Celá akce se rozjížděla jen velmi pozvolna. Začátek, původně plánovaný na sedmou hodinu, se posunul o třicet minut, což někteří z diváků nesli se značnou nevolí a srovnávali s jinými koncerty (Chris Rea a podobně). Ani první účinkující - ostravský písničkář Mirek Fojtík - nepřinesl mezi obecenstvo, kde už v tu chvíli seděl se svojí ženou i Pavel Dobeš, větší dávku zábavy. To se povedlo až skupině Buty, která dorazila v lehce okleštěné, pětičlenné sestavě. Hned v úvodu si Pastrňák a spol. navnadili diváky pomocí "Jednou ráno" a pak už mohli hrát méně známé písničky.

První část večera to vypadalo, že se Ostrava přestěhovala na Den Země do Prahy. Po ostravské skupině a písničkáři totiž hned v zápětí přišel na řadu další zástupce tohoto města - bluesman Pepa Streichl. S ním se objevil poprvé na pódiu i Dobeš, avšak ne Pavel, ale Petr - syn oslavence. Společně se Streichlem zahráli dvě skladby a pak uvolnili pódium dalšímu gratulantovi. Zatímco do této doby věnovali zúčastnění jubilantovi maximálně písničky, což jistě není málo, Wabi Daněk přidal už i věcný dar. Za velkého ohlasu zahrál "Fotky", trefnou "Studeňákovi" a ještě žhavou novinku "Lady Yesterday" z nového alba "A život běží dál", které bylo vedle modelu bílého trabantu taktéž součástí daru.

Mírným zklamáním bylo vystoupení arménské zpěvačky Alviny Aghajanyan. Má sice neuvěřitelně zajímavý hlas a velký talent, avšak předvedená skladba mi až příliš připomínala mrouskání mojí kočky. Bohudík, či možná bohužel, zazpívala na half-playback pouze tu jednu skladbu a poté ji na scéně vystřídal Jiří Pavlica s Hradišťanem. Z hostů dostali nejvíce prostoru a zahráli hned šest písniček, včetně "Motlitby za vodu" a speciálního dárku "Hradišťu, Hradišťu". Celý tento blok trval asi hodinu a půl, po něm následovala ještě půlhodinová přestávka, která ještě víc natáhla už takhle dost nabitý program.

Navíc to nebylo ještě zdaleka všechno, pořád se ještě nedostalo na dva hlavní hosty večera. Jako první se představil Michal Hrůza se svojí kapelou. V tomto složení zahráli nejprve dvě písničky z jeho sólové desky a posléze přizvali na scénu i Anetu Langerovou. S ní si střihli "Stopy zahladím" a samozřejmě i "Vodu živou". A teprve potom se všichni dočkali písniček Pavla Dobeše - v deset hodin večer, tři hodiny po plánovaném začátku koncertu. Může to znít nevděčně, ale až do téhle chvíle to bylo poněkud zdlouhavé. Větší spád a menší počet interpretů by celé akci neuškodil.

Od této chvíle si už večer dirigoval sám hlavní aktér. Zval si k sobě různé muzikanty, včetně těch, kteří vystoupili během večera. Ale přednost před ostatními měli dva doprovodní kytaristi spjatí s Dobešovou kariérou - současný souputník Tomáš Kotrba a Miloš Dvořáček, který tento post opustil před třinácti lety. Hlavní osu setlistu tvořily pochopitelně písničky ze zásadního alba "Skupinové foto". V jedné z nich "O Pilníku, Svidříku, Vénovi a Hedvice" měli diváci možnost zjistit, jak z ní Dobešova hudba dohromady s piánem, za nějž zasedl Martin Kratochvíl. Znělo to velmi zvláštně a improvizovaně.

Vrcholem koncertu ovšem bylo, když se na pódiu sešli Dvořáček, Kotrba, členové doprovodné kapely a společně spustili "Pražce", tedy ústřední melodii koncertu. Kytaristi se v jejím průběhu předháněli, kdo předvede lepší sólo a do jejího rytmu zakomponuje originálnější melodii, jako "Sabre Dance" nebo "Hlásnou Třebáň". Budu pouze opakovat již x-krát napsaná slova, ale Miloš Dvořáček je zkrátka geniální kytarista a Tomáš Kotrba mu byl zdatným sekundantem. V tuto chvíli panovala na scéně neuvěřitelně pohodová až rodinná atmosféra. Koncert nakonec vygradoval velkým finále, které nepatřilo ale písničce Pavla Dobeše. Pololidového "Dezertéra" složil právě Miloš Dvořáček a k ansáblu se připojil i Wabi Daněk a Hradišťan. Dlouho po jedenácté hodině už byl prostor pouze pro jeden přídavek, kterým nemohla být žádná jiná písnička než "Něco o lásce".

Oslava to byla vskutku velkolepá a povedená, ačkoli jsem si ji představoval trošku jinak. Doufal jsem, že hosté nebudou zpívat pouze svoje písničky, ale především ty Pavla Dobeše, že se dočkáme jiného pohledu na ně a třeba i zajímavých hudebních spojení. Představte si jen Anetu Langerovou, jak zpívá "Jarmilu", Michala Hrůzu, jak vystřihne "Zpátky do trenek", a Hradišťan notuje společně se Streichlem "Zum-zum II.". Podobných příkladů se nabízelo více a je jen škoda, že se toto nepovedlo. Diváci by pak mohli být spokojenější, že slyšeli víc písniček, kvůli kterým vlastně doopravdy přišli.