Rotace ve spirále s novými Earth

20.02.2008 13:00 - Jiří Kubalík | foto: facebook interpreta

Silné riffy nemusí být jen doménou do červena nažhavených lamp aparátů. Dylan Carlson, člověk, který pro mnoho muzikantů objevil krásu jednoduchosti, pokračuje dál. "The Bees Made Honey In The Lion's Skull" - stejná síla, jiný zvuk a jedny z nejsilnějších skladeb, jaké kdy Earth vydali.
9/10

Earth - The Bees Made Honey In The Lion's Skull

Skladby: Omens And Portents 1: The Driver, Rise To Glory, Miami Morning Coming Down II (Shine), Engine Of Ruin, Omens And Portents II: Carrion Crow, Hung From the Moon, The Bees Made Honey In The Lion's Skull
Vydáno: 18.02.2008
Celkový čas: 53:23
Vydavatel: Silver Rocket
Nevím, jestli má smysl vzdát se objektivity hned na začátku, nebo chvíli předstírat snahu o neutrálnost. Neutrálnost, která při poslechu Earth musí uškodit. V loňském roce naznačila skupina kolem Dylana Carlsona své další směřování vydáním desky remaků svých starších skladeb s názvem "Hibernaculum". Tóny a zvuky, které dlouhá léta spaly uvězněné v silné hradbě zpětné vazby, byly uvolněny a v plné kráse pokračují na novince s názvem "The Bees Made Honey In The Lion's Skull". Pryč jsou valivá kila silných akordů, která vévodila jejich tvorbě v minulosti, Earth vytrhávají rostlé stromy a obnažují kořeny.

Proklamovaný návrat do minulosti je z desky cítit. Earth dávají na odiv vše, co je kdy inspirovalo, a ukázkově to pojí se svým rukopisem. Jednoduchá kreativita, nebo spíš kreativní jednoduchost, která tak vynikala na "Hex: Or Printing In The Infernal Method" pokročila ještě o kus dál. Celá hudba se očistila od všech nánosů špíny a ukazuje na kost oholený základ riffů, které oplétají tóny kytary a zcela dokonale nechávají hudbu plynout. Skladby pak přesně rámují bicí Adrienne Davies, jež velmi zvolna odklepávají neodvratný pochod spirálou ke středu. Středobodem všeho je repetitivnost a psychedelie, která je v podání Earth naprosto přirozeným stavem, a je nesmírně příjemné se jí nechat unášet.

Když jsem hledal informace k tomuto albu, žádná z nich neopomněla připomenout přítomnost Billa Frisella na desce. Měla to být osobnost, která by přitáhla mediální pozornost? Netroufám si tvrdit. Každopádně jeho ruka je na albu jasně cítit a myslím, že celý projev Earth posouvá dále. Za vyzdvižení rozhodně stojí jeho hra ve skladbě "Engine Of Ruin", která je jedním z nejsilnějších momentů desky. Další skladba, jíž bych rád zmínil, je "Hung From The Moon", jejíž v podstatě jazzové vyznění se vymyká celému albu.

Nejsou to jen nástroje, které jsou připojené do aparatur. U Earth je cítit mnohem bližší spojení se zvukem, o který usilují. Je to jako kreslit kusem dřeva v rozmoklé zemi. Neustálá, jednoduchá tvořivost, která bezprostředně vychází z toho, co nás obklopuje, a zcela nenásilně se v jakési spirále vrací zpět, odkud přišla.

PS: Pokuste se je neminout 25. února v pražské Akropoli.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY