...kdyby:
a) nebyl avizovaný začátek ve 20:00 a ve 21:20 nebyla na pódiu stále ani noha.
b) se koncert konal v nějakém menším klubu a ne v poloprázdném Lucerna Music Baru. Tedy spíše třičtvrtěprázdném.
c) bylo zpěvačkám alespoň něco rozumět.

Možná by také nebylo na škodu, aby byla zpěvačka vůbec slyšet . Akustický randál byl zřejmě pro zvukaře atraktivnější. Ale začněme po pořádku. Je 20:00, v LMB ani noha, říkám si, akademická koncertní půlhodinka. Guest list tvoří čtyři papíry jmen, ale vevnitř v sále stojí ojedinělé trsy posluchačů. Volný čas před začátkem koncertu vyplňuje DJ Felix a sází jednu pecku za druhou, ale na to jsme přece jen nepřišli, že? Před půl desátou se na pódiu objeví Vanda se svými nohsledy z Cartonnage, začnou řezat do kláves a lidi se pomalu šourají od baru blíže k pódiu, zatím opatrně na dva metry daleko.

Cartonnage jsou rozhodně progresivní kapela. Naživo jsem je slyšela poprvé a Vanda hned zkraje publikum upozornila, že dnes budou hrát s úplně jinými aranžemi. Tím měla nejspíš na mysli, že kdyby měl někdo - například já - problém rozpoznat alespoň nějakou melodii, ať si z toho nic nedělá. Názor na tuhle kapelu si tedy udělám raději až jindy. Na konci jejich setu zazněly hity "Patisserie", "Brand New Day" nebo "I Need Your Stereo". Došlo i na stepové vystoupení Jana Bursy (což mi došlo až po chvíli, první minutu jsem čekala, kdy ochranka odvede toho hiphopově oblečeného mladíka zuřivě dupajícího do podlahy z pódia) a zpěvačka nás nalákala na příchozí Jitku Charvátovou. Tedy ne tak docela příchozí.

Půl hodiny hluché místo, přestavování pódia, nuda. Věčný problém dvojkoncertů. Další problém byl, že už bylo skoro jedenáct hodin a po hlavní hvězdě večera ani vidu ani slechu. Konečně na pódium přihopsaly dvě slečny ve futuro-showdressech, DJ a za nimi sama JI v oblečku, za který by se nestyděla ani Madonna v Gaultierově kostýmu. Kdo nemá takovou představivost, byl to ten obleček, který měla Jitka ve svém videoklipu "Real Life".

Show odstartovala songem "Isolated" a lidi se začali ostražitě přibližovat k pódiu. Na Jitku se přišli podívat i bývalí kolegové ze Skyline, ukrytí pod kapucema. Holky začaly zpívat mírně rozpačitě a strnule, co si pamatuju, tak se Skyline skákala Jitka dva metry do vzduchu. Nicméně se naplno projevil zvukařův hluch, JI se snažila přeřvávat beaty, doprovodné zpěvačky, lidi u baru, samu sebe a ještě u toho zpívat čistě. Výkon hodný olympijské medaile. Při songu "Deep Connection" si Cartonnage začali z backstage odnášet nástroje, prostě zmatek jak má být.

Následoval křest a projekce videoklipu "Real Life", JI se mezitím odskočila převléci do dalšího proklatě sexy oblečku. Madonna by opět mohla závidět. Nejsilnějším momentem koncertu byl určitě song "I'm That Girl", kde z kapely sálal drive a nadšení až na balkón. Set zakončila rozjuchaná "Likilikila" a živě podaná "Real Life" a šlo se domů. Pocity rozporuplné, ale tahle holka má určitě budoucnost a příště jdu znova.

Co je však nejvíc zarážející, že v době, kdy zahraniční hudbě dominuje electropop Lady GaGa nebo La Roux, u nás tento styl netáhne a i za směšnou stovku a něco vstupného hledíte shora na poloprázdný sál. Vsadím boty, že v neděli na Marka Ztraceného bude narváno.