoněný snob folk, což se navzdory pokusům o žánrové rozkročení, obávám se, "Robbery Blues" přihodilo. Možná kdyby se Goodfellas pokusili spíše než Chrise DiBeneditta, který produkuje vše od reggae až po hip hop, získat někoho z okolí Angličanů Mumford & Sons či Noah And The Whale, bylo by to pro jejich repertoár daleko přínosnější. Nebo kdyby si k nahrání pronajali garáž od Smith Westerns, aby z toho byla cítit skutečná Amerika. Téhle desce zkrátka moc nevěřím. Ale třeba to bude naživo přesvědčivější.

Honza Průša - Matrjoška ze šedesátých let (5/10)
Vztah ke kapele: Až doteď jsem neměl tu čest.

Je pravda že "Robbery Blues" nezní jako česká deska. Ale jen na tom, jak album zní, nejde stavět. Je fakt, že Goodfellas nepíší a nehrají špatně. Ale těch skutečně velkých hitů je tu také jen několik. "Robbery Blues" je jako velká matrjoška, kterou poprvé rozebíráte a dostáváte se hlouběji a hlouběji k jen nepatrně pozměněnému obsahu. Stejně jako když loupete jednotlivé vrstvy cibule. Jejich solidní, nesmírně poctivé retro šedesátých let s odkazy na The Beatles je nejsilnější ve skladbách s nábojem, jako je "Girl Like You", anebo v nakažlivých dvojhlasech (miluju dobře postavené vícehlasy!), třeba v halekačce "Car Check". Ale pak se ve zbytečně dlouhé stopáži alba začnete nudit u nekonečných refrénů "Kiss Away" a jí podobných, přestanete otevírat jednotlivé matrjošky a ty ve finále zůstávají zavřené samy v sobě. Přesto je nutné napsat: Goddfellas znějí z alba "Robbery Blues" jako svěží retro s (v Česku) ojedinělým výrazem. A určitě o nich ještě uslyšíme.


Album: Goodfellas - Roberry Blues
Průměrné hodnocení: 6,4/10
Celkový čas: 48:35
Skladby: Bobby Long, Car Check, Girl Like You, Mighty Real, Tiptoe In The Mess, Robbery Blues, Smooth End Of The World, Mornings, Together, Kiss Away, Rather Happy Than Right, Where Am I


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY