Nenapadá mě nic, co by mělo neúčast většiny (nejen) středomoravského punkáčstva ospravedlnit. U-klub sice nepatří k těm velkým kulturním stánkům, ovšem i tak to byl tristní pohled. V době mého příchodu bylo v sále pět platících. Časem počet návštěvníků převýšil součet muzikantů a pořadatelů, ovšem celkovou návštěvu plus minus padesát lidí těžko někdo čekal. Na Visací zámek přitom do stejného prostoru a za téměř stejný peníz dorazí minimálně dvě stovky, přitom o Visací zámek není přes rok nouze, Davovka, fungující od roku 1987, vystupuje v poslední době spíše výjimečně, protože zpěvák Jano trvale žije v Austrálii.

Společnost na klubových zastávkách Stop ťažbe uránu Tour dělá Davové psychóze tříčlenná parta Vandali, pohybující se mezi rock'n'rollem a punkem, s pohlednou basačkou Basiou a zpěvákem Pištou, tak trochu připomínajícím Krakonoše. Před každou písní převykládal její děj a myšlenku, což sice občas nebylo na škodu, když v některých písních nebylo rozumět zpěvu. Až na toto byl jinak zvuk po celý večer ucházející, ba velice dobrý, a co víc, publikum, které se už ustálilo na čísle kolem padesátky, se dalo do pohybu.

Úvodní pesimismus se tedy začal po kousíčkách vytrácet, méně snad někdy fakt znamená více (i když pořadatele to možná nepotěšilo). A co teprve, když se na podiu objevila hlavní hvězda večera. Vandalský rokec proti krizi (prý žádná neexistuje, ale kdo to vysvětlí tisícům nezaměstnaných?) vystřídal nekompromisní punk sršící energií a také nepřeberným množstvím ksichtů, grimas a jiných ústních patvarů, gest - tahleta Davovka je i přes svou hudební naštvanost banda veselá. Možná by mohli pánové kromě hudebních nástrojů pouvažovat také nad možností kariéry komiků, vizuální show bez jakýchkoliv efektů byla úžasná a nakažlivá, ovšem nikoli radioaktivní, jak hrozil piktogram za bubeníkovými zády.

Dostali jsme se tak k podstatě šňůry, která bude na delší dobu opět poslední, neboť zpěvák Jano mizí po koncertě v bratislavském klubu Randal 30. září zpět do své druhé vlasti. Davová psychóza spojila síly s Greenpeace a upozorňuje na koncertech na nebezpečí těžby uranu, a to nejen kvůli jejímu dopadu na přírodu, ale také v rovině finanční, kdy si někdo na těžbě pěkně namastí kapsu, ale zpět se často zdráhá něco vrátit. A pustila se do nich pěkně zhurta, téměř dvouhodinovou palbou složenou z pecek napříč čtyřmi dosud vydanými řadovkami a vzduch v sále houstnul a houstnul.

Během posledních pecek už i mikrofon spíše ovládali fanoušci, ale netřeba to Janovi či komukoliv jinému z kapely vyčítat. Možná tak vyčítejte mně, že si nepamatuji, kterou píseň a jako kolikátou v pořadí hráli, to je nad moje síly, určitě mohu jen říct, že zazněly "Epitaf pre Boha", "Svet", "Echo v raji", "Ľudská práva" a pak ještě ta ... no ... ta přece ... Zkrátka a dobře, můj hudební apetit zase po čase dosáhl vrcholu a při odchodu mě vůbec už netrápilo, že lidí bylo jen o něco více než šafránu, že si nepamatuji přesný setlist vystoupení a že jsem si Davovku na Pod Parou nechal kvůli práci ujít. Nicméně doufám, že se dalšího setkání s Psychózou a také s Vandali dožiji dříve než později (Jano to vidí minimálně na dalších dvaadvacet let, tak by to mohlo vyjít) a že do té doby bude punks na Olomoucku trápit, že tento parádní koncert prošvihli.