Bůh punk rocku musí mít stověžatou matičku Prahu ve veliké oblibě. Jak jinak by bez jeho pomoci mohla obejít všechny nesnáze nebo dokonce diskuze o zrušení koncertu kanadských Sum 41? Jak jinak by si sama mohla vydobýt dva peckové večery za přítomnosti vyhlášené čtveřice? Nicméně - podařilo se! Jako bonus se navíc divákům odepřel povznášející pocit dušení a omdlévání v klubu Roxy a koncert se přesunul do pražského Lucerna Music Baru. "Ten nahoře" dále zaúřadoval v další podstatné věci - zpěvák Deryck Whibley zanechal svůj platinový přeliv doma.

Ačkoliv se v Lucerně díky fungující klimatizaci neomdlévalo, po příchodu na koncert číslo dvě (tedy ve středu) uhodil člověka do nosu pach potu z předešlého večera. Po přivyknutí zajímavému odéru zabloudilo oko na krámek s merchem, jenž vypadal vymeteně jak u chudých příbuzných. Na stole se lesklo pár posledních odznáčků, které byly v úterní večer zřejmě rozebrány, takže situaci zachraňovala především sumí trička a osamocená deska předskokanů From Our Hands. "Ty kráso!" zaznělo z úst jednoho mladíka, který po vstupu do napěchovaného sálu přejížděl očima po lidech. Ti totiž přímo seděli či nekompromisně postávali na barových pultech, aby přes početný dav vůbec dohlédli na pódium, před nímž se nedalo udělat ani krok stranou. Tři řady hlav na balkóně věštily masakr. Přijít v osm hodin bylo zkrátka pozdě.

Výkřiky "Sum 41!" se neúnavně nesly celou Lucernou a to i bezprostředně poté, co slovenským sympaťákům From Our Hands dozněla poslední struna. Ozvěna, s níž vyprovodilo publikum naše východní sousedy, mohla působit až skoro nevděčně. Pánové přitom odehráli kvalitní a zábavnou třicetiminutovku, ale nikdo nemohl zůstat na pochybách, kdo že tady večer hraje prim. Skrz několik festivalových výkřiků "Hovno!" se nakonec protlačily tóny úvodní "Hell Song" a peklo mohlo začít.

Osvědčené hity jako "In Too Deep", "Over My Head" nebo "Still Waiting" způsobily, že v prvních řadách se tradičně mohla ždímat trika. Sum 41 se ani po předchozím večeru netvářili unaveně, rozdávali poděkování na všechny strany, poskakovali jak šílení, rozmlouvali s publikem a na pár vteřin si zahráli i na Metalliku. Kvalita zvuku byla dobrá, akorát párkrát vynechával mikrofon. To se ale dalo spíše díky neustálému poskakování a řevu přičítat selhání frontmanových hlasivek.

Kromě rozvášněného davu dělal ochrance potíže hlavně baskytarista Cone. Nejprve nechal fanoušky osahat svoji kytaru v lese nenasytných rukou a poté si s ní skočil stage diving. Vzhledem k tomu, že ten byl přísně zakázán (pravidla se pokusili porušit pouze dva odvážlivci), mohli se security men přímo pominout! A kdo by čekal, že si po všech akrobaciích a svižných riffech kapela odpočine při pomalejších "Pieces" nebo "With You", tak se zmýlil. Sum 41 cedili krev a jeli naplno, jaképak zdržování s ploužáky. Celá show konec konců trvala hodinu deset minut, včetně přídavku. Bubeník Stevo si ke konci přišel zakřepčit na sranda-kousek "Pain For Pleasure", kytaristé vysypali do davu trsátka a nový člen Tom Thacker si střihl i nějaké to pěvecké sólo.

Je div, že po peprné dvojité punkrockové náloži Music Bar ještě stojí. Kanadě může Česká republika jedině závidět, že skupiny tohohle typu se rodí právě v jejích peřinkách. "To byl nejlepší koncert, na jakým jsem v životě byl!" pronesl šťastně mladík u šaten. On sám vypadal jakoby se právě osprchoval. Je jen škoda, že Sums nedopřáli českému publiku trochu více času v jejich společnosti. Vyprodané koncerty snad dostatečně svědčí o tuzemském zájmu o tuhle partičku, a tak můžeme jen doufat, že Deryckův nátělník s nápisem Heroin killed the radiostar jsme neviděli naposled.