Makrorecenze "Super Taranty!" Gogol Bordello

31.12.2007 05:00 - Redakce | foto: facebook interpreta

Newyorská gypsy-etno-punková partička Gogol Bordello vydala před nedávnem svou čtvrtou desku "Super Taranta!", která v sobě spojuje spousty vlivů a motivů. Chlastem počínaje a bordelem konče. Podrobili jsme ji tedy testu v podobě makrorecenze a výsledek se zastavil u dvaašedesáti procent.
Gogol Bordello - Super Taranta!
© facebook interpreta
Gogol Bordello platí za jednu z nejlepších koncertních kapel. Čeští fanoušci se o tom mohli přesvědčit třeba loni na festivalu Colours Of Ostrava 2006 nebo letos v listopadu v Arše. "Super Taranta!" je jejich čtvrtým studiovým albem a Luboš Kreč v hlavní recenzi nešetřil chválou - jeho hodnocení se zastavilo těsně pod vrcholem, na devítce. Zbylá pětka redaktorů už tak nadšená nebyla, padla jedna čtyřka a na druhé straně i tři (šťastné) sedmičky. Gogol Bordello se tak v průměru dostali na dvaašedesáti procentní laťku.


Jiří Kubalík - Stále stejní, stejně dobří (7/10)
Vztah ke kapele: Dokázali mi vždycky dokonale vymýt hlavu. V tom nejlepším slova smyslu.

Jojo, je to pořád dobrý... To je asi ta pravá věta, do které by se vešly veškeré mé pocity ze "Super Taranty" a Gogol Bordello. Pořád mě dokáží stejně rozproudit, pořád jsou stejně dobří, pořád jsou stejní. Na jednu stranu by se této uniformitě určitě dalo říkat silný autorský rukopis. Ale to spíš v jiných zeměpisných délkách než u nás. U nás přeci jen není tahle hudba takovým zjevením jako na březích Hudsonu. Přesto je úplně jasné, že Gogol Bordello za to umí vzít. Nechávají rozjet svůj slovanský přízvuk do nevídaných obrátek. Energie kape z každé skladby jako krev z čerstvé panenky a naprosto nahrazuje to, co jim chybí na originalitě. S každým nádechem Eugena Hütze je jasné, že být opilý ztroskotanec je to nejsvobodnější povolání. Zběsilé večerní tempo ubíhá s rychlými bicími snad ještě rychleji a se sluchátky na uších je jasné, že něco tak stoprocentně teatrálního jako Gogol Bordello potřebuje prostor a jeviště. S deskou, byť ostošest rotující v přehrávači, je to jen na půl. Poslechy je třeba šetřit. Přeci jen to není hloubka, která je hlavní předností Gogol Bordello. Naštěstí.

Tomáš Tenkrát - Cirkusová úchylnost sama (7/10)
Vztah ke kapele: Jedna festivalová zkušenost, kdy se mi líbili velmi.

První, co mne po poslechu napadlo, bylo, že je ta deska neúnosně dlouhá. A po druhém se mi to potvrdilo. Sice je místy zábavná, ale pro svou délku a jasně daný žánr téměř neuposlouchatelná. Ty nezastavitelné housličky jednoduše docela lezou na mozek a byly mou noční můrou. Když jsou však Gogol Bordello zrovna punkáči a ne etnaři, je to zcela jiná káva. Namíchali výborný koktejl a úmyslně ho nechali na sluníčku zkysnout a napadat do něj mouchy. Je to hnusné, perverzní a smrdí to. A v tom je to svým způsobem neodolatelné. Cirkusová úchylnost sama. Někdy je to sranda neprvoplánová, ale problém je v tom slově někdy. Gogol Bordello to přehání a velmi často se stává, že hudbu přestáváte vnímat a nudíte se. Vyřešilo by to vyhození minimálně čtyř skladeb. Jinak je to však album, které si svou pozornost zaslouží kvůli svému jasně danému tahu na branku a obrovskému feelingu, jaký dokážou ve svých cikánských rytmech vyprodukovat. A také je tu skvělá věc "American Wedding", kterou bych okamžitě kvůli své hitové návykovosti poslal do světa jako singl.

Honza Kulig - Bezedná studna energie (7/10)
Vztah ke kapele: Láska od Coloursů 2006.

