Víc než jen nejlepší revival The Doors

14.07.2010 12:12 - Honza Průša | foto: facebook interpreta

Zakládající členové The Doors Ray Manzarek a Robby Krieger přijeli do Prahy zahrát své legendární skladby. Má cenu je poslouchat i bez nenahraditelného Jima Morrisona, nebo by bylo lepší nechat kapelu spát, jak by si přál bubeník John Densmore? Pánové Ray a Robby naživo předvedli, že stále mají co říct.

Live: Ray Manzarek & Robby Krieger Of The Doors

místo: Kongresové centrum, Praha
datum: 13. července 2010
setlist: Roadhouse Blues, Break On Through, Strange Days, Moonlight Drive / Horse Latitudes, Wild Child, Peace Frog / Blue Sunday, Alabama Song, Not To Touch The Earth, Wishful Sinful, Back Door Man, Robby Krieger instrumental solo / Spanish Caravan, Sex Machine / Touch Me, Crystal Ship, L.A. Woman, přídavek: People Are Strange, Light My Fire

Ray Manzarek and Robby Krieger of The Doors
© myspace.com/themanzarekkriegerband
Kapela spouští "L.A. Woman" a rozjíždí se jako mystery train. Tou dobou v sále sedí už jen poslední ostrůvky zřejmě náhodných návštěvníků koncertu. Ochranka hlídá, aby někdo nevběhl na pódium. Kapela přidává na tempu. Ray přebírá štafetu v mezihrách. Dlouhých a originálních, takových, jaké známe z mnoha dochovaných koncertů The Doors, vydaných vetšinou na labelu Bright Midnight. Lidé tančí, zpívají, poskakují, užívají si každého okamžiku. Euforie vrcholí v uličkách i mezi plyšovými křesly. Pak přichází ten nádherný dialog kytary a zpěváka. Miljenko Matijevic zpívá: "L.A. Woman," a Robbyho kytara odpovídá. Stejně tak na "L.A. Woman sunday afternoon." Před "Mr. Mojo Risin" všichni přibrzdí a zpomalí, jak jen to řítící se skladba dokáže, a následně vygradují ve strhující finále titulní skladby z šesté studivé desky The Doors. V tu chvíli do konce koncertu zbývaly už jen dvě poslední písně.

To, že vystoupení poloviny jedné z nejlegendárnějších kapel přelomu 60. a 70. let bude tak strhující, ale asi očekával málokdo. Alespoň tomu mnoho nenasvědčovalo. Vstupenky se neprodávaly nejlépe, a tak se před koncertem zlevňovalo, a to velmi razantně (3. kategorie například z 1 790 Kč na 990 Kč). I tak nakonec nebyl otevřený balkón a lupeny prodané na něj se před koncertem vyměňovaly za jiné. Ani fotky starých pánů Raye Manzareka a Robbyho Kriegera nenaznačovaly, kolik šťávy se v nich ještě v jejich jednasedmdesáti, respektive čtyřiašedesáti skrývá. A nahrazovat takovou osobnost, jako byl Jim Morrison, kýmkoliv, je velmi nelehký úkol.

Ray Manzarek and Robby Krieger of The Doors
© idafan.com
Přes to přes všechno Ray Manzarek & Robby Krieger Of The Doors dokázali strhnout celý sál na svou stranu. Odehráli výtečný koncert, jako by své dveře nikdy nezavřeli. A dokonce i nový Morrison Miljenko Matijevic do kapely zapadl a souzněl s ní tak, jak jen to je možné.

Lidé se snaží dostat od začátku koncertu před pódium a ochranka v červených trikách má co dělat, aby prostor uhlídala. Občas někdo vběhne na pódium, občas si někdo přiběhne zatancovat co nejblíž ke kapele. Posluchači se přemisťují alespoň do uliček a tančí. Nechají se unášet hudbou a zvuky, hecovat se Matijevicem k dalšímu tanci. Při "Alabama Song" se pak zvedají i ti na sedadlech a skotačí alespoň tam. Každý si chce dnešní večer užít, ať už je na pódiu, nebo v hledišti.

Kapela hraje "Moonlight Drive", svou nejstarší píseň, která se ale dostala až na druhé album "Strange Days". Rayovy vokály v refrénu ještě více přibližují původní atmosféru písně z konce 60. let minulého století, kdy ji zpíval spolu s Morrisonem. A stejně dobře to funguje i v dalších skladbách podporovaných Rayovým vokálem, jako je "Back Door Man" nebo "Light My Fire". V takové okamžiky jsme původním The Doors nejblíže.

Ray Manzarek and Robby Krieger of The Doors
© examiner.com
Robby excelentně hraje na své esgéčko, Ray na stařičké klávesy (Gibson G-101, pokud jsem se dobře díval). K tomu výborně fungující, i když během večera přece jen upozaděná rytmika bubeníka Ty Dennise a basáka Phila Chena. K tomu velmi dobrý plný zvuk. Miljenko Matijevic v černých kožených kalhotách, s masivním stříbrným řetězem s křížem na krku a černé košili / nátělníku / do půli těla (záleží, v jaké části večera jsme se zrovna nacházeli) je mnohem divočejší, než co známe Morrisona z dochovaných video záznamů. Je sám sebou, plně se nechává strhnout hudbou a nesnaží se být karikaturou svého předchůdce. Běhá z jednoho konce pódia na druhý, nezastaví se, spolu s kapelou improvizuje v dlouhých a nápaditých mezihrách.

Když v úvodním intru "Carmina Burana" přiběhli oba hlavní představitelé kapely teatrálně na pódium, vypadalo to trochu zvláštně a leckdo možná znejistěl. Po závěrečné Robbyho nejslavnější písni "Light My Fire" (pohupovat do rytmu se začal i sekuriťák kapely), po stominutové cestě v čase čtyřicet let do minulosti má ale každý jasno. Ray Manzarek & Robby Krieger Of The Doors jsou víc než jen tím nejlepší revivalem Doors, jaký kdy můžete vidět, skladby, které hrají, jim patří. Na rozdíl od revivalů nikoho nenapodobují, jsou sami sebou. Stále mají co říct. Jejich hudba funguje i po více než čtyřiceti letech od svého vzniku. Třináctého července v Praze odehráli skvělý koncert, který si naprostá většina přítomných fantasticky užila.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY