Sobi v muzice aneb průvodce hudebním Norskem

10.01.2008 05:00 - Zuzana Macháčková | foto: facebook interpreta

Norsko má jen přes čtyři miliony obyvatel, přesto je jeho hudba ve světě známá. Určitě známější než česká. Melancholie, horkokrevná klubová produkce, smrtelné skřeky metalistů. O tom všem bude pojednávat dvoudílný článek, který je průvodcem po norské hudební scéně.
Kings Of Convenience
© strikegently.blogspot.com
Když potká sob soba, mají radost oba, znáte to... Teď se ale nebudeme bavit ani o vodce, ani o Finsku, nýbrž o Norsku. V jedné z největších zemí Evropy se údajně každý druhý z jejích čtyř a půl milionu obyvatel věnuje hudbě. Možná to je pocitem, že se v zemi zastavil čas. Kdo tam někdy byl, ví, že v Norsku to občas vypadá jako v Hobitíně: křiklavě zelená tráva, domečky se střechami pokrytými mechem, na každém kroku ovce. Pro návštěvníka ráj, pro místní možná stereotyp a nuda. Nebo že by za muzicírováním byla ropa a zemní plyn, k jejichž významným producentům Norové patří a díky nimž mají hodně peněz, které mohou rvát do koníčků? Či dlouhé zimní večery při polární noci? Těžko říct.

Je nepochybné, že každá hudební scéna vychází z nějakých kořenů a předchůdců a v Norsku je častou inspirací folková hudba, jež sehrála důležitou roli v jeho historii. Folková tradice je živá i dnes a ovlivnila snad všechny žánry, které se v Norsku vyskytují včetně black metalu. Tak nějak tam všechno bylo opožděné - baroko nechalo Nory chladnými, "vážná hudba" tu ožila až v 19. století, na sklonku evropského romantismu, kdy žil a tvořil nejvýznamnější norský skladatel Edvard Grieg. Jeho dílo bylo na dlouhou dobu jediným norským klenotem ve světové hudební pokladnici. Tak to zůstalo i v 60. letech minulého století: zatímco svět jásal nad Beatles, Skandinávci je sice poslouchali, třeba při tradičním lovu ryb, ale aby nějaká norská kapela následovala vlnu popmusic, která začínala měnit svět, bylo tehdy skoro nepředstavitelné.

A-ha
© starpulse.com
Jistý Pål Waaktaar byl jiného názoru. Pod vlivem hippies a Beatles založil na konci sedmdesátých let se spolužákem Magsem Furuholmenem skupinu jménem Bridges. Za pár let, v roce 1982, přesvědčili zpěváka Mortena Harketa se zkušenostmi z kostelního chóru a z bluesové kapely, aby s nimi odjel do Londýna. V Norsku je tehdy nečekalo nic, maximálně dřevěná chata na samotě u lesa, kde vznikly tóny jednoho z nejznámějších hitů osmdesátých let. A v Londýně? Pokoj s nízkým nájmem, zato prolezlý šváby. Poprvé se Pål a Magne vraceli z Londýna střídavě stopem a pěšky zpátky do Osla a protože byli zrovna rozhádání, promlouvali na sebe jen prostřednictvím textů svých skladeb. A-ha se stali prvním zcela osamoceným průkopníkem norské populární hudby, když v roce 1985 debutovali singlem "Take On Me" se slavným poloanimovaným klipem - dosáhli až na vrchol amerického Billboard Chart.

Proč a-ha?

Kdo by přece jen nechápal, čím si "ti pin-up bojs z 80. let" zasloužili úspěch, jen krátce připomenu, že a-ha si řadu let drželi status jediné norské kapely, která se dostala do amerického albového žebříčku Billboard 200. Od letošního roku se o tuto pozici začali dělit s blackmetalisty Dimmu Borgir. Zásadní úspěch zaznamenali také při hraní naživo, když v roce 1991 vystoupili jako headlineři na festivalu Rock In Rio, jenž se s 198 tisíci návštěvníků zapsal do Guinessovy knihy rekordů. Byli to právě a-ha, ze kterých vycházela řada kapel britské scény melancholických kytarovek v čele s Coldplay a Keane. Jejich frontmani mnohokrát uváděli a-ha jako kapelu, která na ně měla největší vliv. Mezi fanoušky norského tria se řadí také Neil Tennant z Pet Shop Boys, U2, Kanye West, Liam Galagher z Oasis, Robbie Williams nebo Leonard Cohen. Členové a-ha jsou doma populární i sólově, Morten Harket a Magne Furuholmen vystupují samostatně a Paul Waaktaar má se svou ženou kapelu Savoy. Zatím posledním studiovým počinem a-ha je album "A-ha-Analogue/">Analogue" z roku 2005.

Nejen temnota a smrt
Kromě jména slavného klasika a populární kapely se až do konce devadesátých let skloňovalo ještě jedno heslo související s norskou hudbou. První hudební žánr, který obeznámil svět s norskými kapelami, byl black metal. I přes svou neskutečnou extrémnost se stala tamní scéna velmi vlivnou i za hranicemi Norska, ačkoli jen v úzkém undergroundovém prostředí. To bylo na začátku devadesátých let. Teprve na přelomu milénia následoval norský jazz - nešlo o čistý jazz, ale většinou o fúze s moderními žánry, například rockem, elektronikou či ambientem. Relativně nedávno tak začali slavit celosvětový úspěch saxofonista Jan Garbarek nebo skupina Supersilent.

Pokud jde o rádiovou popmusic, během druhé poloviny devadesátých let jste mohli zaslechnout písně rodilého Nora Espena Linda, který se proslavil hitem "When Susannah Cries". Jeho alba "Red" a "This Is Pop Music" vyšla i u nás, z toho druhého pochází slušný popový hit "Black Sunday". Bohužel Espenova sláva vyhasla a v současnosti je v norských rádiích spojen s předělávkou shrekovské balady "Hallelujah", jíž nazpíval se třemi finalisty norské verze Pop Idol.

Röyksopp
© alwaysontherun.com
V posledních deseti letech nastal v Norsku velký rozmach na poli všech možných žánrů. Změna přišla s tím, jak se postupně vybudovalo skutečné hudební podhoubí. Tak třeba jako blesk z čistého nebe se jednoho dne objevili na evropské MTV elektroničtí mágové Röyksopp a stali se pionýry norské elektroniky. Zatím mají na kontě dvě alba - barevný atmosférický debut "Melody A.M." a následovníka "The Understanding".

Jestli se ptáte na další jména Made In Norway, fanouškům elektroniky a fúzí přijde vhod třeba experimentální sestava Jaga Jazzist, která před dvěma lety překvapila debutem "Anniemal".

V zatím jediném kole pěvecké soutěže World Idol počastoval věčně nevrlý porotce American Idol Simon Cowell mladého Nora přezdívkou hobit: Kurt Nilsen, o kterých jsme psali v recenzi na jejich nové album "Retox".


Mladí Norové v očekávání slávy

Současná norská scéna samozřejmě nabízí další interprety, kteří mají slušně našlápnuto a čekají, až je svět objeví. Pojďme si představit několik z nich.

Ralph Myerz
© nrk.no
Ralph Myerz & The Jack Herren Band
Žánr: elektronika, disco house
MySpace.com: www.myspace.com/ralphmyerz
Web: www.ralphmyerz.net

Ralpha Myerze a jeho bandu jste měli šanci poznat naživo i v České republice, ať už letos na brněnském Semtexu nebo při jejich pražských návštěvách. Svůj styl nazývají electrorock a jejich koncepci koncertních vystoupení prý inspirovali Kiss. Vydali zatím tři řadové desky, nejnovější "Sharp Knives & Loaded Guns" přišla na svět loni. Mezi jejich vzory patří Kraftwerk. V současnosti jsou vedle Röyksopp jedničkou norské elektronické hudby.

Lorraine
Žánr: pop, elektronika
MySpace.com: www.myspace.com/lorrainemusic
Web: www.lorrainemusic.co.uk

Lorraine, kteří jsou z Bergenu, by snadno mohli zapadnout do škatulky "ultrapop", trochu retro, mezi jejich inspirace patří Pet Shop Boys. Přitom ale znějí velmi současně a nepostrádají typickou severskou melancholii. "Jsme jako všechno, co jste už slyšeli, a zároveň to, co jste nikdy neslyšeli," říkají o sobě. Kytaru a klávesy okořeňují elektronikou, se singlem "Saved", jenž si můžete poslechnout na jejich MySpace profilu, už pronikli do klubových žebříčků v Británii.

Briskeby
© musikkavisen.no
Briskeby
Žánr: pop rock
MySpace.com: www.myspace.com/briskeby
Web: www.briskeby.com/

Kapela z Osla, která dlouhou dobu hrála jen po klubech se zpěvačkou jménem Liv, byla ovlivněna Velvet Underground, The Police, Depeche Mode a samozřejmě a-ha, jimž také později dělali předskokany. To už dávno místo Liv, jež odešla kvůli těhotenství, zaujala místo u mikrofonu charismatičtější Lise Karlsnes. Briskeby je místo poblíž Osla, kde kapela měla zkušebnu, podle kytaristy Bjørna "místo, kde se nic neděje, sousedství, na které Bůh zapomněl". Ale právě tady vznikl debutový singl "Song To Whisper" - jízdenka do norských rádií. Od té doby se Briskeby těší velkému zájmu, aspoň tedy na domácí půdě. Na kontě mají tři alba a znějí jako norští Garbage, o čemž se můžete přesvědčit na jejich MySpace.com.

Madrugada
Žánr: indie rock
MySpace.com: www.myspace.com/wearemadrugada
Web: www.emi.no/madrugada/

Jestli se zajímáte o alternativní scénu, o kapele Madrugada jste možná slyšeli. Všimly si jí totiž i britské magazíny Q nebo Mojo. Poprock, trochu indie, temná melancholie, někdy zní majestátně, jindy dekadentně. Madrugada působí na norské scéně od roku 1999, dosud vydali pět studiových alb. I přes potenciál jsou však za hranicemi Norska spíše neznámí. Na jejich MySpace začněte skladbou "Kids Are On A High Street", která zní hodně hitově, potom můžete pronikat čím dál hlouběji do duše této skupiny inspirované Nickem Cavem, Leonardem Cohenem nebo Joy Division.

Apoptygma Berzerk
© hotstation.gr
Apoptygma Berzerk
Žánr: elektro rock
MySpace.com: www.myspace.com/apoptygma
Web: www.apoptygmaberzerk.de

Apoptygma Berzerk neznají hranice. Vůbec je netrápí, že jejich krkolomný název, který vznikl ze starořečtiny a středověké norštiny, může někomu působit problémy s výslovností. Frontman Stephan Groth někdy tvrdí, že je v něm skrytý význam, jindy že byl jen náhodně vybrán ve slovníku. Stejně tak jako se slovy experimentuje skupina s žánry, zejména z oblasti taneční a elektronické hudby. Vypadají jako pankáči a přitom některé jejich skladby zavání dokonce technem, ale nemusíte se bát, pokud vám tento styl zrovna nevoní, Apoptygma Berzerk se inspirovala škálou kapel od elektronických hvězd jako Kraftwerk, OMD nebo Depeche Mode až po Pixies, Skinny Puppy nebo Radiohead. Od roku 1992 vydali řadu alb, EP i jedno DVD, jejich posledním kusem je zatím album "Harmonizer".

Punkt
Žánr: experimentální elektronika
MySpace.com: www.myspace.com/punktsongs
Web: www.punktfestival.no

Punkt je duo, producentský tým a také jméno festivalu, který se koná každým rokem v Kristiansandu a jeho hlavním účelem je spojení hudby a vizualizace. Nyní se o Punkt bavíme jako o hudebním tělese, které vydalo zatím jedno album "Crime Scenes". Jedná se o elektronickou hudbu s prvky minimalismu a ambientu. Nepředpokládám, že by Punkt vzhledem k jejich neobvyklému stylu mohli proniknout k širšímu publiku, ale na poslech je to zajímavé. Ukázky na jejich MySpace profilu připomínají vodu odkapávající z ledovců, pomalé plynutí času a vůbec jsou soundtrackem ke kráse arktické přírody.

120 Days
© vicerecords.com
120 Days
Žánr: experimentální elektro rock
MySpace.com: www.myspace.com/120days
Web: www.120days.no

Kapela 120 Days je nový objev norské scény, z jehož originálního spojení elektroniky, rocku a depresivních stavů je nadšená řada světových hudebních kritiků. Fanoušci pornografie, Kraftwerk, Primal Scream a Orbital pocházejí z malého města Kristiansund, k vytvoření svého specifického stylu se však přestěhovali na nehostinné temné místo poblíž Osla, kde žili čtyři měsíce v karavanu - metropole pro ně byla příliš drahá. Z přívěsu je ale nakonec vyhnali místní bezdomovci. To jim však nezabránilo natočit eponymní debutové album a obsadit norské kluby. Ochutnávku desky najdete na jejich MySpace.com.


Příště se podíváme na norskou blackmetalovou scénu. Zasvěcení dobře ví, že historie černého metalu v Norsku není žádná procházka růžovou zahradou. Pozastavíme se nad nejvlivnějšími kapelami, počátky žánru, největšími excesy a zjistíme, kde jsou jeho představitelé dnes.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY