"Sugar Mountain - Live At Canterbury House 1968" je výběrem toho nejlepšího ze záznamu dvou koncertů, které Young odehrál 9. a 10. listopadu 1968 v episkopálním kostele v Michiganu. Tento dvojkoncert by se dal brát jako úvodní vystoupení jeho prvního eponymního sólového alba, které vydal dva dny po tomto vystoupení na své třiadvacáté narozeniny. Na albu se objevila většina zahraných písní v úpravě pro celou kapelu. V téže době Young opustil folkrockovou formaci Buffalo Springfield a se spoluhráčem Stephen Stillsem začal hrát v legendárních Crosby, Stills, Nash & Young. Koncert v Canterbury House zachycuje Younga na pomyslné křižovatce jeho folkrockové kariéry jako sebevědomého a vtipného písničkáře.

Poslouchat tuhle desku je jako objevit něco dávno ztraceného, na co jste už skoro zapomněli a díky čemuž můžete pochopit puzzle postmoderní eklektické hudby. Stále populárnější folkový romantik Bon Iver by mohl Neilu Youngovi závidět jeho "kastrovaný" hlas. Flaneloví knírači Fleet Foxes, kteří loni vymetli první místa výročních bilancí vážených hudebních magazínů, zase tklivou melodičnost. Conor Oberst, který v loňském roce navštívil Roxy se svou novou folkrockovou formací, jako by mladému Youngovi z oka vypadl celý. Stále více folkových neohipíků uvádí Neila Younga do kolonky "sounds like" na svých myspacevých profilech. A není se čemu divit. Youngova nezaměnitelná kytarová technika prodchnutá staccaty, strummings, rezonujícími prázdnými strunami a nevtíravou, přesto poutavou melodičností na akustickém albu dominuje. A to je to, co se snaží všichni neofolkaři dostat ze svých kytar a laptopů - originalitu a neoposlouchanou inteligentní melodii.

Atmosféra "Sugar Mountain - Live At Canterbury House 1968" je uvolněná a přátelská. Young mezi písněmi vypráví vtipy a historky. Třeba tu, jak dva týdny pracoval v prodejně s knihami a pak ho vyhodili, protože byl celou dobu zdrogovaný z prášků, o kterých mu jeho holka řekla, že jsou na hubnutí. A podobně laděné zkazky. Nejsilnějšími momenty však zůstávají písně. Zvláště úvodní "On The Way Home", křehká "Birds", "I've Been Waiting For You", kterou později Bowie zařadil na svoje album "Heathen", a sentimentální "The Old Laughing Lady". "Sugar Mountain", podle které se album jmenuje, je podaná jako dojemný příběh ztraceného dětství. Na přiloženém zvukovém DVD si můžete všechny písně vychutnat v kvalitnější podobě. Mé původní zklamání, že DVD neobsahuje žádný filmový záznam, napravil zážitek z kvality zvuku, který je znatelně čistší než z CD.

Nahrávka zaznamenává konec šedesátých let a zároveň uvozuje dobu současnou. Dokument starý čtyřicet let obstojí i mezi novou generací. Hudba opsala neviditelný kruh uvnitř krabice s kotoučovým páskem válejícím se u Neila Younga ve skříni a poprvé si ji můžeme poslechnout až dnes. Album "Sugar Mountain - Live At Canterbury House 1968" obsahuje písně, které patří k tomu nejlepšímu, co Neil Young vydal.