Gogol Bordello
© gogolbordello.com
Jelikož pocházím ze Severní Moravy, mám na cikánský folklór svůj specifický pohled. Zní to pořád stejně, je to hodně rytmické, dá se na to skvěle tančit; to je tak asi vše. Ne však u Gogol Bordello. Poprvé jsem na nich uletěl na festivalu Colours Of Ostrava 2006. A nebyl jsem jediný. Ta jejich čirá radost z hraní, užívání si každičkého detailu a bavení publika nebralo konce. Podruhé jsme se setkali u alba "Super Taranta!". A i když hodně mých přátel namítá, že je to čtrnáct songů na jedno brdo, zakončené strašným remixem, já s nimi minimálně v prvním bodu nesouhlasím. "Super Taranta!" je deska, do které musela kapela dozrát, s kterou si zvukově vyhrála, na kterou dostala veškerou svou pozitivní energii. Ta bezedná studna energie a dobrá nálada přímo překypují a hodinová stopáž vás přímo nutí zvednout se ze židle. K tomu si připočtěte výborně barevně vyvedený booklet a v ruce držíte skoro umělecké dílo. Akorát remix od Gipsy.cz na závěr vám celou dobrou náladu zkazí. Je tam jaksi navíc, cítí se spíše osamocený a v kontextu desky mi přijde zcela zbytečný.

Benjamin Slavík - Tequilla se solí (6/10)
Vztah ke kapele: Respekt!

Na cikánský mejdany jsem nikdy bohužel nebyl. Bohužel proto, že jinak by mi nová desky Gogol Bordello "Super Taranta!" asi zahýbala krčními obratli. Takhle jsou tu momenty, kdy je mi celkem blbě. Popravdě je to solidní energická jízda: vodka, hlasité riffy z garáže a holky pořádně od rány. Ale já bych potřeboval buď jen obejmout, nebo úplně zničit a zničit tak, že buď rozbít hlavu nebo rozpárat srdce. Album poslouchejte víckrát po sobě a rychlé a nečekané zvraty v jednotlivých písničkách vás přestanou rozčilovat a podporovat alergii na neuspořádané kompozice. Nebo zajděte na koncert a ten pot a smrad třeba začnete milovat a Eugene vám všechno vysvětlí. Třeba to, že vše, co Gogol Bordello dělají, je sice hlavně zábava a party, ale stejně tak to myslí naprosto vážně. A těmi fóry chtějí něco říct, ne jen vás poslat pod stůl. "Super Taranta!" je album, které s vámi bude mlátit, je to tequilla se solí, pepřem a bez citrónu vyprsknutá do vašich očí. Je to dotažené, je to skvěle udělané a je to z určitého pohledu hyper-zábavné. A teď jde o to, jestli na tenhle druh zábavy máte nebo ne. Ale popravdě: kritizovat tuhle kapelu, to chce odvahu. V New Yorku v hospodě bych se jimi nechal sejmout, a klidně stejně jako Madonna. Takhle ale zůstanu sedět. Tady a teď jen můj problém.

Lukáš Franz - Stojím v bublině (4/10)
Vztah ke kapele: Start wearing purple a nic víc.

Nebaví, nerozumím a nechápu. Tři slova definující můj vztah k druhé desce Gogol Bordello. Nebaví mě to, trvá to přes hodinu a je to pořád dokola. Je fajn, že to smrdí venkovem, naživo to určitě hrozně šlape a pan frontman, o kterým běžel na letošním MOFFOM film, si skutečně v textech nebere servítky. Ale u mě je to taková ta pověstná bublina, kdy já stojím uvnitř a "Super Taranta!" jde naprosto kolem mě. Nerozumím tomu, proč jsou z toho všichni tak odvaření, protože když něco takovýho, tak radši "sebraný spisy" z Balkánu od Basement Jaxx. Nechápu devět z deseti, ale to je subjektivní. Necháme to být. Gogol Bordello pro mě budou vždycky ty, co ozvláštnili Live Earth svým kouskem s Madonnou v "La Isla Bonita", a diktátoři v otázce barevnosti. V Arše to mohlo být bezva, protože ten materiál má potenciál, aby to naživo bylo pekelný. Na druhý straně to má dneska spousta nasraných mladíčků. Ale možná je tahle deska úplně o něčem jiným a já to ještě nerozlousknul. Problém je, že mě tak nudí, že znova si ji pustím asi těžko. A ten remix? Děkuju.


Album: Gogol Bordello - Super Taranta!
Průměrné hodnocení: 6,2/10
Celkový čas: 65:22
Skladby: Ultimate, Wonderlust King, Zina-Marina, Super Theory Of Super Everything, Harem In Tuscany (Taranta), Dub The Frequencies Of Love, My Strange Uncles From Abroad, Tribal Connection, Forces Of Victory, Alcohol, Suddenly...(I Miss Carpaty), Your Country, American Wedding, Super Taranta!, Alcohol (remixed by Gipsy.cz)


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY